Houštecký cyklomaraton 2019

Můj každoroční oblíbený letecký den. Příležitost zajezdit si rychle bez těžkého terénu.
Den před závodem zapršelo. Také ráno hrozil déšť, ale nic z toho naštěstí nebylo. Pouze na trati zbyly louže, některé hluboké. Do cíle jsem tedy přijel pokropený blátem odshora dolů, ale sjízdnost ani rychlost trati to neovlivnilo.
Zvolil jsem střední trasu na 60 km, na které je největší účast, letos opět přes 500 účastníků.
Startovalo se tradičně po pětiminutovém bubenickém sólu. To se mi moc líbí. Na základě loňského výsledku mi patřil druhý startovní blok pro čísla nad 100. Po výjezdu ze Staré Boleslavi jsem se začlenil na závěr prvního balíku asi sta jezdců. Ten se časem pochopitelně drobil do menších skupin. Zpočátku jsem neplýtval silami.
Za prvním singltrekem jsem se zařadil skupiny, které jela slibným tempem, které mi vyhovovalo. Chtěl jsem letos dosáhnout na umístění v první stovce. Kolem poloviny závodu jsem se cítil dost silný na to, aby se to povedlo. Jelo se mi dobře hlavně v lehkém terénu. Potíže jsem měl v krátkých výjezdech na silnici. Stále mi chybí síla.  Závod se vyvíjel slibně, a také dobře dopadl. Výsledek mohl být ještě lepší. Tentokrát jsem si vybral i trochu smůly.
V hlubokém písčitém přejezdu pole zbrklý jezdec vedle mě neudržel směr a rovnováhu a spadl na mě. Ještěže mi nešlápl do výpletu kola. Mohl jsem tedy hned pokračovat dál, ale než jsem se rozjel, tak mi moje skupina ujela. Pak jsem ji dlouho stíhal, což mě stálo až moc sil. Když jsem ji dojel, tak následovalo jediné stoupání na trase, ve kterém se skupina rozdělila. Polovina odjela a zbytek odpadl. Opět jsem jel sám. Samotnému to tak nejde jako skupině. Když mě dojela další skupinka, zachytil jsem se. Jenže za poslední občerstvovačkou jsem se věnoval pití a přehlédl jsem odbočku doprava. Než jsem se vrátil, skupina byla fuč a zase jsem jel sám, než jsem se zapojil do další skupiny, která mě dojela. To už mi sólové jízdy ubraly tolik sil, že jsem se jen držel v háku na konci a doufal, že bych v cílové rovince ještě nějaké místo získal. Poslední kilometr se však jel tak rychle, že o nějakém závěrečném zrychlení u mě už nemohla být řeč, a spurtoval jsem jenom proto, aby to alespoň na pohled vypadalo, že jsem dojel se skupinou.
Naštěstí i tak jsem zajel lépe, než jsem doufal. Vyjel jsem si absolutně 89. místo, a v kategorii 9. místo. To bylo proti loňsku velké zlepšení, v kategorii dokonce z loňského 21. místa o 12 míst.  V masových závodech jsem v první desítce byl teprve potřetí. Časovou ztrátu na vítěze kategorie jsem stáhl z 18 na 11 minut. Těší mě, že se od začátku sezóny se zlepšuji a všechny letošní závody jsem zajel lépe než vloni a než předloni. Skoro po všech maratonech jsme večer na šrot. To je potvrzení, že jsem závodil na 100%. V neděli odpoledne jsem už opět seděl na kole a dal jsem kompletní pořádný trénink. Po úspěšném závodě se regeneruje lépe.
V Houštce jsem zakončil bajkovou část sezóny a teď zkusím štěstí v silničních závodech.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	zpoždění za vítězem
59	291	2:07:35	27,78	89	9	507	122	0:21:09

Foto: Jana, KT foto

Houštecký cyklomaraton
Houštka, 22. 6. 2019

Velká cena Lafarge 2019

Lafarge je závod, který má u mě prioritu, protože je místní, je perfektně připravený a trať se každý rok vylepšuje, a také je čím dál těžší. Na můj vkus je ale příliš krátký a intenzivní.
Proti loňsku pořadatelé přidali dva nové technické úseky - singltreky. Vylepšená trasa se mi líbila, ale možná že zvyšující se obtížnost odradila mnohé potenciální závodníky.
Startovalo se po dokončení závodu dětí. Hned první kopec na Lada seřadil závodníky podle výkonnosti. Další výjezdy nad Radostice a nad Struženku rozdíly ještě zvětšily. V polích za Březnem jsme se oddělili ve dvojici se Zdeňkem a projeli jsme spolu singltrek pod Borčem, výjezd k oskeruši a další singltrek k loukám nad Radosticemi. V následujících dlouhých sjezdech mi mladší, odvážnější a těžší Zdeněk odjel. Pokračoval jsem sám až na louku nad Čížkovicemi. Tam jsem podcenil soupeře za mnou, nechal jsem se zbytečně předjet, a na silničním úseku do cíle jsem ho sice stíhal a skoro dojel, ale nedojel. Udržel se tři a půl vteřiny přede mnou.
Dojel jsem 42. absolutně, o 6 míst lépe než vloni. V kategorii jsem byl 5. Zajel jsem solidní výkon s umístěním lepším než vloni, na úrovni předloňského roku. Také jsem zlepšil loňský čas, přestože trasa byla díky novým úsekům delší a pomalejší.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	zpoždění za vítězem
20	461	1:04:46	19,04	42	5	78	7	0:15:16

Foto: Jana a já

Velká cena Lafarge, Král Středohoří
Čížkovice, 8. 6. 2019

Orlík Tour 2019

Přijeli jsme na Vystrkov pouze v nezbytném předstihu před startem. Proto bylo parkoviště v areálu hotelu už plné. Parkovali jsme tedy na louce u malebného rybníku. Potkali jsme tam také známé závodníky z Krále Středohoří. Po rozjetí už bylo na čase zařadit se do startovního bloku dvoustovek.
Orlík Tour jezdím moc rád. Trasa je pestrá a náročná, s velkým převýšením. Bylo příjemné teplo po mnoha chladných týdnech. Povrch byl suchý, ale ne prašný, jen na několika místech vlhký a mírně blátivý.
Moje strategie byla nepřepálit začátek, hlídat tep, a v druhé polovině přidat, co mi síly dovolí. Plán to byl rozumný a vyplatil se. Jen to přidání se nekonalo. Závodil jsem čtvrtý týden po sobě, z toho tři dlouhé závody, každý další delší a těžší. Po dlouhé tréninkové pauze to byla příliš velká nálož. Už před polovinou závodu jsem zjistil, že tělo už toho má dost a že nezrychlím, spíš budu rád, když dojedu, a šťastný, když udržím svou pozici. Nejelo se mi tak lehce jako před týdnem v Hustopečích. Pohánělo mě víc nadšení ze závodění než síla ve svalech.
Užíval jsem si příjemné ježdění v terénu bez bláta, ale krátké výjezdy a rychlé zpevněné úseky před pláží mi moc nesvědčily. Na tomto závodě je těžké, že se většinou stoupá a sjezd je krátký a rychlý, takže není kde odpočívat. Nejvíc mi pomohlo, když se ke mně v závěru prvního kola přidal Přemek z mojí kategorie. To mi pomohlo překonat krizi a společně nebo na dohled jsme absolvovali zbytek závodu. Jel dobře. Měl jsem motivaci dojet před ním. Ostatní blízcí soupeři nebyli z naší kategorie. Na třetí občerstvovačce jsem si bral pití a Přemek mi poodjel a ve sjezdu jsem ho ztratil z dohledu. Ale než jsme se dostali na pláž, tak jsem opět visel za ním. Na krátkém asfaltovém úseku jsem si v háku dokázal trochu oklepnout a v začátku následujícího posledního kopce jsem ho konečně utrhl a náskok jsem udržel i v houpavém průjezdu lesem do cíle.
Cílem jsem letos poprvé projel bez spurtu volně sám, ale dorazil jsem úplně popravený. Nohy mě moc neposlouchaly. Tak jsem si nejen ověřil, jaká je moje znovuvybudovaná kondice, ale i jaká je její hranice. Umístění absolutně 199. a v kategorii 22. je pro mě nadprůměrné a lepší než byl pocit z výkonu. Příjemné zjištění je, že jsem se i navzdory ubývajícím silám dokázal od mezičasu zlepšit o 5 míst.
Každý výsledek na Kole pro život pod 200 absolutně je pro mě výborný. V minulých letech to pro mě standard nebyl, letos zdá se, že ano. V kategorii mi už přibylo pět mladších ročníků. Takže postup nahoru je těžší. Svoje přání závodit rovnocenně s ostatními borci jsem si splnil. Teď bych mohl zkusit vylepšit výsledky…

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	zpoždění za vítězem
57	1208	3:05:03	18,54	199	22	341	47	1:03:38

Foto: Jana, Alltraining, Kolo pro život

Orlík Tour, Kolo pro život
Vystrkov, 1. 6. 2019