Trans Brdy 2019

Trans Brdy jsem jel naposledy, když se jezdilo z Letů. Několik let jsem je vynechával, protože se mi trať moc nelíbila, nikdy jsem tam nezajel dobrý výsledek a termín se křížil s kempy na Mallorce. Letos se termín přesunul na léto do atraktivnějšího termínu, a to mě opět přilákalo. Zvolil jsem tentokrát kratší trasu C na 37 km, protože jsem byl už po první části sezóny dost unavený. Vynechaný půlrok tréninku přeci jen chybí. Také jsem si chtěl porovnat výkonnost s úvodem sezóny, kdy jsem začal právě se dvěma závody KPŽ závody na trase C.
Letos bylo zázemí závodu pro změnu na louce u Řevnic. Určitě to závodu prospělo.  Areál byl přehledný, na jednom místě bylo zázemí, start a cíl i parkování. Trasa se změnila asi z poloviny proti tomu, co jsem si pamatoval, a to také k lepšímu.
Byl to poslední závod před půlením sezóny. Přistupoval jsem k němu uvolněně, což určitě přispělo k dobrému výkonu. Na stánku se objevil znovu také starý známý Fery, který dříve působil jako trenér a dnes jel jako trasér šířící dobrou náladu.
Na startu v pravé poledne jsem stál ve druhém bloku s číslem 82, které jsem si vyjezdil umístěními v první stovce v prvních dvou závodech. Mladíci z týmu s nižšími čísly byli v prvním bloku. První úsek ve velikém balíku na silnici jsem projel obezřetně a bezpečně jsem najel do terénu. Zpočátku jsem si hlídal, abych nepřepálil začátek a jel jsem svým tempem na rozdíl od mnohých, kteří se hnali, jakoby měli cíl už na dohled.
V prvním dlouhém stoupání se peloton rozpadal. Předjel jsem mladšího známého kolegu Tomáše, který se umisťoval vždycky přede mnou. To mi naznačilo, že tempo je dobré. Pokračoval jsem rovnoměrným tempem dál. Na konci kopce jsem dojel nového mladíka Dominika. V následující stále mírně stoupající pasáži, která obsahovala dlouhé úseky plné velkých kořenů, jsme jeli v malé skupině. To mi pomáhalo rychle překonávat technicky těžké kořeny, které požíraly síly.
Za polovinou závodu přišly rychlé, místy prudké sjezdy po úzkých stezkách, opět s četnými kořeny a kameny. Dominik se ukázal jako velmi dobrý sjezdař. Držel jsem se ho jako klíště a neztrácel jsem kontakt. Sám bych to tak rychle nesjížděl. Ale když jsem viděl, co dokáže sjet v plné rychlosti, tak jsem po něm dokázal zopakovat také. Spolupráce s ním mi hodně pomohla. Setřásli jsme i kolegy ze skupiny a chvíli jsme dokonce jeli vzorně ve dvojici. To už byly všechny závodní trasy spojené. Na jedné nesrozumitelně značené odbočce jsem zastavil a počkal raději na skupinu za sebou, abych se ujistil, že jedeme správně po trase.
V dalším těžkém dlouhém stoupání jsem zvolil pravidelné tempo bez toho, abych jel na maximum. Protože jsem neznal trať, nevěděl jsem, jak dlouhé to stoupání bude. Udivilo mě, že lehce předjíždím Milana, který jel trasu B a vždy mě na ní poráží. Houkl jsem na něho par slov na povzbuzení, ale do háku se za mě nechytil. Dominika jsem už ztratil daleko za sebou.
Po snadném sjezdíku se najelo do posledního kratšího, ale úmorného kopce. Pořád jsem měl dost sil na stále stejné tempo. Jezdce se žlutými, modrými i červenými čísly jsem míjel jako patníky. Dojel jsem Přemka jedoucího trasu B, se kterým jsem jezdil vyrovnané závody, a pozdravil jsem ho. Na chvilku se za mnou chytil, ale ne na dlouho. Cítil jsem, že jedu hodně dobrý závod a už by mě mrzelo, kdyby mě někdo z céčka předjel. Snažil jsem se mít na vrcholu kopce co největší náskok do posledního sjezdu. Raději jsem se ani neohlížel a dával jsem pozor, abych ve sjezdu svou pozici udržel. V nájezdu na cílovou louku mě předjel jezdec s červeným číslem trasy A, ale to nebyl můj soupeř, takže to nevadilo. Na dohled za mnou už nikdo nebyl. V klidu jsem projel cílem. Dostal jsem pamětní medaili ke dvaceti letům Kola pro život.
Zajel jsem nejlepší závod sezóny a potvrdil jsem si zlepšení výkonnosti od jejího začátku. Umístil jsem se absolutně na 60. místě. Tedy skok o 32 míst lépe než bylo dosud moje nejlepší 92. místo na KPŽ v Mladé Boleslavi, a to při stejně velké konkurenci. Nejlepší výsledek na céčku v KPŽ vůbec. Lépe než já se z týmu umístil jen nejlepší a nejmladší Oliver. V kategorii mi patřilo 9. místo. Přede mnou dojel jen jeden borec starší než já.
Byl jsem rád, že se mi povedl výborný závod, výkon i umístění. Celá závod Trans Brdy byl lepší, než jsem si ho pamatoval. Posun doprostřed léta mu prospěl. Později jsem se dočetl, že byly opět problémy se záškodníky, kteří přeznačovali trať.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze	zpoždění za vítězem
37	813	1:58:39	18,51	60	9	346	55	1:29:45	0:28:53

Foto: já

Trans Brdy, Kolo pro život
Řevnice, 20. 7. 2019

Silniční závody Zavadilka 2019

V sobotu a neděli 6. a 7. července se jely tradiční silniční závody na rovinatém okruhu Zavadilka ve Vědomicích u Roudnice nad Labem.

Memoriál Vladimíra Urbana nejst., silniční závod s hromadným startem

Po dvou letech jsem se postavil na start klasického silničního závodu. V jeho průběhu bylo znát, že jsem na silnici dlouho nezávodil a projevilo se manko v silovém tréninku, zejména to, že jsem s trénováním začal až v březnu. Rozhodující pro umístění bylo, že jsem nedokázal zachytit intenzivní nástup na čele. Tak vysoké intenzity, i když krátkodobé, nejsem zvyklý jezdit. Závodění na silnici je hodně jiné než na horských kolech. Přesto bylo kladem, že jsem zjistil, že mohu rovnocenně soupeřit s jezdci, kteří se na sezónu připravovali celou zimu. Hlavní bylo dojet ve zdraví. Pády na silnici bývají strašidelné.
Startovalo se a výsledky se hodnotily v každé věkové kategorii zvlášť. Každá kategorie tedy závodila samostatně a startovaly po 5minutových intervalech. V kategorii M50 se postavilo na start 32 závodníků. Bylo slunečno, velmi teplo, 28°C, a foukal vítr. Protože se jelo na okruhu, tak jsme si ho užili ze všech stran. Každý okruh měl 21,5 km, tedy celý závod 86 km.
V prvních dvou kolech jsem šetřil síly v balíku jízdou v háku. První pokusy o úniky přinesly zrychlení, ale byly zlikvidovány v zárodku. Ve druhém kole jsem si už hlídal první polovinu balíku, abych byl vpředu, kdyby se roztrhal. Ale nakonec to nebylo nic platné. I když jsem to v tom místě čekal, tak se v jediném kopci za Vetlou nastoupilo tak, že většina balíku to zachytila, ale já jsem to tak rychle nevydupal.
Dál jsme pokračovali ve skupině ve třech. Spolupracovali jsme a střídali. Dojížděli jsme další, kteří postupně z čela odpadali. Někteří se připojili, někteří rezignovali. Časem jsme se ustálili na pětici, vesměs z horní poloviny naší věkové kategorie, točili jsme kolotoč a pomáhali jsme si držet tempo. Až několik kilometrů před cílem jsme začali závodit a bojovat o umístění. Nakonec jsem dojel na 24. místě. Byl jsem rád, že jsem to nevzdal a že jsem se také úplně nevyčerpal před nedělní časovkou, která měla u mě prioritu.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze	zpoždění za vítězem
85	378	2:21:19	36,18		24		32	2:08:04	0:13:14

Memoriál Zdeňka Bambáska – časovka jednotlivců

V neděli jsem si spravil chuť slušným umístěním v časovce jednotlivců. V časovce nerozhoduje to, zda člověk dokáže v tu pravou chvíli vyvinout maximální výkon, ale to, jak vysoký výkon dokáže držet stabilně po dlouhou dobu. To se mi docela dařilo. Zajel jsem skoro stejný čas jako před třemi roky, kdy jsem byl třetí v kategorii. Tentokrát to stačilo na čtvrté místo. Už jsem to ale dokázal zajet rychleji. To jsem ale na tom byl silově lépe. Určitě to ještě přijde.
Bylo mnohem chladněji než v sobotu, jen 15°C, a opět foukalo. Startovalo se v intervalech po 30 s. Vyrazil jsem s elánem a držel jsem konstantní tempo po celý okruh. Bylo dobře, že jsem vydržel se silami, a že zvolené tempo bylo nejspíš optimální. Předjel jsem 2 soupeře a 4 předjeli mě. Zpočátku se jelo v bočním větru, pak po větru, zase v bočním větru, ale spíš zepředu, v závěru dlouho proti větru a do cíle s bočním větrem. Vlastně se mi zdálo, že spíš foukalo proti než do zad. Jel jsme s časovkářskými nástavci na řídítkách a občas jsem měl problémy se stabilitou, když v zatáčkách zafoukalo. Určitě je co zlepšovat. V cílové rovince jsem dlouze finišoval a držel se v posedu do poslední chvíle. A vyplatilo se to. Před pátým v pořadí jsem měl náskok jen 0,7 s, tedy jen jeden špatný pohyb.
Takže druhý závod dopadl dobře. A navíc na silničních závodech se mi líbilo, že jsem nemusel mýt kolo od bláta jako po závodech horských kol. Silniční závody jsou takové hezky čisté, nablýskané. A pořadatelům to klapalo a odsýpalo.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze	zpoždění za vítězem
21	92	0:34:02	37,53	104	4	161	8	0:26:30	0:07:32

Foto: foto24, já, jeffr

Memoriál Vladimíra Urbana nejst., silniční závod s hromadným startem
Memoriál Zdeňka Bambáska - časovka jednotlivů
Klub cyklistů roudnických
Vědomice, 6. a 7. 7. 2019