Pražská 50

První závod po dovolené jiný než Kolo pro život, 45 minut od domova, bez deště, poměrné krátká trasa. Vypadalo to na pohodový závod a to se potvrdilo.

Konečně jsem si zajezdil. Kolo bylo po nákladném servisu vyvolaném valtickým bahenním masakrem čisté a naleštěné. Pořadatelské zajištění na trati bylo perfektní. Zabloudit se nedalo. Ani žádné tlačení a nošení kol se nekonalo. Žádné upachtěné postavy, které se před týdnem plahočily bahnem v polích do kopce jako zlatokopové na Chilkootský průsmyk ve Zlaté horečce. Tentokrát to byla cyklistika. Po deštivém týdnu bylo sice mokro a bláto bylo také skoro všude mimo zpevněné cesty, ale dalo se to jet rychle skoro všude. Taškařicí pro zpestření byl brod přes rozvodněný potok. Bylo rozumnější překonat ho po lávce a zbytek toku překonat s kolem na rameni. Kolo si už vytrpělo dost a bylo na čase být na něj hodný. Vyplatí se to.

Zázemí v ulicích u menzy v Dejvicích bylo poněkud nezvyklé, ale nevadilo mi to. Startovalo se už v 10 hod. Bylo docela chladno. Při rozjetí jsem se zahřál a na start jsem se řadil poměrně pozdě, abych neprochladl. Jel jsem v krátkých a během to závodu mi to vyhovovalo. Přede mnou byl první blok nejlepších dvou set z minulých ročníků a také nejméně stovka dalších borců v bloku těch ostatních. Po odstartování jsem se zasekl za pádem, který způsobili jezdci týmu Luigi Cocotti, příhodné jméno. V následujícím stoupání jsem se snažil před nájezdem dostat dopředu. Za prvním lesíkem mě předjel Míra. Jeli jsme pak nějaký čas v jedné skupině a vypadalo to na svižnou společnou jízdu. Na úzké pěšince nás oddělil jeden borec, kterému spadl řetěz a zdržel všechny za sebou. Míru jsem měl stále na dohled, dokud se mu nepřihodil nějaký problém s kolem a nemusel zastavit. Pokračoval jsem tedy dál bez morální opory. Měl jsem dobrý pocit z toho, že jsem spíš předjížděl a mě skoro nikdo. Ve druhé polovině se už nejelo ve skupině, ale pořád jsem byl s někým v kontaktu. Jelo se v tempu, a protože profil nebyl těžký, tak se mezi jezdci neudělaly velké mezery. V posledním kopci se fandilo a jel se mi nezvykle lehce, až jsem zalitoval, že už se blíží konec. Ve sjezdu v ulicích jsem už pořadí udržel. Jen v poslední zatáčce mě přespurtoval jeden kus z mladší kategorie. Brzy za mnou dorazil také Míra, kterého technický problém příliš nezdržel.

Získal jsem pěkné umístění v absolutním pořadí a také v kategorii to nebylo špatné vzhledem k tomu, že jsem byl v kategorii nejstarší, protože tentokrát byly kategorie o rok posunuté, tedy 41 – 50 let (obvykle bývám v 50 – 59).

V cíli se setkalo pražské jádro Alltrainingu. Kladně jsme zhodnotili závod. Převlékl jsem se, sedl do auta a v pohodě jsem ještě stihl pozdní oběd. Ovšemže pak bylo na řadě opět mytí kola od nánosu bláta. Tentokrát ho stačilo jen umýt a namazat řetěz.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
49	815	2:12:59	22,39	164	28	741	165	0:34:33

Foto: já, Tomáš Mastík

Pražská 50, Author Maraton Tour, Praha

21.9.2013

Valtické cyklobraní

Říká se, že Valtice se jezdí za odměnu, že je to jezdí jako po silnici a tak dál. Den předem jsme si s Janou projeli první polovinu a dojezd od rakouských vinic a nic nenasvědčovalo tomu, že by to letos mělo být jinak. Sem tam louže a jinak pevný povrch. Vrátili jsme se čistí a kolo připravené už z domova jsem před závodem nemusel ani čistit. Burčák z Vinařské pohotovosti přispěl k očistě organismu před závodem.

V sobotu v šest ráno mě vzbudilo šumění deště. Nějak brzy. Norové předpovídali déšť od osmi do dvou.

Z Hlohovce do Valtic jsme jeli autem a ne na kole, protože hustě pršelo. Na stánku jsem si vyzvedl startovní číslo a čip, a když jsem je přidělával na kolo, tak nade mnou držela Bára deštník. Vypadalo to profi a bylo nám pořád ještě veselo.

Do závodů bylo přihlášeno rekordních 2 500 lidí. Kdo oželel startovné a nepřijel, udělal dobře.

Po rozjetí jsem si svlékl pláštěnku, sundal návleky a šel jsem do krátkých. To bylo jediné rozumné, co jsem udělal. Čím měl člověk méně na sobě, tím menší škody utrpěl. Vyměnil jsem si oranžové brýle za zatmavovací, protože se zdálo, že se oblačnost protrhá a déšť ustane. Podle Norů mělo do dvou hodin přestat pršet. Nepřestalo. Pršelo pořád. Brzy po startu přes brýle nebylo vidět, schoval jsem je do kapsy a tím jsem je zničil.

Odstartovalo se jako vždy rychle. Po nájezdu do terénu za hřbitovem bylo vidět, že písčitá půda nevsakuje a od včerejška se udělalo nevídané množství louží. Rychlý úvod k Lednickým rybníkům byl ještě docela v pohodě. Následovaly pevné cesty plné louží k Rendez-vous. Ještě tam jsem si myslel, že to bude dobrý závod.

Před Valticemi však přišel první bahnitý úsek přes pole, kde jsme uvázli a tlačili a klouzali. Zadní peloton viděl, jak se tam brodíme blátem, a zvolil travnatou cestu vinicí mimo značenou trasu. Tam to jelo a mnozí si tím hodně pomohli. Následoval dlouhý výjezd dlážděnou cestou a prudké stoupání na Reistnu. To už se jelo dobře. Pak se vjelo do vinic a nastalo bahniště. Po výjezdu na silnici, bahno z kola opadalo a zase to vypadalo na dobrý závod, kde se ještě dá udělat dobrý výsledek a jet na kole. Další rychlé úseky v lesích byly plné zrádných louží, u kterých člověk nikdy nevěděl, jak jsou hluboké. Pořád ještě to byl cyklistický závod a pral jsem se o umístění.

Pak se vjelo do rakouského lesa a pak do vinic a tam to bylo jedno veliké bahniště. Ve sjezdech to nejelo, nebo to jelo, kam chtělo. Stoupání se vyjet nedala, ani ta mírná. Muselo se tlačit. Kolo se obalilo bahnem, že ani vidlicí neprošlo, a muselo se nosit. Ukázala se velká nevýhoda mé devětadvacítky: čím větší kola, tím víc bláta se na ně nabalí. S kolem jsem nosil kila bláta. Cyklistika skončila. Jenom jsem si ničil kolo a litoval jsem, že jsem vyjel. Přesto jsem si nepřipouštěl, že bych to vzdal, ale zbytek závodu se u mě odehrál bez nadšení, spíš jen se snahou dojet. Nakonec moje kolo fungovalo, řadilo, brzdilo až do cíle, ale vypadalo strašně. Každopádně jsou sjeté oboje brzdové destičky, řetěz to přežil, bowdeny to asi také odnesly, více se uvidí po prohlídce v servisu. Včetně těch brýlí to byla to drahá sranda.

O výsledek jsem se ani moc nestaral. Byl docela průměrný. Místo vyjetí jsem hned zamířil k wapkám a vystál jsem hodinovou frontu. Protože jsem dojel v první čtvrtině pořadí všech tras, snad ještě dřív, tak to ještě nebylo tak strašné. Později se vytvořila gigantická fronta na několik hodin. Jana mi zatím donesla suché oblečení na převlečení. To mi byl dobrý tah. Většina postávajících ve frontě se třásla zimou.

Na vyhlášení jsme nečekali a jeli jsme se do penzionu osprchovat, převléknout a ohřát. Večer nás ještě čekalo posezení ve sklípku. Bylo velice kvalitní s bohatou nabídkou přívlastkových, také barikových, vín. Také na sekt došlo… To byl dobrý tah :-)

V neděli jsme si odpočinuli, projeli se na kolech okolím Valtic se zastávkou v ochutnávkovém stánku v Sedlci a na Vinařské pohotovosti pro burčák. V pondělí jsme přetrpěli cestu domů po našich dálnicích a silnicích. Ještě předtím jsme se zastavili ve Vinných sklepích Valtice pro velký nákup vín a burčák na cestu :-). Na dvoře tam po závodě zůstaly natahané pruhy bláta od bajkerů, kteří tudy projeli při sobotním závodu.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
53	237	2:47:56	19,11	265	26	884	102	0:59:01

Foto: Jana

Valtické cyklobraní, Kolo pro život, Valtice

14.9.2013

Plzeňská padesátka

Na nový závod KPŽ do Plzně jsem jel s očekáváním úspěchu a ježdění v ideálním počasí. Bylo krásně slunečno a sucho. Jak se později ukázalo, trať byla pevná a rychlá a její povaha mi vyhovovala. Cítil jsem se dobře připraven a těšil jsem se, že si v dobrých podmínkách dobře zajezdím a získám další body do celkového hodnocení seriálu Kolo pro život a překonám loňský rok.

Účast byla početně slabší. Zřejmě závody každou sobotu jsou až moc často a navíc si možná Moraváci raději počkali na příští dva závody, které se pojedou na Moravě. Přesto jsem tam potkal mnoho známých tváří z kempů.

Startovalo se na náměstí a pak se jelo rychle městem, podél zoo a dál ještě kus po silnici. Jelo dost ostré tempo, a to i v terénu. Až první stoupání na Krkavec a následující sjezd nás roztrhalo. Dál jsem pokračoval ve skupince s kolegou z Alltrainingu Mírou. Docela jsme spolupracovali a sliboval jsem si od toho, že se ve skupině po svižném úvodu povozím, zkonsoliduji síly a pak ve spolupráci s Mírou se budeme střídat a docvakneme skupinu před námi a půjdeme dopředu. Pěkný plán…

Jenže skupina před námi nám časem zmizela z očí a najednou jsme byli na Krkavci. Tam jsme zjistili, že jsme před zaváděcí motorkou a že jsme na 40. kilometru, měřič ale ukazoval 26. Závod byl prdeli. Vracet se 9 km zpátky nemělo smysl.

Na trase bylo hodně nevhodně zvolených míst. Některé úseky se jely v obou směrech tam i zpátky a dokonce se trasy křížily, a to právě na Krkavci. Ti pomalejší z trasy C křížení teprve projížděli poprvé, ale ti rychlejší z hlavního závodu přijížděli z jiného směru už podruhé. Pořadatelé a diváci přitom chaoticky zastavovali ty první, aby mohli projet ti druzí. Mnozí jezdci to však nepochopili a vydávali se špatným směrem opět tam, kam už jeli jednou. Naštěstí na ně volali, že jedou špatně. Tedy pobavil jsem se, když jsem tomu přihlížel a vzpamatovával se z šoku. Alespoň jsem viděl Boudného a spol. přímo na trati, když přijeli čtvrt hodiny po nás.

Nechápal jsem, jak jsme mohli sjet z trasy. Nebyl jsem sám, byli jsme celá skupina. Podle pořadatele na Krakorci před námi přijela ještě jedna skupina. Prostě na větvení tras, kde se odděloval náš hlavní závod B a trasa krátkého závodu C, jsme se vydali po trase krátkého závodu. Na rozcestí jsem si nevšiml žádného značení. Měli tam stát pořadatelé a ukazovat. Snad se na to vykašlali, ani na nás nikdo nevolal, že jedeme špatně. Nepoznali jsme, že jsme zabloudili, protože trasa byly značená mlíkem. Nepoznali jsme rozdíl. Pořadatelé na křižovatkách nás nechali projet a bylo jich několik a ani jeden nás neupozornil, že jedeme špatně. Měli přeci poznat, že podle barvy čísel a písmene B patříme na jinou trasu. Zřejmě byli nezkušení. Pořádalo se to tam poprvé…

Tak jsem vinou pořadatelů, a bylo nás víc, přišel o závod. Kvůli diletantským pořadatelům jsem zbytečně zaplatil startovné, ujel autem 300 km, připravil se atd. To tedy byla smůla! Dojel jsem tedy po trase alespoň do cíle, sice s plným nasazením, ale bez nadšení.

Na stánku jsme pak poseděli a snědli vynikající dort krásně zdobený marcipánem a fondánem od Míry. Alespoň jeden pěkný zážitek… Na rozdíl od toho dortu mi ten závod ještě dlouho ležel v žaludku.

 

Výsledek:

Nedokončeno.

Plzeňská padesátka, Kolo pro život, Plzeň

7.9.2013

Ještěd Tour

Počasí se zase vydařilo. Opět bylo slunečno a sucho. Příroda nám vynahrazuje deštivé a blátivé závody z jara. Je to radost, když se nemusí po závodě čistit kolo od bahna!

Alltraining tentokrát stánek neměl, ale týmová účast byla početná. Rozjel jsem se s Romanem a Zdeňkem. Dva dny před závodem jsem nejezdil. Řešil jsem jiné věci. Bylo znát, že nejsem rozježděný. Už při rozjetí jsem se cítil unavený. V průběhu závodu trvalo asi půl hodiny, než jsem se začal cítit lépe. Pak už se mi jelo jako obvykle a výjezd na Ještěd a na Javorník nebyl problém. V závěru se hodně sjíždělo, takže v cíli jsem nebyl tak vyčerpaný jako v Chrudimi a ve Varech. Dobré bylo, že tentokrát nebyl závod tak dlouhý jako ty předchozí a že nebyl delší, než říkaly propozice. Tedy měřil „jenom“ 56 km. Zato převýšení měl více než vydatné. Naměřil jsem těsně pod 1800 m. Úměrně tomu bylo hodně sjezdů, rychlých a dlouhých, naštěstí bez záludného bláta. Z výšin nad Libercem byly krásné výhledy na město a okolí. Prudký výjezd, dobře že po asfaltu, u skokanských můstků byl také hezký. Zpočátku se jelo hodně do kopců a dost svižně. Natažený had pelotonu držel pohromadě asi 15 km a roztrhalo se to až v prvních vážných sjezdech. Náročný profil způsobil, že do cíle se dojíždělo po jednom v odstupech bez spurtování.

Dojezd tentokrát komentoval Pepa Dressler. Dělal to hodně svědomitě a moc se mu to povedlo.

Výsledkově jsem uspěl středně dobře. Proti Chrudimi opět mírné zlepšení. Nutno však přiznat, že tentokrát byla také slabší účast. V kategorii jsem dojel 17., tedy letošní druhé nejlepší umístění v KPŽ. Celkově 215. místo v absolutním pořadí je solidní.

Výsledek

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
56	1791	3:20:22	16,93	215	17	406	45	1:09:30

Foto: já, KoliMedia

Ještěd Tour, Kolo pro život, Liberec-Vesec

31.8.2013