Výběh na Lovoš

Legenda legend, takový přívlastek dostal již 28. ročník běžeckého závodu z Lovošské ulice na vrchol Lovoše s převýšením 415 m na pouhých 3 km. Nikdo to nezměřil přesně, protože se běží z většiny terénem. Jisté je jen jedno. Běží se pořád nahoru. Začne se po asfaltu, pak šotolina, tráva, bláto, kamenitá cesta, kamenitý svah, lesní cesta, schody, listnatá stráň, zpevněná cesta, kamení a šotolinový závěr
Byl to poslední závod letošního seriálu Král Středohoří. Sešla se lovosická a okresní běžecká elita i neelita. Pár dní nepršelo, bylo jen vlhko z inverzního mžení. Na startu se sešlo 96 běžců a běžkyň všeho věku. To už byl skoro masový běh. Organizace byla dobře zvládnutá. Batohy s věcmi na převlečení nám nahoru vyvezlo terénní auto. V cíli v turistické chatě bylo v rámci startovného připraveno jako občerstvení: čaj, oplatky, energetický nápoj a párek. Vrchol Lovoše byl po doběhu plný lidí, běžců i přihlížejících, že se tam sotva vešli.
Samotný závod měl pro mě nedobrou předehru. Byl jsem nachlazený a od skončení cyklistické sezóny jsem venku neběhal, jen trochu na pásu. Neměl jsem tedy „naběháno“ a těžil jsem jen ze své kondice, která mi zbyla. Nebylo to však špatné. Před startem jsem si vystříkal dutiny nosním sprejem a jakžtakž se mi dýchalo dobře. Vyrazil jsem ekonomickým tempem a snažil jsem se běžet, i když zvolna, všechno. Jen tu nejprudší listnatou stráň pod sedlem Kybičky jsem také šel. Po pomalém startu jsem postupně dobíhal ty, kterým došly síly. Nakonec jsem s osmačtyřicítkou spurtoval naplno, a úspěšně, do cíle. V tom kopci do nebe…
V cíli jsem byl až ve třech čtvrtinách pořadí za 26:48, ale byl jsem spokojen a obdivoval jsem ty, kteří to dokázali za 22 min. a míň. Na vrcholu jsme si navzájem pochválili výkony a za odměnu jsem si dal v chatě pivo s Mírou, který závod startoval a uzavíral jako pořadatel, a koukal jsem být zpátky dole dřív, než se setmí.

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
3	415	0:26:48	6,80	71	14	96	17	0:08:29

Foto: Balu61, Naďa Bublová, dlorce

Výběh na Lovoš, Král Středohoří, Lovosice
24.11.2012

Poslední vyjížďky sezóny 2012

Na závěr sezóny organizují cyklistické spolky vyjížďky, na kterých si společně zajezdí ti, kdo celou sezónu spolu závodili, a další spřízněné duše. Zúčastnil jsem se dvou akcí.
V neděli 28. října pořádal poslední švih Bike & Triathlon Team Libochovice. Vyjížďka byla přeložena ze soboty, kdy udeřilo zimní počasí a napadl sníh. Jelo se tedy až druhý den a dorazilo jen asi 20 účastníků. Vyjížďka trvala dvě hodiny, během kterých jsme ujeli přes 30 km zčásti na sněhu a ani blátu jsme se nevyhnuli. Nejhezčí částí byl  singltrek v lese mezi Budyní n.O. a Mšeném-Lázněmi.  Na závěr jsme se ohřáli v restauraci Říp v Libochovicích.
O týden později, v sobotu 3. listopadu, se na Říp opravdu jelo. Jízdu z Prahy na Říp organizoval Alltraining.cz. Jelo se ze sídla Alltrainingu u bohnické léčebny na Říp a zpátky. Celkem jsem naměřil 93 km. To byla dost velká porce kilometrů. Počasí tentokrát přálo. Nebyla zima a nakonec vysvitlo i slunce. Sešlo se asi 40 účastníků, hlavně z Alltrainingu. Také z Klecan byla velká skupina a pak ještě pár zástupců Černých koní, Sparty a další. Akce měla kvalitní zajištění. Každý účastník se zapsal do prezenční listiny s telefonním číslem a dostal symbolické startovní číslo s popisem trasy a telefonním číslem na organizátora. Nikdo se tedy nemohl ztratit nebo zůstat bez pomoci v případě úrazu. Navíc jsme před odjezdem byli u stánku Alltrainingu vybavení energetickou tyčinkou, gelem a nápojem.
Jelo se podél pravého břehu Vltavy přes Klecany, podél Větrušické rokle do Kralup n.V. Tam jsme přejeli Vltavu a pokračovali jsme přes Nelahozeves a posléze blátivými úseky se zastávkou u vinaře v Jeviněvsi až do Ctiněvsi a pak nahoru na Říp. Po občerstvení v bufetu a focení na vrcholu jsme se vrátili po silnici do Nelahozevsi a odtud stejnou cestou zpátky. Pod bohnickým kopcem jsme si na závěr dali stoupání singltrekem k zahrádkám a pak zpátky k Alltrainingu.
Celá vyjížďka trvala 6 hodin včetně přestávek. Ve skupině se jelo pohodlně a občas i svižně, ale bez velkého úsilí. Jen ten stoupán na Říp, to bylo sousto…
Sezóna skončila. Na řadě jsou teď dva týdny odpočinku. První velký cyklistický závod je až za 5 a půl měsíce.

 

Foto: Marys, Tomáš, Markéta
Odkaz na článek Rozloučení se sezonou na bájném Řípu, fotogalerii a skupinové foto Zakončení sezóny s Alltraining.cz a KPŽ, jízdou na bájný ŘÍP

Nova Author Cup

V sobotu ráno jsem si přivstal a v Josefově Dole jsem byl po půl osmé. Vlastně jsem parkoval v Dolním Maxově na louce hned kousek za pódiem. Už z loňska jsem věděl, že to je po dojezdu závodu strategicky výhodné místo.
Ve tři čtvrtě na osm jsem si dole v Josefově Dole v knihovně vyzvedl startovní číslo u pořadatele zjevně už (nebo pořád ještě) pod parou, o čemž svědčil rozpitý kelímek piva před ním na stole. Pak jsem si vyzvedl dárky a tričko. Tři čtvrtě hodiny po zahájení prezentace před závodem zbyla nejmenší velikost XL. Je zvláštní, že ani při 17. ročníku závodu nedokážou pořadatelé připravit správné velikosti triček a že jim divné, že jim dojdou menší velikosti už před dnem závodu. Vlastně se zlepšili. Vloni jsem dostal jako nejmenší XXL, jakoby očekávali vzpěrače a ne cyklisty. Tričko mi tedy poslouží jako noční košile. Pokus o použití odporného záchodu v knihovně raději nebudu popisovat.
Pak už ale všechno klapalo bezvadně. Hlavně bylo slunečné počasí a bezvětří. To po nočním dešti přišlo v pravou chvíli. Při závodě jsem zaznamenal příjemnou průměrnou teplotu 7,9 °C.
V klidu jsem se připravil na závod a hodinu před startem jsem se jel rozjet. Dal jsem si 11 km, abych se dostal na provozní teplotu. Při rozjetí jsem potkal ďábla Jardu z jižních Čech, co jezdí nejstarší kategorii, a Romana jako jediného kolegu z Alltrainingu.
Startoval jsem z první vlny. Zařazení do ní jsem si vysloužil loňským umístěním na 315. místě. Čas se měřil každému závodníkovi zvlášť od okamžiku, kdy projel přes startovní koberec, takže se jela v podstatě časovka a nerozhodovalo pořadí v cíli. Nevěděl jsem tedy při závodu, kdo je můj bezprostřední soupeř.
Na úvod nás čekalo 13 km stoupání jen krátce přerušených klesáním a rovinkou u vodní nádrže. Vystoupali jsme asi do 1000 m nadmořské výšky a pak už to bylo jen lehce zvlněné nahoru dolů. Ještě u první občerstvovačky měl náš peloton okolo sta lidí. Jen jsme se dostali nahoru, tak se jelo rychlé tempo. Většinou tvořil byl povrch pevný - asfalt, šotolina a úzké koleje z panelů, kde se dalo jen těžko předjíždět.
Naše skupina se postupně dělila a zmenšovala, jak borci odpadávali nebo naopak odjížděli dopředu. Před občerstvovačkou v Bedřichově nás bylo asi dvacet. Tam se profil začal víc vlnit a každý už jel jen sám za sebe tempem, jaké zvládal. Celý závod jsem jel prakticky naplno. Byl jsem rád, že poslední závod probíhá podle mých představ. Ještě stoupání od vodní nádrže jsem jel svižně. Po dalším sjezdu pak přišly poslední kopečky před cílem a tam už mi to nejelo ani zrychlení před cílem nepřišlo. Ani mi to nevadilo. Bylo to důkazem, že jsem tentokrát do toho dal 100 % beze zbytku na že lepší to opravdu už být nemohlo.
Po dojezdu jsem zhltnul kelímek limetkomalinového Birellu a vrátil jsem se k cíli sledovat, jak dojeli ostatní. Potkal jsem tam Romana, který dojel pár minut za mnou, a vrátil jsem mu tak porážku z předchozího závodu ve Stráži pod Ralskem. Z Alltrainingu jsem byl tedy nejlepší :-) Brzy po něm dojel Honza z Cyklo City Lovosice, v kategorii 3. junior, startující z druhé vlny, a dokonce byl přede mnou o 5 vteřin, což dělalo 4 místa v absolutním pořadí. Tak těsně vyrovnané to po 64 km bylo! Ostatní Lovosičtí borci se také hodně zlepšili, ale v pořadí skončili přeci jen značně níž. Také já jsem si loňské umístění zlepšil o 65 míst a čas jsem vylepšil o 13 min. V cíli po dvou a půl hodinách (přesně 2:30:10 hod) mi patřilo 250. místo v absolutním pořadí a 71. místo v kategorii. Byl to docela dobrý pocit, když jsem si uvědomil, že za mnou jsou na trati ještě tři tisíce lidí a že budou dojíždět ještě několik hodin.
Při řízení auta na cestě domů jsem už při  šlapání na pedály cítil, jak mi tuhnou svaly. Tentokrát jsem únavu a bolest ve svalech cítil ještě několik dní. Fakt to byla zabíračka a zároveň hezký zážitek.

Výsledek

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
64	1173	2:30:11	25,58	250	71	3012	763	0:36:29

Foto: já, Fotokocian, KTFoto

Nova Author Cup, Author Maraton Tour, Josefův Důl
13.10.2012

Den mopse Mops klubu ČR

Poprvé jsme vzali Kitty na výlet. Společně s Destiny jsme se zúčastnili Dne mopse. Mysleli jsme, že bude unavená a odjedeme domů dřív, ale nakonec jsme vydrželi až do konce.
Kitty byla středem pozornosti a celou dobu byla aktivní a pořád v pohybu. S Destiny jsme soutěžili ve slalomu a o nejžravějšího mopse bez umístění "na bedně". A přeci jen jsme získali diplom, a to pro nejmladšího účastníka, tedy pro Kitty.

Počasí se povedlo, a tak se událost odehrála venku na louce v pěkném prostředí Hoffmanova dvora. Místo bylo vybrané opravdu dobře. Takový den mopse si rádi zase zopakujeme.

 

 

 

 

Den Mopse Mops klubu ČR, Hoffmannův dvůr, Praha-Vinoř
6.10.2012

Maraton euroregionu Nisa (50 cyklorájem Podralsko - Podzim)

Pěkný závod ve Stráži pod Ralskem s původním komplikovaným názvem 50 cyklorájem Podralsko – Podzim (Zavírání cyklostezek) dostal nové neméně složité jméno Maraton euroregionu Nisa pro děti a dospělé. Účast obohatili cyklisté z německého Zittau. Někteří přispěli k vyšší úrovni. Známá pohodová a rychlá trasa vedená po zpevněných cestách dostala pro zvýšení obtížnosti dva nové bikové lesní úseky. Rychlost přesto zůstala velmi vysoká. Nicméně se ukázalo, že hned první lesní úsek byl pro výsledek rozhodující.
Po předchozích dvou závodech s pády a škodami na kole jsem tentokrát byl obezřetnější a nehnal jsem se do žádného rizika. První terénní kopec v lese závodní pole roztáhl a potvrdilo, že v jakém pořadí se první kopec překonal, takové prakticky zůstalo až do cíle. Na následujícím zvlněném silničním úseku se sjely dohromady skupiny, které společné pokračovaly dál.
Časem jsme dojeli jednoho osamělého jezdce, který měl chuť víc bojovat a pokusil jsem se s ním dojet skupinu před námi, ale jenom jsme za sebou táhli ostatní, kteří se jen vezli, a mezery mezi skupinami se neměnily. Byli jsme málo početná skupina a ne všichni aktivně střídali a společně jsme významně zrychlit nedokázali. Ke konci jsme už jeli, co to dalo, a někteří odpadli. Kopce jsme vyjížděli v hejnu, každý jak uměl. Jenže byly krátké a nikdo neodjel. Na rovině a ve sjezdu jsme se zase seřadili. Do cíle jsem dojel uprostřed skupiny ve velmi rychlém čase.
Obsadil jsem celkově 56. místo a v kategorii 21. místo. Je to o několik míst horší než vloni a o dost míst lepší než na letošní jarní verzi tohoto závodu. Zase se ukázalo, že moje kategorie byla kvalitní účastí nejnabitější. V každé jiné, i v těch mladších bych obsadil mnohem lepší místo.
I tak tento závod patřil letos k těm lepším. Pěkně jsem si zajezdil a užil jsem si rychlé jízdy. Tenhle závod se jezdí hlavně pro potěšení.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
56	558	1:56:12	29,19	56	21	176	50	1:36:21

Start závodu

Foto: Spinfit
Maraton euroregionu Nisa pro děti a dospělé, Stráž pod Ralskem
29.9.2012

Nová kamarádka Kitty

Od pátku 21.9. s námi bydlí nová kamarádka a vlastně členka rodiny dvouměsíční fenka Kitty. Byli jsme si pro ni až Letinách. Stejně jako před čtyřmi roky pro Destiny. Destiny má tedy novou kamarádku a věříme, že jim spolu bude dobře.
Kitty je společenská, bystrá a rychle se učí čistotnosti. S Destiny se sbližují postupně a po několika dnech si spolu začaly hrát.
Video:
http://youtu.be/K0bjBBHgFMk

 

 

 

Valtické cyklobraní

Do Valtic jezdíme tradičně na prodloužený víkend a spojíme závod KPŽ s ochutnávkou vín, popíjením kvalitního burčáku a projížďkou Lednicko-valtickým areálem.
Na závod jsem se dobře připravil. S Janou jsme projeli první polovinu trasy a dojezd do cíle a navíc jsme zajeli do Sedlce na ochutnávku vín a do Lednice na vynikající nakládané sýry.  Pořádně jsem se vyspal a ráno jsme z Hlohovce, kde jsme bydleli, vyjeli na kolech do Valtic. Pak jsem ještě dal kvalitní rozcvičení a rozjetí s týmem Alltrainingu.
Těšil jsem se, jak sezónu v KPŽ zakončím nejlepším výsledkem. Pro závod jsem měl jasnou strategii: vyrazit z města co nejrychleji a být v nájezdu do terénu co nejvíc vpředu, před singletrekovým úsekem kolem Lednických rybníků jít podle možností ještě víc dopředu bez ohledu na únavu, na úzkých pěšinách, kde se nedá předjíždět, si odpočinout a využít toho, že se peloton natáhne a pak se držet v silné skupině vpředu co nejdéle, nejlépe až do cíle, a nakonec podle aktuální situace a stavu sil zkusit ještě vybojovat něco navíc.
Prvních 15 kilometrů mi plán vycházel přesně podle představ. Byl jsem hodně vpředu a jelo se šíleně rychle, ačkoliv to bylo pořád v terénu, avšak v rovinatém a nenáročném. A přeci mi plán nevyšel. Na úzké cestě k Rendez-vous jsem se ocitl v pádu tří lidí. Ani nevím, co bylo příčinou. Možná byl někdo nepozorný, možná se někdo tlačil do předjíždění tam, kde nebylo místo. Jelo se naplno, kolo těsně za kolem, rychlost přes 30 km/h. Nejednou se za mnou ozval hluk a zároveň náraz zezadu mě katapultoval dopředu, tvrdě jsem dopadl, naštěstí do „měkkého“ a pak jsem uslyšel, jak dopadlo z výšky také moje kolo. Jeden borec se zvedl a pokračoval, nejspíš viník. Ten druhý seděl a naříkal, že ho bolí rameno. Mě bolelo úplně všechno, ale hýbat jsem se mohl. Posbíral jsem vypadané bidony, zkontroloval zranění, nasadil jsem řetěz, zeptal jsem se toho druhého, zda něco nepotřebuje (mobil, měl a číslo na záchranku také) a když řekl, že ne, nechal jsem ho tam a pokračoval jsem dál. Za tři minuty, co jsem tam stál, mě předjelo nejmíň sto lidí, možná dvě stě.
Docela jsem se vzpamatoval a brzy jsem pokračoval v dobrém tempu a šel jsem zase dopředu. V prvních kopcích jsem zjistil, že mi nejdou řadit lehké převody na pastorku, a všechno včetně vrchařské prémie jsem musel jet jen na polovinu převodů, a to jen na ty těžké. Přesto jsem postoupil asi na 250. místo. Ve sjezdu z Rajstny do Valtic jsem chtěl ještě před cílem předjet co nejvíc borců, jenže v jedné zatáčce jsem vletěl do křoví. Ztratil jsem tak zase 25 míst, získal další škrábance a navíc jsem ohnul přední brzdový kotouč.
Do cíle jsem dojel naklepaný jako stejk na částečně brzděném kole, které z poloviny ani neřadilo. Výsledné 277. místo absolutně a 68. v kategorii bylo poměrně slušné, ale nakonec to byl můj nejhorší výsledek sezóny v seriálu Kolo pro život.
V neděli jsme jeli domů se zásobou vína a burčáku na vylepšení nálady. V dalším týdnu jsem jen dával do pořádku škody na zdraví a na kole. Naražená a odřená místa hlavně rameno a lokty se docela rychle hojily. Jen naražená pánev na boku bolela dlouho (a ještě bolí). Škody na kole čítaly: ohnuté oba brzdové kotouče, ohnutá patka přehazovačky, ohnutá zadní vidlice a zadní ráfek. Hlavně, že jsem si pořádně zazávodil…

Výsledek:
 

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
51	484	2:01:49	25,34	277	68	1013	266	0:29:46

Foto: Jana, Alltraining.cz

Valtické cyklobraní, Kolo pro život, Valtice
15.9.2012

Přestavlcký vlk

Přestavlky jsou od nás nedaleko a nový závod s pěkným názvem lákal. Jel se teprve druhý ročník, a to jako nebodovaný partnerský závod Krále Středohoří. Cross country jsem ještě nikdy nejel, vždycky jen maratony. Tak jsem byl zvědavý, jaká bude trať. Týden před závodem jsem si na ní zatrénoval. Je celoročně udržovaná a značená a před obecním úřadem v Přestavlkách je vyvěšený plánek.
Trať se mi zalíbila, protože není těžká a je bezpečně sjízdná. Je pestrá: střídají se rovné úseky, táhlá stoupání, rychlé, ale přímé sjezdy, technické singletrekové úseky se sjezdy, výjezdy a dropy. Nejezdí se přes kameny a kořeny jsou jen málokde, hlavně v tom nejprudším výjezdu :-). Jede se na čtyři kola, a to rychle. Jedno kolo měří něco přes 6 km.
Hned při příjezdu mě potěšilo, že pořadatelé připravili prostorné travnaté parkoviště. Organizace vůbec byla perfektní, včetně moderátora, pořadatelů, zdravotnického zajištění, značení trati. Atmosféra byla také hezké, hodně diváků na trati, kteří povzbuzovali, hlavně v závěrečném výjezdu kolmo lesem.
Závod jeli hlavně lidi, co jezdí Krále Středohoří. Takže také hodně známých i neznámých z Lovosic. Solidní okresní konkurence :-) plus širší okolí.
Důkladně jsem se rozjel asi 10 km, abych se zahřál na provozní teplotu. Po startu se jelo nejprve jedno krátké zaváděcí kolo ve vsi, aby se pole 53 závodníků natáhlo a po prvním stoupání plynule vjelo na cestu do lesa. Podařilo se mi dostat se před prvním singletrekem docela dopředu a tam jsem zůstal celý závod. Pole se časem postupně natahovalo. Předjeli mě asi dva borci, já jsem předjel tři čtyři. Po dvou kolech byly přede mnou i za mnou velké rozestupy. Na dohled jsem měl jen jednoho borce, který mě předjel v úvodu a přibližoval jsem se k němu.
Bohužel měl defekt a musel zastavit. Takže přede mnou na dohled nebyl vůbec nikdo. To se jede špatně a těžko se drží tempo. Člověk podvědomě zvolňuje. Lepší je, když někoho stíhám, to víc motivuje. Musel jsem si hlídat, abych nepolevoval v tempu, abych nepřišel o svůj náskok. Při průjezdu do posledního kola jsem před sebou uviděl jezdce, kterému jsem se v následujícím stoupání blížil. Tak moc jsem podlehl démonu závodění, že jsem to s jeho stíháním přehnal a ve sjezdu na šotolinovou cestu jsem byl příliš rychlý, pozdě jsem začal točit a na štěrku mi to podjelo a lehce jsem si ustlal na levém boku. Navíc mi při tom spadl řetěz a než jsem ho nasadil, bylo po stíhací jízdě. Naštěstí jsem měl takový náskok, že mě nikdo nedojel. Jen se ke mně dva přiblížili na dohled. Jeden se mě pokusil dojet a na singletreku můj náskok zkrátil.
V závěrečném stoupáku, který jsem vyjížděl na střední převod jsem se na vrcholu ohlédl a viděl jsem, že tlačí a že je v pr... Do cíle jsem si už náskok ohlídal a dojel jsem v pohodě se startovním číslem 13 v čase 1:13:13 na 16. místě absolutně a 6. v kategorii. Zase byla kategorie čtyřicátníků výkonnostně nejsilnější...
Fakt se mi ten závod líbil a doufám, že se příští rok bude zase pořádat a že mi nic nepřekazí účast.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
25	367	1:13:13	20,71	16	6	51	10	0:09:32

Foto: A. Kříž
Přestavlcký vlk, partnerský závod Krále Středohoří, Přestavlky
8.9.2012

Návštěva u Akiho

Aki je starej pes, který se o živě zajímal o Destinku.
Syn naší Šarminky žije v Benešově a prožívá šťastný život ve své rodině. Po dlouhé době jsme ho navštívili a byli jsme rádi, že je v dobré kondici a že je s ním pořád dobrá zábava.

 

 

Konopiště
1.9.2012

Okoloprahy

Na Konopiště jsem jel s Janou a hlavně s očekáváním, že tam uvidíme syna naší Šarminky Akiho a jeho rodinu. Aki je důstojný mopsí starý pán. Zatímco Jana trávila čas s jeho rodinou, grilovali a hřáli se v chatě na zahradě, já jsem závodil.
Okoloprahy letos poprvé startovalo na u rybníka pod zámkem Konopiště. Přestože účastníci zaplatili startovné, museli platit za parkování a za použití záchodů. Trasa závodu zůstala prakticky beze změny s výjimkou místa startu a cíle. Vyjíždělo a končilo se tedy v jiném místě okruhu a bývalé místo startů se ocitlo přibližně v polovině okruhu.
Závodu předcházel celodenní déšť a trasa byly mimořádně bahnitá. Kde nebylo bláto, bylo mokro, podmáčená tráva a louže. Brody byly plnější vody. V hlubokém blátě jelo kolo, kam chtělo. Mnozí klouzali a padali. Jel jsem obezřetněji, ale pomaleji. Zato jsem vše projel a vyjel bezpečně a netlačil jsem. Šlápl jsem si asi jen dvakrát.
V polovině závodu začalo zase pršet. Ambice zajet hodně dobrý výsledek se změnila v cíl dojet ve zdraví a se ctí. Po první polovině, kdy mě technicky náročná jízda vyvedla z tempa, a koho ne, jsem ve druhé polovině chytil dobré spolujezdce a nasadil jsem svižnější tempo. Déšť přeci jen ustal a v konci jsem jel dobře. Závěr jsem měl drtivý a v dlouhém spurtu jsem uspěl a nikoho před sebe nepustil.
Loňské umístění jsem vylepšil z 91. na 88. místo absolutně. Zato v kategorii jsem si o 3 místa pohoršil. Kde se zase vzalo tolik dobrých čtyřícátníků?

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
51	862	2:26:49	21,01	88	22	242	53	0:41:57

Foto: Cyklomaraton Tour, já

Okoloprahy, Cyklomaraton Tour, Konopiště
1.9.2012

Costa Brava, Provence a jiná místa na letní dovolené

Nejdřív dlouhá cesta po dálnicích. Pak jsme odpočívali 9 dní v pohodlném Resortu l’Escala.

Město l’Escala si zachovalo původní ráz a je hrdé na svou specialitu – ančovičky.

 

Místní pláže jsou tvořené mělkými zátokami a chráněné písečnými dunami s bohatou vegetací.

 

Atmosféru zdůrazňovala bezprostřední přítomnost antických vykopávek Empúries a středověkého městečka Sant Martí d’Empuries.

 

V restauracích se mimo ančoviček podává paella, víno a sangria.

 

V nedalekém Figueres je muzeum geniálního mistra Dalího a hned vedle v Roses se nacházejí nekonečné pláže a hotely.

 

Po dnech intenzivní relaxace jsme vyrazili do Barcelony obdivovat mimo jiné mistrovská díla Gaudího – Parc Güell a chrám Sagrada Familia.

 

Další den jsme se ocitli v Arles v antické římské aréně a v řeckém divadle. Také jsme tam našli most, který na svých obrazech zvěčnil van Gogh.

 

V Marseille jsme zjistili, že přístav prochází rekonstrukcí.

 

Následujícího dne nás uvítal Aix an Provence tradičními trhy a atmosférou provensálského města.

 

V Avignonu jsme si prohlédli gotický papežský palác a slavný kamenný most.

 

Večer jsme zažili idylu na vinicích u pěstitelů vína u Mazanu.

 

Poslední navštívenou pamětihodností bylo nejzachovalejší římské divadlo na světě a římský vítězný oblouk v Orange.

 

Naše další cesta vedla podél Bodamského jezera do Mnichova.

 

Tam bylo hlavním cílem hodování v Hofbräuhausu a nákupní procházka před návratem domů.

 

L'Escala, Barcelona, Provence, Mnichov
26.7.-10.8.2012