 |
| Byl krásný podzimní den |
 |
| Někteří vyjeli nahoru s nadhledem,... |
 |
| ...jiní splným soustředěním,... |
 |
| ...jiní tak rychle, že jsem nestačil zaostřit. |
 |
| Banket na Řípu |
Říp, 29.10.2011
sobota 29. října 2011
Zakončení sezóny 2011
V sobotu mělo být podle předpovědi slunečno. Možná, že někde bylo, ale u nás byla od rána mlha a ta trvala celý den. Optimisticky jsem za ranního mrholení vyjel přes Roudnici a úpatí Řípu naproti skupině Alltrainingu složené z členů týmu a dalších nadšenců, která jela po červené z Prahy. Skoro v polovině cesty mezi Lovosicemi a Prahou jsme se setkali a společně jsme zamířili na vrchol Řípu. Výjezd po slizkém povrchu byl asi posledním usilovným výkonem podzimu. Udělal jsem pár fotek borců, kteří se nořili z mlhy, až se z nich kouřilo. V bufetu pod rotundou jsme si dali občerstvení, udělali společné foto a zakončili tak letošní sezónu.
Foto Luděk, Tomáš Mastík a Alltraining
Říp, 29.10.2011
Říp, 29.10.2011
pondělí 10. října 2011
Nova Author Cup
V pátek jsem byl u oční a domluvil jsem si, že na jaře vyzkoušíme kontaktní čočky. Druhý den se ukázalo, že už jsem je měl mít.
V sobotu 8.10. jsem se poprvé zúčastnil masového Nova Author Cupu. Byli tam skoro všichni - Vojta, Tonda, Kubovi kamarádi, crosscountrymaratonová elita...
Vyrazil jsem v pět ráno a pršelo. Víceméně pršelo s přestávkami celý den. Při registraci bylo v Josefově Dole 6°C. Koupil jsem si teplé rukavice. Oblékl jsem na sebe několik vrstev oblečení, vestu, bundu, návleky. Moc jsem se nerozcvičoval. Třičtvrtě hodiny před startem jsem se vyjel rozjet a projel si úvodní kopec. Do startovního bloku jsem zařadil čtvrt hodiny před startem. Raději jsem oželel pozici vepředu než abych tam v tom počasí stál. Řadili jsme se do bloků po 600. Já jsem na základě výsledků z jiných závodů, které jsem pořadatelům zaslal, dostal přidělené číslo 631 a druhý startovní blok. Přihlášených bylo 3500 lidí.Skoro čtyři stovky se na start ani nepostavily. Dalších asi 350 to vzdalo během závodu.
Od startu se mi jelo dobře. Jel se dlouhý ale pozvolný kopec a pořád jsem někoho předjížděl. Vlastně jsem předjížděl až do cíle a to psychicky dobře působí. Abych se dostal na konečné pořadí, na kterém jsem dojel, musel jsem odhadem předjet okolo 600 lidí. Mírný déšť zatím nevadil. Asi ve třetině závodu se mi uvolnil jeden z košíků na pití. Tak jsem zahodil bidon Kolo pro život, aby se to nezhoršovalo a neupadl mi úplně. Stejně jsem ten bidon chtěl na občerstvovačce vyměnit. Po 20 kilometrech přišlo stoupání na hřebeny a tam začalo být krušno. Ve výšce okolo 1000 metrů foukalo, hustě pršelo, chvílemi se sněhem, chvílemi padaly kroupy. Teplota klesla na 2°C.
Moje brýle s dioptrickými vložkami se pokryly neprůhlednými kapkami a zamlžily se. Zastavil jsem, ale vyčistit nešly. Neměl jsem u sebe nic suchého. Zkusil jsem jet bez nich, ale krupky a písek mě bodaly do očí. Zastavil jsem a nasadil brýle. Zase se zamlžily a neviděl jsem nic. Dvě čočky za sebou se nedaly odvětrat. Neviděl jsem pořádně ani s brýlemi ani bez nich. Celkem tak zastavil pětkrát, než jsem se rozhodl dokončit závod bez brýlí s určitým rizikem a ve sjezdech jet raději opatrně, nejlépe za někým, kdo mě navede na dobrou stopu. Pokaždé, když jsem zastavil, tak mě předjelo nejméně deset lidí. Sice jsem je zase dojel, ale ty pozice jsem mohl mít v cíli k dobru. Co se dělat. Bezpečnost je důležitější. Navíc se mi jednou podařilo zaseknout řetěz do přesmykače, tedy další zastávka, ale uvolnil jsem ho za pár vteřin.
Cesta po hřebenech byl tedy zážitek... V závěru se jelo víc z kopce a když jsme se dostali víc do údolí, tak i klima bylo příjemnější. Docela v pohodě, i když dost unaven, jsem nakonec dojel na cílovou louku. Moc se mi líbilo, že závěrečné stovky metrů se klikatily mezi bariérami a bylo tam hodně lidí, kteří fandili každému. To se jede fakt dobře. S výkonem jsem byl docela spokojen a s výsledkem také, i když byl trochu pod moje možnosti. Pro příště bych měl mít místo v první startovním bloku.
Nebýt toho počasí, byl by to hezký závod. Atraktivní trasa. Nenáročný, většinou pevný povrch. Středně náročné převýšení. Velmi dobře zorganizované. A příjemná atmosféra. Ani mi nepřišlo, že tam bylo tolik lidí...
Doma pak následovalo velké praní a sušení a mytí, čištění a mazání kola. To byl poslední závod letošní sezóny.
Výsledek:
Foto: Luděk, KT foto a Fotokocian
Nova Author Cup, Josefův Důl
8.10.2011
V sobotu 8.10. jsem se poprvé zúčastnil masového Nova Author Cupu. Byli tam skoro všichni - Vojta, Tonda, Kubovi kamarádi, crosscountrymaratonová elita...
Vyrazil jsem v pět ráno a pršelo. Víceméně pršelo s přestávkami celý den. Při registraci bylo v Josefově Dole 6°C. Koupil jsem si teplé rukavice. Oblékl jsem na sebe několik vrstev oblečení, vestu, bundu, návleky. Moc jsem se nerozcvičoval. Třičtvrtě hodiny před startem jsem se vyjel rozjet a projel si úvodní kopec. Do startovního bloku jsem zařadil čtvrt hodiny před startem. Raději jsem oželel pozici vepředu než abych tam v tom počasí stál. Řadili jsme se do bloků po 600. Já jsem na základě výsledků z jiných závodů, které jsem pořadatelům zaslal, dostal přidělené číslo 631 a druhý startovní blok. Přihlášených bylo 3500 lidí.Skoro čtyři stovky se na start ani nepostavily. Dalších asi 350 to vzdalo během závodu.
Od startu se mi jelo dobře. Jel se dlouhý ale pozvolný kopec a pořád jsem někoho předjížděl. Vlastně jsem předjížděl až do cíle a to psychicky dobře působí. Abych se dostal na konečné pořadí, na kterém jsem dojel, musel jsem odhadem předjet okolo 600 lidí. Mírný déšť zatím nevadil. Asi ve třetině závodu se mi uvolnil jeden z košíků na pití. Tak jsem zahodil bidon Kolo pro život, aby se to nezhoršovalo a neupadl mi úplně. Stejně jsem ten bidon chtěl na občerstvovačce vyměnit. Po 20 kilometrech přišlo stoupání na hřebeny a tam začalo být krušno. Ve výšce okolo 1000 metrů foukalo, hustě pršelo, chvílemi se sněhem, chvílemi padaly kroupy. Teplota klesla na 2°C.
Moje brýle s dioptrickými vložkami se pokryly neprůhlednými kapkami a zamlžily se. Zastavil jsem, ale vyčistit nešly. Neměl jsem u sebe nic suchého. Zkusil jsem jet bez nich, ale krupky a písek mě bodaly do očí. Zastavil jsem a nasadil brýle. Zase se zamlžily a neviděl jsem nic. Dvě čočky za sebou se nedaly odvětrat. Neviděl jsem pořádně ani s brýlemi ani bez nich. Celkem tak zastavil pětkrát, než jsem se rozhodl dokončit závod bez brýlí s určitým rizikem a ve sjezdech jet raději opatrně, nejlépe za někým, kdo mě navede na dobrou stopu. Pokaždé, když jsem zastavil, tak mě předjelo nejméně deset lidí. Sice jsem je zase dojel, ale ty pozice jsem mohl mít v cíli k dobru. Co se dělat. Bezpečnost je důležitější. Navíc se mi jednou podařilo zaseknout řetěz do přesmykače, tedy další zastávka, ale uvolnil jsem ho za pár vteřin.
Cesta po hřebenech byl tedy zážitek... V závěru se jelo víc z kopce a když jsme se dostali víc do údolí, tak i klima bylo příjemnější. Docela v pohodě, i když dost unaven, jsem nakonec dojel na cílovou louku. Moc se mi líbilo, že závěrečné stovky metrů se klikatily mezi bariérami a bylo tam hodně lidí, kteří fandili každému. To se jede fakt dobře. S výkonem jsem byl docela spokojen a s výsledkem také, i když byl trochu pod moje možnosti. Pro příště bych měl mít místo v první startovním bloku.
Nebýt toho počasí, byl by to hezký závod. Atraktivní trasa. Nenáročný, většinou pevný povrch. Středně náročné převýšení. Velmi dobře zorganizované. A příjemná atmosféra. Ani mi nepřišlo, že tam bylo tolik lidí...
Doma pak následovalo velké praní a sušení a mytí, čištění a mazání kola. To byl poslední závod letošní sezóny.
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | dokončilo celkem | dokončilo v kategorii | zpoždění za vítězem |
| 62 | 1029 | 2:43:08 | 22,79 | 315 | 79 | 2749 | 665 | 0:46:11 |
Foto: Luděk, KT foto a Fotokocian
Nova Author Cup, Josefův Důl
8.10.2011
pátek 7. října 2011
50 Cyklorájem Podralsko II - Zavírání cyklostezek
Pod komplikovaným názvem se skrývala příjemná akce se zázemím závodu v areálu Panda sport na břehu vodní nádrže Stráž pod Ralskem.
Oproti obřím podnikům Kola pro život a očekávanému mamutímu počtu lidí příští týden na Nova Author Cupu tu byla poklidná atmosféra. Na start se postavilo 185 účastníků. Sešla se kvalitní účast amatérských cyklistů, podle vyjádření pořadatelů, hlavně ze severních Čech. Všichni zjevně měli závodní ambice.
Startovalo se v 10 hodin. Bylo jasno. Ráno bylo chladno, ale odpoledne se udělalo léto. V říjnu. Trasa vedla bývalým vojenským prostorem neobydlenými oblastmi v lesích většinou po asfaltu a šotolině. Pořadatelé slibovali rychlý závod na 50 km s převýšením 200 m. Nakonec to bylo přes 55 km, což později pořadatelé v reportáži ze závodu uznali. Převýšení jsem naměřil přes 550 m, což se potvrdilo i v internetové diskusi, kde si toho všimli i jiní, a pořadatelé se přiznali, že s výškoměrem změřili jen část trasy. Hodně často se stává, že délka ani převýšení ve skutečnosti nesedí s propozicemi. Zřejmě si málokdo trasu projede a změří. Na rozjetí jsem si projel poslední tři kilometry tam a zpátky a udělal jsem dobře.
Hned od startu všichni divoce vyrazili. Rychle jsem se propadal dozadu. A hned první kopeček po nájezdu do terénu jsem vytlačil, protože ti přede mnou tam vjeli na těžký převod a výjezd přes kameny nezvládali a zastavili a zbytečně mě zbrzdili. Chtělo se mi křičet: „Co se cpeš dopředu, když tlačíš?!“ Ale jsem slušný člověk a tak jen tak pro sebe utrousil: „Do prdele…“ a soustředil jsem se na to, abych co nejrychleji zase naskočil na kolo. Držel jsem se zásady Kdo se povyšuje, bývá ponížen, aby se to pak neobrátilo proti mně, a oplatil jsem jim to tak, že se jsem je v prvních kilometrech zase předjel a vrátil se dopředu, kam patřím, i když ne zas tak dopředu, kam bych chtěl.
V prvních kopečcích se peloton rozdělil do několika velkých skupin. Moje skupina se postupně rozrostla na 25 až 30 lidí. Zpočátku jsem se snažil dojet skupinu, před námi, která byla pořád na dohled. Pokoušel jsem se ujet nebo táhnout rychlejší tempo. Ale jen jsem se zbytečně vysiloval. Když člověk jel sám, tak nevydržel jet trvale vysoké tempo bez pomoci a balík, který jel ve vlastním závětří a na jehož špici se ti nejrychlejší střídali, dokázal vyvinout větší rychlost a uprchlíka zase dojel. Časem naše skupina začala žít svým životem. Někteří táhli, jiní se jen vezli. Vznikly kvůli tomu nějaké dohady.
V prostřední části mi trochu začalo docházet. Navíc přišly nějaké kopce. Začal jsem ztrácet a těžko jsem dorážel mezeru za svoji skupinou. Ve sjezdech jsem je dojel a pak jsem dlouhou odpočíval na jejím konci. Bylo jasné, že skupinu před námi nedojedeme a jelo se vlastně o pořadí mezi námi.
V poslední třetině jsem už nabral síly a zase jsem střídal vepředu. Nechtěl jsem, aby dojela skupina pohromadě do cíle a aby mi ve finiši neujeli. To bych mohl ztratit dvacet míst jen to fikne. Snažil jsem se jet tempo a často střídat. To se dařilo a v posledním kopečku šest kilometrů před cílem část vzadu odpadla. Pak se najelo na silnici a tam se už jelo hodně rychle.
V závěru se mi podařilo využít znalostí z toho, že jsem si projel dojezd. Před sjezdem ze silnice na úzku lávku, kde se dalo jet jen po jednom, jsem šel dopředu a najížděl jsem na jí čtvrtý. Jednoho jsem předjel na sjezdu z lávky, protože to přehnal s rychlostí a nezvládl zatáčku. Zbytek až do cíle se dojížděl po polní cestě a po travnatém a písčitém břehu jezera. Zamknul jsem vidli a pral jsem to naplno. Vybral jsem si levou stopu a ti dva přede mnou jeli vpravo. Věděl jsem, že vpravo je měkký terén a bláto a že tam vjedou. Právě tam jsem je předjel. U jezera mě sice předjeli zpátky, ale nikdo další už mě až do cíle nedostihl. Od lávky to bylo do cíle dva a půl kilometru a ty se v podstatě spurtovaly nadoraz. V jedné minutě nás dojelo jedenáct a zbytek skupiny v závěru tempu nestačil a nabral ztrátu až tři minuty.
Tak jsem si pořádně zazávodil a moc se mi to líblo. Dojel jsem celkově 47., což je moje nejlepší umístění vůbec. V kategorii jsem byl 16. To je dobré. A těch víc než 55 kilometrů jsem měl za 1:48:04 hod v pro mě dosud nepředstavitelné rychlosti 30,79 km/hod.
A prvního října bylo nefalšované letní odpoledne.
Výsledek:
Foto: Luděk a SpinFit
50 Cyklorájem Podralsko II - Zavírání cyklostezek, Stráž pod Ralskem
1.10.2011
Oproti obřím podnikům Kola pro život a očekávanému mamutímu počtu lidí příští týden na Nova Author Cupu tu byla poklidná atmosféra. Na start se postavilo 185 účastníků. Sešla se kvalitní účast amatérských cyklistů, podle vyjádření pořadatelů, hlavně ze severních Čech. Všichni zjevně měli závodní ambice.
Startovalo se v 10 hodin. Bylo jasno. Ráno bylo chladno, ale odpoledne se udělalo léto. V říjnu. Trasa vedla bývalým vojenským prostorem neobydlenými oblastmi v lesích většinou po asfaltu a šotolině. Pořadatelé slibovali rychlý závod na 50 km s převýšením 200 m. Nakonec to bylo přes 55 km, což později pořadatelé v reportáži ze závodu uznali. Převýšení jsem naměřil přes 550 m, což se potvrdilo i v internetové diskusi, kde si toho všimli i jiní, a pořadatelé se přiznali, že s výškoměrem změřili jen část trasy. Hodně často se stává, že délka ani převýšení ve skutečnosti nesedí s propozicemi. Zřejmě si málokdo trasu projede a změří. Na rozjetí jsem si projel poslední tři kilometry tam a zpátky a udělal jsem dobře.
Hned od startu všichni divoce vyrazili. Rychle jsem se propadal dozadu. A hned první kopeček po nájezdu do terénu jsem vytlačil, protože ti přede mnou tam vjeli na těžký převod a výjezd přes kameny nezvládali a zastavili a zbytečně mě zbrzdili. Chtělo se mi křičet: „Co se cpeš dopředu, když tlačíš?!“ Ale jsem slušný člověk a tak jen tak pro sebe utrousil: „Do prdele…“ a soustředil jsem se na to, abych co nejrychleji zase naskočil na kolo. Držel jsem se zásady Kdo se povyšuje, bývá ponížen, aby se to pak neobrátilo proti mně, a oplatil jsem jim to tak, že se jsem je v prvních kilometrech zase předjel a vrátil se dopředu, kam patřím, i když ne zas tak dopředu, kam bych chtěl.
V prvních kopečcích se peloton rozdělil do několika velkých skupin. Moje skupina se postupně rozrostla na 25 až 30 lidí. Zpočátku jsem se snažil dojet skupinu, před námi, která byla pořád na dohled. Pokoušel jsem se ujet nebo táhnout rychlejší tempo. Ale jen jsem se zbytečně vysiloval. Když člověk jel sám, tak nevydržel jet trvale vysoké tempo bez pomoci a balík, který jel ve vlastním závětří a na jehož špici se ti nejrychlejší střídali, dokázal vyvinout větší rychlost a uprchlíka zase dojel. Časem naše skupina začala žít svým životem. Někteří táhli, jiní se jen vezli. Vznikly kvůli tomu nějaké dohady.
V prostřední části mi trochu začalo docházet. Navíc přišly nějaké kopce. Začal jsem ztrácet a těžko jsem dorážel mezeru za svoji skupinou. Ve sjezdech jsem je dojel a pak jsem dlouhou odpočíval na jejím konci. Bylo jasné, že skupinu před námi nedojedeme a jelo se vlastně o pořadí mezi námi.
V poslední třetině jsem už nabral síly a zase jsem střídal vepředu. Nechtěl jsem, aby dojela skupina pohromadě do cíle a aby mi ve finiši neujeli. To bych mohl ztratit dvacet míst jen to fikne. Snažil jsem se jet tempo a často střídat. To se dařilo a v posledním kopečku šest kilometrů před cílem část vzadu odpadla. Pak se najelo na silnici a tam se už jelo hodně rychle.
V závěru se mi podařilo využít znalostí z toho, že jsem si projel dojezd. Před sjezdem ze silnice na úzku lávku, kde se dalo jet jen po jednom, jsem šel dopředu a najížděl jsem na jí čtvrtý. Jednoho jsem předjel na sjezdu z lávky, protože to přehnal s rychlostí a nezvládl zatáčku. Zbytek až do cíle se dojížděl po polní cestě a po travnatém a písčitém břehu jezera. Zamknul jsem vidli a pral jsem to naplno. Vybral jsem si levou stopu a ti dva přede mnou jeli vpravo. Věděl jsem, že vpravo je měkký terén a bláto a že tam vjedou. Právě tam jsem je předjel. U jezera mě sice předjeli zpátky, ale nikdo další už mě až do cíle nedostihl. Od lávky to bylo do cíle dva a půl kilometru a ty se v podstatě spurtovaly nadoraz. V jedné minutě nás dojelo jedenáct a zbytek skupiny v závěru tempu nestačil a nabral ztrátu až tři minuty.
Tak jsem si pořádně zazávodil a moc se mi to líblo. Dojel jsem celkově 47., což je moje nejlepší umístění vůbec. V kategorii jsem byl 16. To je dobré. A těch víc než 55 kilometrů jsem měl za 1:48:04 hod v pro mě dosud nepředstavitelné rychlosti 30,79 km/hod.
A prvního října bylo nefalšované letní odpoledne.
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | dokončilo celkem | dokončilo v kategorii |
| 55 | 553 | 1:48:02 | 30,79 | 47 | 16 | 178 | 39 |
50 Cyklorájem Podralsko II - Zavírání cyklostezek, Stráž pod Ralskem
1.10.2011
pátek 30. září 2011
Nový Trek na silnici
Má zakroucená řidítka, placaté dráty, kola jako břitvy a lítá jako blesk.
 |
| Trek 2.3 |
středa 21. září 2011
Valtické Cyklobraní
Moje sbírka zelených triček z Kola pro život 2011 se rozrostla o další příspěvek. Do naší zásoby vína přibylo pár zajímavých kousků. Burčáku jsem si užil na další rok dopředu. Mimoto znamenal prodloužený víkend ve Hlohovci u Valtic také hodnotný sportovní zážitek.
Po čtvrteční ochutnávce vzorků ve Vinařském domě a grilování s burčákem v penzionu jsme si s Janou v pátek projeli trasu fitness jízdy, tedy první polovinu hlavního závodu. První dva kilometry byly označeny, ale dál už ne. Na Orlíku nebo v Jevišovce byla trasa označena už den předem. Tady se asi báli záškodníků, kteří změnili značení třeba v Karlových Varech. Museli jsme tedy sledovat trasu podle mapy a až do předposledního kilometru jsme ji trefili. Jen dojezd ve valtickém zámeckém parku se z mapy nedal vyčíst. Po střídmém obědě v zámecké restauraci Na terase jsme ve výletu pokračovali úspěšnou projížďkou do ochutnávkového stánku vinařství ZD Sedlec.
V sobotu jsme na místo startu dojeli z Hlohovce na kolech. Bez zbytečného prodlení jsem se s Alltrainingem rozcvičil a rozjel. Na startu už začínalo lehce pršet a za mírného deště se odehrálo také prvních pár kilometrů závodu. Brzy se však vyjasnilo a po zbytek dne už bylo perfektní léto.
Trať byla atraktivnější než vloni v Jevišovce, v hezčím prostředí Lednicko-valtického areálu a v příjemnějším zázemí zámeckého parku. Doufám, že nás tam pustí i za rok. Tráva, která byla v pátek zelená, zůstala v sobotu dosucha zdusaná.
Startovalo se ve dvou vlnách. Číslo 316 mi zajistilo start z posledního bloku první vlny. Nevím, jestli to byla výhoda, protože po nájezdu do terénu se dlouho jelo ve dvojstupu a okolo rybníků po singletreku a ti pomalejší se nedali předjet, dokud se trať zase nerozšířila. A čekalo mě ještě hodně předjíždění, než jsem se vzhledem ke svému číslu dostal o více jak sto míst dopředu v cíli. To tedy ti, kteří startovali na čele druhé vlny, měli cestu volnou a mohli jet pořád naplno. Na druhou stranu jsem se tak vyhnul tlačenici a jel jsem bezpečněji. Taktika pro příští ročník velí dostat se do terénu co nejrychleji a bez ohledu na únavu být co nejvíc vpředu. V nenáročném terénu, který je zpočátku spíš z kopce se pak dá odpočinout před dalšími náročnými úseky.
Trať byla suchá, tvrdá a rychlá. První oblaka prachu se zvířila při sjezdu od Tří grácií k rybníku. Pravé prachové orgie pak vypukly po přejezdu železnice a hlavní silnice u Valtic odkud se pak objížděly Valtice po rychlých prašných cestách mezi poli a vinicemi. Sjezd mezi vinicemi do Valtic jsem už jel naslepo popaměti, naštěstí jsem to tam znal z páteční projížďky. Na brýlích s dioptrickými vložkami měl prach dvojnásobnou šanci se usazovat. Pak jsem si na mlhavé vidění zvykl.
Ve druhé polovině trasy se rozjelo zběsilé tempo ve skupině, nejdřív kus po silnici a pak po širokých lesních cestách. Až na posledních deseti kilometrech přišlo pár kopců, pak rychlé svezení po rakouských polích nahoru a dolů a už jsme byli zpátky na okraji zámeckého parku. To už se skupina roztáhla. Ti nadupanější dokázali ještě přidat. Jiní zase zaostali za mnou. Po slalomu na parkových cestách jsme spurtovali do cíle. Po 53 kilometrech (51 podle pořadatelů) jsem dojel „mrtvý“ závod se soupeřem ze stejné kategorie v čase na desetinu vteřiny stejném. O pořadí nejspíš rozhodla cílová fotografie :-)
Byl to fofr… Průměrnou rychlost jsem měl přes 28 km/h. Poprvé se mi na Kole pro život podařilo dostat do první dvoustovky celkově, to při letošní nejvyšší účasti startujících. Z 356. místa na jaře v Mladé Boleslavi jsem postoupil na 193. místo ve Valticích.
Letní počasí vydrželo až do večera. Zpátky do Hlohovce jsem si v batohu na zádech odvezl další dávku burčáku a vína. Večer jsme při grilování a burčáku oslavili úspěšný den. Proti loňsku jsem celkové umístění vylepšil o 124 míst a v kategorii o 46 míst.
Výsledek:
Foto Jana, Alltraining, Kolimedia
Valtické Cyklobraní, Kolo pro život
17.9.2011
Po čtvrteční ochutnávce vzorků ve Vinařském domě a grilování s burčákem v penzionu jsme si s Janou v pátek projeli trasu fitness jízdy, tedy první polovinu hlavního závodu. První dva kilometry byly označeny, ale dál už ne. Na Orlíku nebo v Jevišovce byla trasa označena už den předem. Tady se asi báli záškodníků, kteří změnili značení třeba v Karlových Varech. Museli jsme tedy sledovat trasu podle mapy a až do předposledního kilometru jsme ji trefili. Jen dojezd ve valtickém zámeckém parku se z mapy nedal vyčíst. Po střídmém obědě v zámecké restauraci Na terase jsme ve výletu pokračovali úspěšnou projížďkou do ochutnávkového stánku vinařství ZD Sedlec.
V sobotu jsme na místo startu dojeli z Hlohovce na kolech. Bez zbytečného prodlení jsem se s Alltrainingem rozcvičil a rozjel. Na startu už začínalo lehce pršet a za mírného deště se odehrálo také prvních pár kilometrů závodu. Brzy se však vyjasnilo a po zbytek dne už bylo perfektní léto.
Trať byla atraktivnější než vloni v Jevišovce, v hezčím prostředí Lednicko-valtického areálu a v příjemnějším zázemí zámeckého parku. Doufám, že nás tam pustí i za rok. Tráva, která byla v pátek zelená, zůstala v sobotu dosucha zdusaná.
Startovalo se ve dvou vlnách. Číslo 316 mi zajistilo start z posledního bloku první vlny. Nevím, jestli to byla výhoda, protože po nájezdu do terénu se dlouho jelo ve dvojstupu a okolo rybníků po singletreku a ti pomalejší se nedali předjet, dokud se trať zase nerozšířila. A čekalo mě ještě hodně předjíždění, než jsem se vzhledem ke svému číslu dostal o více jak sto míst dopředu v cíli. To tedy ti, kteří startovali na čele druhé vlny, měli cestu volnou a mohli jet pořád naplno. Na druhou stranu jsem se tak vyhnul tlačenici a jel jsem bezpečněji. Taktika pro příští ročník velí dostat se do terénu co nejrychleji a bez ohledu na únavu být co nejvíc vpředu. V nenáročném terénu, který je zpočátku spíš z kopce se pak dá odpočinout před dalšími náročnými úseky.
Trať byla suchá, tvrdá a rychlá. První oblaka prachu se zvířila při sjezdu od Tří grácií k rybníku. Pravé prachové orgie pak vypukly po přejezdu železnice a hlavní silnice u Valtic odkud se pak objížděly Valtice po rychlých prašných cestách mezi poli a vinicemi. Sjezd mezi vinicemi do Valtic jsem už jel naslepo popaměti, naštěstí jsem to tam znal z páteční projížďky. Na brýlích s dioptrickými vložkami měl prach dvojnásobnou šanci se usazovat. Pak jsem si na mlhavé vidění zvykl.
Ve druhé polovině trasy se rozjelo zběsilé tempo ve skupině, nejdřív kus po silnici a pak po širokých lesních cestách. Až na posledních deseti kilometrech přišlo pár kopců, pak rychlé svezení po rakouských polích nahoru a dolů a už jsme byli zpátky na okraji zámeckého parku. To už se skupina roztáhla. Ti nadupanější dokázali ještě přidat. Jiní zase zaostali za mnou. Po slalomu na parkových cestách jsme spurtovali do cíle. Po 53 kilometrech (51 podle pořadatelů) jsem dojel „mrtvý“ závod se soupeřem ze stejné kategorie v čase na desetinu vteřiny stejném. O pořadí nejspíš rozhodla cílová fotografie :-)
Byl to fofr… Průměrnou rychlost jsem měl přes 28 km/h. Poprvé se mi na Kole pro život podařilo dostat do první dvoustovky celkově, to při letošní nejvyšší účasti startujících. Z 356. místa na jaře v Mladé Boleslavi jsem postoupil na 193. místo ve Valticích.
Letní počasí vydrželo až do večera. Zpátky do Hlohovce jsem si v batohu na zádech odvezl další dávku burčáku a vína. Večer jsme při grilování a burčáku oslavili úspěšný den. Proti loňsku jsem celkové umístění vylepšil o 124 míst a v kategorii o 46 míst.
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | dokončilo celkem | dokončilo v kategorii |
| 53 | 437 | 1:53:43 | 28,03 | 193 | 41 | 844 | 209 |
 |
| Upevnění startovního čísla a čipu na kolo. |
 |
| Rozcvičení |
 |
| Porada před rozjetím |
 |
| Start na náměstí ve Valticích |
 |
| Řazení na startu |
 |
| Finiš do cíle |
 |
| Po dojezdu |
 |
| Zázemí závodu v zámeckém parku |
 |
| Občerstvovačka u Rendez-vous |
Start první vlny
Foto Jana, Alltraining, Kolimedia
Valtické Cyklobraní, Kolo pro život
17.9.2011
úterý 6. září 2011
Okoloprahy
Do hřebčína Favory jsem jel už potřetí. Vloni jsem tam měl úraz, ale dojel jsem docela dobře. Letos jsem hodlal dojet ve zdraví, rychle a bezpečně. Doprovodila mě Jana a to se mi jelo hodně dobře. Byl snad poslední letošní tropický den, jeden z mála.
Přijeli jsme včas a v poklidu jsem se připravil na start. Těsně před startem oznámili, že z trasy se vynechává pasáž v konopišťském zámeckém parku okolo rybníka. Prý nás tam nepustili. Závod byl tedy bohužel o 5 kilometrů kratší. V první části se jely kopce a sjezdy po polních cestách, kde se extrémně prášilo. Chvílemi byl zvířený prach jako hustá mlha. Měl jsem ho plné oči a skřípal mezi zuby. Jelo se svižně a vedro jsem nevnímal. V druhé půli se střídala bahnitá místa v údolí a zvlněné louky. Na loukách to pražilo pořádně. Tam byla jízda vysilující. Přes tři brody jsem se konečně dostal pod cílový kopec. Vyjel jsem ho na prostřední převod v naději, že ještě někoho dojedu, pokud mu dojdou síly. Ale přede mnou byli jen zdatní borci.
Jelo se mi dobře, ale neměl jsem pocit, že jedu nějak zvlášť rychle. Technické pasáže nebyly obtížné a projel jsem je bez problému. Makal jsem naplno od začátku do konce. Většinu závodu jsem jel se stejnými lidmi. Počítal jsem s umístěním někde ve druhé stovce. Překvapilo mě, že jsem v cíli byl do první stovky celkově a do první dvacítky v kategorii podobně jako v Ústí, jenže tam byla účast přibližně poloviční. Podrobně jsem si prohlédl výsledkovou listinu a zjistil jsem, že jen 7 závodníků stejného nebo vyššího věku bylo přede mnou. To není špatné.
Ve frontě na mytí kol a na trávníku při čekání na vyhlášení vítězů a tombolu jsme se ještě pořádně vyslunili. Domů jsem dorazil opálený a ošlehaný šípky a ostružinami. S velkou radostí jsme večer opět doplnili tekutiny a kalorie v pizzerii. Proti loňsku jsem celkové umístění vylepšil o 116 míst a v kategorii o 16.
Výsledek:
Foto Jana
Okoloprahy, Cyklomaraton Tour
4.9.2011
Přijeli jsme včas a v poklidu jsem se připravil na start. Těsně před startem oznámili, že z trasy se vynechává pasáž v konopišťském zámeckém parku okolo rybníka. Prý nás tam nepustili. Závod byl tedy bohužel o 5 kilometrů kratší. V první části se jely kopce a sjezdy po polních cestách, kde se extrémně prášilo. Chvílemi byl zvířený prach jako hustá mlha. Měl jsem ho plné oči a skřípal mezi zuby. Jelo se svižně a vedro jsem nevnímal. V druhé půli se střídala bahnitá místa v údolí a zvlněné louky. Na loukách to pražilo pořádně. Tam byla jízda vysilující. Přes tři brody jsem se konečně dostal pod cílový kopec. Vyjel jsem ho na prostřední převod v naději, že ještě někoho dojedu, pokud mu dojdou síly. Ale přede mnou byli jen zdatní borci.
Jelo se mi dobře, ale neměl jsem pocit, že jedu nějak zvlášť rychle. Technické pasáže nebyly obtížné a projel jsem je bez problému. Makal jsem naplno od začátku do konce. Většinu závodu jsem jel se stejnými lidmi. Počítal jsem s umístěním někde ve druhé stovce. Překvapilo mě, že jsem v cíli byl do první stovky celkově a do první dvacítky v kategorii podobně jako v Ústí, jenže tam byla účast přibližně poloviční. Podrobně jsem si prohlédl výsledkovou listinu a zjistil jsem, že jen 7 závodníků stejného nebo vyššího věku bylo přede mnou. To není špatné.
Ve frontě na mytí kol a na trávníku při čekání na vyhlášení vítězů a tombolu jsme se ještě pořádně vyslunili. Domů jsem dorazil opálený a ošlehaný šípky a ostružinami. S velkou radostí jsme večer opět doplnili tekutiny a kalorie v pizzerii. Proti loňsku jsem celkové umístění vylepšil o 116 míst a v kategorii o 16.
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | dokončilo celkem | dokončilo v kategorii |
| 46 | 751 | 2:04:44 | 22,32 | 91 | 19 | 252 | 48 |
Foto Jana
Okoloprahy, Cyklomaraton Tour
4.9.2011
sobota 27. srpna 2011
Karlovarský bikemaraton
Do Karlových Varů jsme vyrazili s Janou. Pomohla mi s přípravou, udělala fotky a pak čekala, až dojedu do cíle. Trvalo to tentokrát déle, než obvykle. Změnilo se místo startu, místo dojezdu, délka trati a částečně i trať, na které přibylo více technických sjezdíků a výjezdů. Ze závodů, co jsem letos jel, to byla co do povrchů i co do profilu, trať nejpestřejší a nejtěžší.
Počasí bylo dokonalé. Po deštích se v sobotu vyjasnilo, trať oschla a těžce blátivé úseky se sice vyskytly, ale nebylo jich tolik, kolik jsem čekal. I když jsem jel na Kole pro život letos zatím nejlépe, čas jsem měl rovné tři hodiny. Dokonce i vítěz to měl přes dvě hodiny. Trať byla těžká, ale dala se jet, jen párkrát jsem si šlápl ve sjezdech mezi stromy a kameny a tři krátké několikametrové prudké technické výjezdy jsem vyběhl. Ale to dělali všichni, co jeli se mnou. Také závěrečné schodiště tribunou dolů jsem seběhl jako skoro všichni. Samozřejmě, že nechyběl dlouhý brod. Rovných úseků bylo pomálu, a když už se jelo po vrstevnici, tak tam bylo plno zatáček.
Pořadatelé nevyhradili dost místa k parkování a většina účastníků se o parkování musela postarat. Mnoho jezdců na trati zabloudilo, kvůli špatnému značení. Tak to se nepovedlo…
Přihlašovací systém mi přidělil číslo 298. To mi zajistilo poprvé na Kole pro život místo ve startovním bloku dvoustovek. Povedlo se mi vytvořit si dobrou pozici při nájezdu do terénu. Moji soupeři mi ve sjezdech moc neujížděli a ve výjezdech jsem je doháněl. Polepšil jsem si proti startu o hodně míst a skoro jsem se dostal do první dvoustovky. Bylo z toho moje historicky nejlepší umístění v KPŽ. Dojel jsem 201., na mezičase jsem byl 205. Takže co jsem si vydupal v prvním výjezdu na Doubskou horu, to jsem si udržel až do cíle. Projeli jsme si všechny okolní vyhlídky a rozhledny, objeli letiště, ještě jednou sjeli Doubskou horu a už jsme se hnali do cíle.
Po dojezdu jsem byl v pohodě a rychle jsem se občerstvil, ale večer na mě dolehla únava. V pizzerii jsme pak rychle doplnili vydané kalorie a tekutiny. Proti loňsku jsem celkové umístění vylepšil o 79 míst a v kategorii o 21.
Výsledek:
Foto Jana, Alltraining, KT Foto a Kolimedia
Karlovarský bikemaraton, Kolo pro Život
20.8.2011
Počasí bylo dokonalé. Po deštích se v sobotu vyjasnilo, trať oschla a těžce blátivé úseky se sice vyskytly, ale nebylo jich tolik, kolik jsem čekal. I když jsem jel na Kole pro život letos zatím nejlépe, čas jsem měl rovné tři hodiny. Dokonce i vítěz to měl přes dvě hodiny. Trať byla těžká, ale dala se jet, jen párkrát jsem si šlápl ve sjezdech mezi stromy a kameny a tři krátké několikametrové prudké technické výjezdy jsem vyběhl. Ale to dělali všichni, co jeli se mnou. Také závěrečné schodiště tribunou dolů jsem seběhl jako skoro všichni. Samozřejmě, že nechyběl dlouhý brod. Rovných úseků bylo pomálu, a když už se jelo po vrstevnici, tak tam bylo plno zatáček.
Pořadatelé nevyhradili dost místa k parkování a většina účastníků se o parkování musela postarat. Mnoho jezdců na trati zabloudilo, kvůli špatnému značení. Tak to se nepovedlo…
Přihlašovací systém mi přidělil číslo 298. To mi zajistilo poprvé na Kole pro život místo ve startovním bloku dvoustovek. Povedlo se mi vytvořit si dobrou pozici při nájezdu do terénu. Moji soupeři mi ve sjezdech moc neujížděli a ve výjezdech jsem je doháněl. Polepšil jsem si proti startu o hodně míst a skoro jsem se dostal do první dvoustovky. Bylo z toho moje historicky nejlepší umístění v KPŽ. Dojel jsem 201., na mezičase jsem byl 205. Takže co jsem si vydupal v prvním výjezdu na Doubskou horu, to jsem si udržel až do cíle. Projeli jsme si všechny okolní vyhlídky a rozhledny, objeli letiště, ještě jednou sjeli Doubskou horu a už jsme se hnali do cíle.
Po dojezdu jsem byl v pohodě a rychle jsem se občerstvil, ale večer na mě dolehla únava. V pizzerii jsme pak rychle doplnili vydané kalorie a tekutiny. Proti loňsku jsem celkové umístění vylepšil o 79 míst a v kategorii o 21.
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | dokončilo celkem | dokončilo v kategorii |
| 56 | 1195 | 3:00:24 | 18,68 | 201 | 43 | 479 | 117 |
Foto Jana, Alltraining, KT Foto a Kolimedia
Karlovarský bikemaraton, Kolo pro Život
20.8.2011
čtvrtek 28. července 2011
Okoloústí
V neděli jsem vyměnil lidmi přeplněnou Prahu za klidnou vesničku Roudníky u Chabařovic. Jelo se Okoloústí. Start na hřišti na kraji obce a pak hned nájezd do terénu. Pěkná jezdivá trať s převýšením okolo 1050 m. Různé povrchy, pár náročných úseků, ale žádné nebezpečné místo. Taková se mi líbí. Na rozdíl od včerejšího Karlštejna se nikde nemuselo chodit ani nebylo bláto, jen pár louží. Závod se jel na dvě kola, což má výhodu, že člověk si přesně v polovině může kontrolovat čas a síly. Další výhoda je, člověk přesně ví, co ho ve druhé polovině čeká. Nevýhoda je, že člověk už dopředu ví, co všechno bude muset znovu vytrpět.
Líbilo se mi, že hlavní závod startoval zvlášť a krátký závod o 20 minut později. Nedocházelo tak k míchání účastníků dohromady a zdržování rychlejších pomalejšími jako to bývá na Kole pro život, kde navíc bývá čtyřnásobná účast než tady. V hlavním závodě startovalo 174 jezdců, a tak při nájezdu do terénu k tlačenici nedošlo. Začalo se svižně po štěrkové cestě po rovině a pak přišlo první dlouhé stoupání. Začal jsem opatrně, abych neplýtval silami. Nevěděl jsem, kolik mi jich po včerejším Kole pro život zbylo. Jak se později ukázalo, bylo jich dost.
V prvním kole jsem jel své tempo a to jsem držel i ve druhém. Zpočátku jsem se propadal dozadu, ale ve druhém kole jsem soupeře předjížděl a přestože jsem měl v nohách Karlštejn, tak mě síly neopouštěly. Klidně jsem mohl od začátku přitlačit. V posledním velkém kopci mi překvapivě ti, co jeli se mnou, nestačili a pak jsem jel do cíle sám a v pohodě.
Po dojezdu jsem byl spokojený. Také tady jsem proti loňsku výrazně zlepšil čas o 25 minut (ale trasa byla o 4kilometrový úsek na silnici kratší) a celkové umístění bylo lepší o 69 míst, v kategorii o 6 míst. A proti předpovědi namísto deště bylo jasno a 25 stupňů. To byl dokonalý letní závodní víkend.
Výsledek
Okoloústí, Cyklomaraton Tour
24.7.2012
Líbilo se mi, že hlavní závod startoval zvlášť a krátký závod o 20 minut později. Nedocházelo tak k míchání účastníků dohromady a zdržování rychlejších pomalejšími jako to bývá na Kole pro život, kde navíc bývá čtyřnásobná účast než tady. V hlavním závodě startovalo 174 jezdců, a tak při nájezdu do terénu k tlačenici nedošlo. Začalo se svižně po štěrkové cestě po rovině a pak přišlo první dlouhé stoupání. Začal jsem opatrně, abych neplýtval silami. Nevěděl jsem, kolik mi jich po včerejším Kole pro život zbylo. Jak se později ukázalo, bylo jich dost.
V prvním kole jsem jel své tempo a to jsem držel i ve druhém. Zpočátku jsem se propadal dozadu, ale ve druhém kole jsem soupeře předjížděl a přestože jsem měl v nohách Karlštejn, tak mě síly neopouštěly. Klidně jsem mohl od začátku přitlačit. V posledním velkém kopci mi překvapivě ti, co jeli se mnou, nestačili a pak jsem jel do cíle sám a v pohodě.
Po dojezdu jsem byl spokojený. Také tady jsem proti loňsku výrazně zlepšil čas o 25 minut (ale trasa byla o 4kilometrový úsek na silnici kratší) a celkové umístění bylo lepší o 69 míst, v kategorii o 6 míst. A proti předpovědi namísto deště bylo jasno a 25 stupňů. To byl dokonalý letní závodní víkend.
Výsledek
délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | dokončilo celkem | dokončilo v kategorii |
| 50 | 1043 | 2:38:28 | 18,76 | 78 | 18 | 146 | 32 |
Okoloústí, Cyklomaraton Tour
24.7.2012
Praha - Karlštejn Tour
Po deštivém a chladném týdnu se mraky rozplynuly a sobota byla slunečná. Zase jsem měl štěstí na počasí. Zato jsem neměl štěstí na startovní číslo. Dostal jsem přidělenou 405 a těsně jsem se nedostal do startovního bloku. Po rozjetí jsem se zařadil tak daleko, že nebylo slyšet, co říká Hauptvogel na startovní čáře. Dav lidí byl nepřehlédnutelný. Přede mnou stáli i ti, co jeli fitness jízdu a čekalo mě jejich předjíždění. K závodu se přihlásilo celkem 1440 lidí a z toho 937 do hlavního závodu na 53 km.
Hned po startu jsem makal prvních 5 kilometrů naplno, abych si co nejvíc vylepšil pozici před nájezdem do terénu. Před prvním kopcem jsem si upravil tempo a pak jsem ho bez problému svižně vyjel. Ještě asi dalších 10 km jsem se snažil dojíždět, co se dalo. Síly mi to nevyčerpalo, protože jsem si občas na užších místech odpočinul, když jsem musel jet za pomalejšími, než jsem je předjel. Střední část byla technicky náročná: prudké výjezdy v blátě a sjezdy v mokrých vymletých kamenech a kořenech. Tam jsem udržoval krok s ostatními. Snaha hnát se dopředu by byla zbytečná.
Po druhé občerstvovačce přišlo posledních 15 km s pevným a suchým povrchem. Ten úsek jsem už jel nadoraz až do cíle a postupoval dopředu. Od mezičasu jsem postoupil o … míst. Psychologicky mi pomáhalo, že jsem až cíle pořád někoho předjížděl „díky“ zadní pozici na startu. To bylo příjemné. Těsně před nájezdem na závodiště před prvním pískem jsem si shodil řetěz, když jsem si chtěl zařadit lehčí převod. Než jsem nasadil řetěz, tak jsem dvě tři místa ztratil, ale to nehrálo významnou roli. Na dráze a v cílové rovince jsem ještě dvě místa získal zpátky.
Celkové 340. místo mě zklamalo, protože se mi jelo dobře a představoval jsem si, že budu do 300. To mi překazilo vysoké startovní číslo… Ovšem proti loňskému roku jsem se ohromně zlepšil. Čas jsem zkrátil o víc než 28 minut a pořadí jsem vylepšil o 111 míst. To je tedy pořádný skok. Účast byla větší než vloni a také bylo hodně divokých karet. Objevil se tu také lyžař Martin Jakš a k tomu, abych porazil Kateřinu Neumannovou, mi scházelo jen 8 míst a 1:11 min ztráty.
Umyl jsem kolo a sebe od bláta, trdla jsem se nedočkal a bez meškání jsme jeli domů, kde na nás čekaly mopsí holky.
Výsledek
délka km
|
převýšení m
|
čas
|
průměr km/h
|
umístění celkem
|
umístění v kategorii
|
dokončilo celkem
|
dokončilo v kategorii
|
51
|
925
|
2:35:49
|
19,83
|
340
|
62
|
812
|
178
|
Foto Jana a Alltraining
Praha Karlštejn Tour, Kolo pro život
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
