Kaluže a asfalt okolo Bezdězu

Ještě těsně před startem s větší či menší intenzitou pršelo. Ačkoliv se startovalo na louce pod Bezdězem, hrad nebyl přes mraky vidět. Moc se mi líbilo, že celé zázemí závodu bylo pohromadě na jedné louce a nemuselo se chodit od parkoviště k prezenci a zpátky a zase na start a tak dál.

Profil trasy byl mírný s převýšením jen asi 500 m a bylo jasné, že to bude rychlý závod. Těsně před startem vylezlo slunce a nakonec z toho byl pěkný slunečný den.  Na trati se střídaly tři druhy povrchu asfalt, pevná písčitá půda a hluboké kaluže. V nich člověk nikdy nevěděl, jak hluboko se ponoří a zda bude jejich dno pevné nebo bahnité. Díky dřevařům bylo mnoho lesních cest vyasfaltovaných a to závod hodně zrychlilo. Umožnilo mi to dosáhnout mého nejlepšího času při závodech, který se už blížil dvěma hodinám.

Kolo bylo zase obalené blátem a pískem. Zajel jsem k wapkám, abych ho umyl. Byly tam dvě wapky, fronta dlouhá. Vodu dodávalo malé hasičské auto. Za pár minut došla voda a hasiči jeli naplnit nádrž auta. Většina čekajících to vzdala. Postoupil jsem ve frontě dopředu a se sousedem ve frontě jsme si zkrátili čekání popíjením točeného Birellu. Ještě jednou došla hasičům voda, než jsem se dostal na řadu. Jen jsem domyl kolo, došla jim voda zase. Dočkat se umytí kola se bylo pro většinu lidí beznadějné. Měl jsem tu trpělivost jen proto, že to pořád bylo lepší než mýt kolo v paneláku.

Na pořadí a čas v cíli ve výsledcích vyvěšených na stanu s občerstvením se hezky dívalo. Celkové jsem byl 214. z 604 startujících a v kategorii 48 ze 140 startujících, takže jsem se umístil někde okolo jedné třetiny pořadí. Dosáhl jsem času 2:10:16.
Příjemné prostředí, nenáročná trasa - tak tenhle pohodový závod si rád zopakuju.

50 Bezděz, Author Maraton Tour
23.5.2010

Soukromý Den mopse

Díky entuziasmu paní Kyselkové jsme měli možnost sejít se s dalšími majiteli mopsů, kteří sice na výstavy nejezdí, ale dopřávají svým pejskům plnou péči a jsou pro ně rovnocennými členy rodiny. Po roce se zase mohli naši mopsíci setkat s kamarády stejného plemene a zadovádět si ve velké skupině nejméně deseti mopsů. My jako jejich majitelé jsme měli dost času na to, abychom probrali mopsí i náš život, podívali se, jak který pejsek vyspěl nebo zestárnul, porovnali zkušenosti s veterináři, zjistili, co se dá užitečného pro pejsky koupit, co je nového v chovu a tak dál. Nechybělo ani grilování a rozmazlování pejsků pamlsky.
Suché
15.5.2010

Buchtičky s krémem a Birellem v Příbrami

Když jsem si četl na webu KPŽ reportáž z Příbramského Permoníka, našel jsem tam zajímavě barevně komponovanou fotku, kde pojídám buchtičky s krémem na lavičce za stanem Birell. Ocitl jsem se tam tak, že jsem si vyzvedl oběd na poukázku a našel jsem si klidné místo na telefonování, abych mohl domů oznámit, že jsem šťastně dojel do cíle, a zároveň jsem si vychutnal tu sladkou dobrotu a zapít ji Birellem.

Do Příbrami jsem jel 1. května sám. Byl to partnerský závod KPŽ a týden po hojně obsazených Trans Brdech byla účast výrazně méně početná. Poprvé jsem nestartoval z posledního bloku, ale zařadil jsem se do bloku dvoustovek a bylo příjemnější startovat víc vpředu. Během týdne občas zapršelo a ještě v sobotu dopoledne oblohu pokrývaly černé mraky a vypadalo to všelijak. Naštěstí se přes poledne vyčasilo a odpoledne už bylo slunečné. Jen v lesních úsecích, hlavně na některých sjezdech, byla rozměklá půda, občas i bláto. Moje nové pneumatiky se špunty fungovaly dobře a při troše opatrnosti kolo drželo požadovaný směr. Ne všem se dařilo tak dobře. Dvakrát jsem potkal sanitku na cestě k zásahu a počet těch, co nedojeli, byl vysoký. Na 44. kilometru jsem s úlevou minul místo, kde jsem vloni píchl a s účastí jsem si všiml, že tam zase někdo spravoval defekt.

S přibývajícími kilometry jsem začal proklínat svůj nápad jít v úterý posilovat nohy. Do konce týdne se to v nohách pěkně rozleželo a deset kilometrů před cílem si začal v duchu opakovat: Máš sílu, máš to v sobě, to se ti jen zdá, že jsi unavený. Těšil jsem se, až se trať v poslední vesnici před Příbramí narovná, protože od Orlické přehrady stoupala. Nikdo mě už nepředjížděl a sám jsem dojížděl jednotlivce před sebou. Chytili se mě a sjeli jsme se do pětičlenné skupinky a to už se jelo líp. Společně jsme drželi tempo a za zády ostatních se dalo nabrat trochu sil. Před cílem jsme si zazávodili o pořadí a tentokrát jsem dojel na konci skupiny.
Celkové jsem byl 203. z 350 startujících (vloni 457.) a v kategorii 48. ze 77 startujících (vloni 116.), takže jsem se umístil někde okolo dvou třetin pořadí. Dosáhl jsem času 3:49:55, což je o 38:19 min rychlejší než vloni a ztrátu na vítěze jsem stáhl na 1:25:01, tedy o 43:25 min.

Bylo dobře, že se na KPŽ zvětšil počet wapek a kapacita mycích boxů. Ani na Permoníku ani v Brdech jsem nemusel čekat na mytí kola. Horší to mělo být příště na Bezdězu…

Příbramský permoník, partnerský závod Kola pro život
1.5.2010

Tankem v brdských lesích

Do brdských lesů jsem se dostal díky prvnímu letošnímu závodu Kola pro život Trans Brdy. Složení naší výpravy se oproti loňskému Cyklobraní rozšířilo o dalšího člena. Obsadili jsme tedy již čtyři kategorie (M5, M17, M40 a M60+) a na konci dne jsme se těšili ze svých výkonů, přiměřených našemu věku a stupni trénovanosti.

Jako první v Letech u Prahy odstartoval Albert s prestižním startovním číslem 1 a s nadšením si došlapal pro 31. místo. Hezké bylo, že i ti nejmenší projížděli stejnou cílovou rovinkou a cílovou branou jako elitní jezdci.

Vyfotil jsem Alberta při závodě a odebral jsem se ke stánku firmy Specialized. Tam jsem si vypůjčil testovací kolo celoodpružený Stumpjumper FSR Expert. Už před závodem jsem uvažoval o tom, že si ho vyzkouším, protože jsem si dobře pamatoval, jaké jsem měl problémy se svým Tractionem vloni v blátě a na kořenech (měl jsem tam pád) a v rozježděných kamenitých prudkých sjezdech (ty nejhorší pasáže jsem raději scházel pěšky). Došel jsem k závěru, že Trans Brdy budou ideální pro to vyzkoušet si takové kolo.

Nikdy jsem na fullu nejezdil, takže jsem si nechal vysvětlit od mechaniků u Specialized, jak to funguje, jak se tím zachází a oni mi kolo nastavili, seřídili a už jsem se na něm mohl povozit. Rozjetí na seznámení nestačilo, seznamoval jsem se při závodě a určitě by bývalo bylo potřeba nastavit jinak posez. Kolo neuvěřitelně dobře překonávalo překážky a nerovnosti a také v blátě jelo dobře. Zato na rovině se mi nedařilo roztočit ho k vyšší rychlosti. Ovšem na kořenech a v kamenitých sjezdech to byla pohodová jízda. Cítil jsem se naprosto jistý a bezpečný a časem jsem si troufal na stále rychlejší jízdu a dokonce jsem ve sjezdech předjížděl, čehož jsem se dosud neodvažoval. Tam, kde můj Traction poskakoval, ztrácel kontakt s povrchem a stával se neovladatelný, Spešl seděl a vůbec jsem nemusel vyhledávat optimální stopu, kolo si s tím poradilo. Jeho průchodnost terénem byla ohromná, až mě napadlo přirovnat ho k tanku.  Takže celkový dojem: sjezdy a technické pasáže super, kopce dobré, rovinky slabá stránka. Ještě jednu výhodu to mělo. Nemusel jsem si doma po příjezdu čistit svoje kolo.

A co závod? Jirka, Kryštof i já jsme odstartovali každý svým tempem z druhé vlny. Suchý povrch, bláta pomálu, kořenů hodně. Můj tank mě nezadržitelně vezl do cíle, jen občas se lehce zakolébal. V druhé polovině trati jsme se s Kryštofem několikrát vzájemně předjeli a poslední kopec jsme vyšlapali společně. Na rovině podél rovného břehu Berounky před cílem jsem se marně snažil svůj tank přimět k hbitějšímu pohybu a nakonec mi Kryštof ujel o 27 vteřin.

Takže naše umístění v kategoriích: Jirka 9. (M60), Kryštof 12. (M17) a já 99. (M40). Kryštof během čekání na náš dojezd trénoval přejíždění terénní vlny. Naše výprava byla spokojená a povzbuzená k dalšímu společnému výletu, nejspíš na Orlík. Přispěla k tomu i dobrá atmosféra daná velkým počtem lidí a slunečným, téměř letním počasím.

Svůj výkon jsem si vyhodnotil jako pronikavé zlepšení proti loňskému roku, ale na první polovinu pořadí, což beru jako měřítko úspěchu, jsem nedosáhl. Celkové jsem byl 465. z 939. startujících (vloni 539.) a v kategorii 99. ze 190 startujících (vloni 125.), takže jsem se umístil za polovinou pořadí. Dosáhl jsem času 3:14:44, což je o 40:06 min. rychlejší než vloni a ztrátu na vítěze jsem stáhl na 1:16:34, tedy o 34:16 min. Jasné zlepšení.

Trans Brdy, Kolo pro život
24.4.2010