50 Bezděz

O týden později na Bezdězu bylo také perfektní počasí, sucho a teplo ještě větší než v Mladé Boleslavi. Také na Bezděz jsem vyrazil bez doprovodu. Ale jel tam také Milan, se kterým jsem se byl rozjet. Jenže než si zajel k autu pro přilbu a rozloučit se s rodinou, já se zařadil na start a lidi tam začali tak rychle přibývat, že jsme se už nenašli, až v cíli.

Na závodech Autor Cupu je na startu vyhrazen jenom blok pro první stovku podle loňského pořadí a divoké karty. Musel jsem se tedy zařadit včas a byl jsem tam už 50 minut předem. Hned za startem se cesta zužuje a kdo má pozici vzadu, tak musí čekat, až se cesta před ním uvolní a ztratí čas, pořadí a kontakt s čelem závodu. To je tady důležité. Když se člověk udrží v první hlavní skupině, pomůže mu to držet vysoké tempo a jet s nimi. Kdo jede zezadu, tak má smůlu, protože sám tempo neudrží a ty první nedožene. Vždycky bude pomalejší než skupina, kde se lidi navzájem snaží zůstat v kontaktu, předjíždějí se nebo se drží v závětří za sebou.

Povedlo se mi tedy odstartovat vepředu hned za první stovkou a to místo mi vlastně zůstalo až do cíle. Profil na Bezdězu je mírně zvlněný. Jsou tam jen dva kopce. Jeden v polovině před občerstvovačkou a pak dlouhé pozvolné stoupání v posledních kilometrech před cílem. Bylo sucho a jelo se hodně rychle bez možnosti odpočinku. Záludnými místy byly jen poměrně časté hluboké písky. Zase jsem dojel s prachem v očích a pískem v zubech. S lidmi, se kterými jsem se sjel asi po 5 kilometrech, jsem dojel vlastně až do cíle. Jelo se mi dobře. Takový typ trati mi sedí.

Spíš než technika ve sjezdech a stoupáních se tu uplatnila taktika. Jedu a za mnou se mi zádech veze borec a odpočívá. Dojedu skupinu, abych se za ni schoval a také si odpočinul. Odpočatý borec, kterého jsem do skupiny dotáhl, do toho šlápne a předjíždí celou skupinu. Kdybych se ho snažil dojet, tak se vyčerpám. Takže je lepší si ve skupině odpočinout a spoléhat, že ho zpátky dojede skupina nebo ho nechat být a zkusit se po odpočinku utrhnout ze skupiny sám, ale pozor, aby se pak za mnou zase nevezli…

V závěrečném stoupáku těsně před cílem lidi přede mnou tlačili kola. Dojel jsem je, ale přes ně to nešlo a musel jsem z kola také dolů. Pak jsme postupně, tak jsme byli za sebou, nasedli a dojeli do cíle. Až pak jsem si uvědomil, že jsem měl uplatnit, co jsem se naučil na Šumavě, a že jsem neměl tlačit, což zdržuje, ale vzít kolo do ruky a zkusit to vyběhnout.

Výsledek byl lepší, než jsem čekal. Dosáhl jsem pro mě nevídaného průměru přes 26 km/hod v čase 1:55:27 a dojel jsem celkově 134. ze 597 startujících a ve své kategorii jsem byl 39. ze 169. Před startem jsem si dal za cíl dojet do 200. místa v čase do 2:00 hod. a to se mi povedlo s velkou rezervou.

Po dojezdu jsem se shledal s Milanem a při Birellu a těstovinách (já) a sekané (on) jsme probrali závod. Na louce jsme se vyhřívali a doplňovali tekutiny. Co se týká počasí, úvodní závody vyšly dokonale. Kéž by to tak bylo vždycky…

 

50 Bezděz, Author Maraton Tour
2.5.2011

Mladá Boleslav Tour

Byl to můj první letošní cyklistický závod, a jak se později ukázalo, výpadek v tréninku kvůli sedacímu nervu byl znát. Hlavní ale bylo, že přálo počasí, bylo sucho, slunečno ale ne moc teplo.

Přijeli jsme s Jirkou každý sám bez doprovodu. Cíl a zázemí závodu včetně parkování byly na louce vedle dostihového závodiště. Před závodem jsme se rozjeli každý zvlášť, já s Alltrainingem. Když jsem dvacet minut před odstartováním přijel na místo startu, který byl u zákaznického centra Škody, byl tam už pořádný dav lidí. Zařadil jsem se do svého bloku třístovek a byl jsem rád, že se nemusím tlačit vzadu.

Od startu se jelo městem za zaváděcím vozem. Peloton se roztáhl a při průjezdu ostrým startem u závodiště a při nájezdu do terénu podél řeky Jizery už tlačenice nebyla. Úvodní kilometry po loukách a silnicích byly rychlé a jelo se pohromadě až k prvnímu stoupání v lese, kde byla stezka jen pro jedno kolo. Tam se to zastavilo a muselo se tlačit. Od té chvíle přišel terén a začalo se to trhat. Tady se ukázaly moje slabiny a ve stoupáních jsem nestačil. Musel jsem to dohánět na rovině a ve sjezdech. Naštěstí trať nebyla technicky náročná a stoupání nebyla dlouhá. Ale přeci jen těch co mě předjeli, bylo víc než těch, které jsem předjel já a mírně jsem v pořadí ztrácel.

Trasa byla o několik kilometrů delší než slibovaných 61 km. Ke konci už některým docházely síly a přeci jen jsem šel trochu dopředu. Mně už to do kopce nejelo skoro vůbec a poslední kopec v lese jsem jel jen tak abych ho vyjel. Na vrcholu mě dojeli borci, kterých jsem se chytil, vytvořili jsme skupinu, která dokázala jet rychleji než jednotlivci a jak jsme dojížděli další, tak se skupina rozrůstala. Poslední kilometry na silnici jsme v osmi nebo devíti prosvištěli docela svižně a po břehu Jizery jsme se blížili k dlouhému spurtu. Nakonec jsme se v posledních dvou zatáčkách seřadili za sebe a já dojel uprostřed skupiny. Často jsme zvířili oblaka prachu a mnozí v cíli vypadali jako horníci po šichtě. Tentokrát jsem byl hodně unavený, víc než kdy jindy. S Jirkou, který byl v kategorii 12., jsme u Birellu vyhodnotili závod a pochválili jsme si své výkony.

Podle bodového průměru jsem měl dojet teoreticky okolo 330. místa. Na 356. místě jsem byl tedy o něco horší, ale ne o moc. Do hlavního závodu odstartovalo 658 lidí. Skončil jsem tedy až za polovinou.  V kategorii jsem byl 81. ze 152 startujících. Výsledek mě neuspokojil, i když to propadák nebyl. Svůj cíl, který jsem si dal, zajet pod 3 hodiny, jsem splnil v čase 2:52:57. Líbilo se mi závodění na přiměřeně náročné trati a v dobrém počasí. Když je dobré počasí, tak se závod vydaří…

Na webu Kola pro život bývá od letošní sezóny dvacetiminutové video z každého závodu.

Mladá Boleslav Tour, Kolo pro život
14.5.2011