Do Hradce jsme Janou jeli o den dříve v sobotu ke spolužákovi Zdeňkovi a jeho rodině. Od čtvrtka u nás pršelo. Ve východních Čechách pršelo ještě déle a intenzivněji. Naděje na dobré počasí se zhoršovala. Když jsme odjížděli, tak u nás na severu už přestávalo pršet, ale na Hradecku lilo pořád.
Na ježdění jsem byl ale tak natěšený, že jsem Zdeňka vytáhl v sobotu odpoledne na trénink i v dešti. Projeli jsme krátkou trasu závodu a já jsem byl spokojený. Umyli jsme kola, vyprali a druhý den jsme byli připraveni na závod. Ale společný rodinný výlet do lesů nepřipadal v úvahu. Městské lesy jsou opravdu krásné. Úseky, které jsme projeli, byly rovinaté až mírně zvlněné a slibovaly rychlou závodní jízdu.
V sobotu večer pršet přestalo. Prošli jsme a prohlédli jsme si město. Po dalším nočním dešti se startovalo do závodu už bez deště. Jeli jsme dlouhou trasu, tedy 60 km. Čekala nás trať sice s malým převýšením kolem 500 m, ale zejména v první polovině na lesních cestách plných bláta a rozsáhlých hlubokých louží, téměř bazénů. Také jeden brod na trase byl.
Kvůli koronaviru mělo řazení na startu začít čtvrt hodiny před startem, ale očividně začalo dřív. Když jsme dorazili, tak jsem byl ve startovním koridoru dost vzadu. První tři kilometry se ale jely po široké silnici, takže jsem se před nájezdem do terénu už zařadil do skupiny jezdců mé výkonnosti.
V prvních deseti kilometrech jsem měl z jízdy dobrý pocit. Časem se udělala skupina, která jela spolu, ale nespolupracovala. V prvních stoupáních se roztrhala. V dalších hodně rozblácených a klikatých úsecích jsem jezdcům, kteří jeli se mnou, odjel. Dlouho jsem na těch lesních stezkách jel sám tempem, které mi vyhovovalo.
Po nájezdu na širší a pevnější cesty, mě zase dojeli ti, kteří sice jeli na blátě opatrně, ale na pevné cestě ukázali lepší kondici. Po jednom výjezdu se naše skupinka roztrhla. Pokusil jsem se první dva dojet, ale poznal jsem, že takhle bych se utavil už na dvacátém kilometru. Zvolnil jsem a spojil jsem své síly s jezdcem v červenobílém dresu s číslem 166.
Ukázalo se, že to byl dobrý tah. Byl to borec z kategorie nad 30 let, mladší a silnější. Ale dokázal jet rovnoměrné tempo. Zklidnil jsem tep. Hodně jsem jezdil za ním v háku. Občas jsem střídal, aby si odpočinul také on. Ale pak vždy sám převzal špici a asi patnáct kilometrů jsme tak zdolali pospolu. Pravidelným tempem jsme několik jezdů předjeli a vylepšili si pozici. Nikdo se za námi neudržel. Až někde daleko za polovinou trasy jsme dojeli borce v zeleném dresu, také mladšího, který se za nás chytil a také střídal na špici. Ve třech se nám už jelo hodně dobře a rychle, protože jsme spolupracovali a stále postupovali v pořadí výš.
V závěrečném úseku na blátivých loukách podél Orlice jsem před skupinkou získal náskok a dojížděl jsem jezdce v modrém. Na úzkých cestách jsme se ale zdrželi za rodinnými týmy a handbikem a naše skupinka se opět spojila. V závěrečném slalomu mezi stromy si nejlepší místo pohlídal červenobílý a do cíle dojel tři vteřiny přede mnou. Zelený kolega už na závodění mezi stromy zřejmě rezignoval a dojel za mnou.
V cíli jsem počkal na Zdeňka a stihl jsem ho fotit při slalomu a finiši. Pořadatelé měli dobře zvládnutý výsledkový servis. U stánku časomíry byly displeje, na kterých jsme po zadání startovního čísla našli své výsledky.
Výkon v závodě jsem dal na úrovni loňského průměru. Snažil jsem se hospodařit se silami a
neutavit se předčasně. Celkově jsem se umístil na pěkném 74. místě. V kategorii jsem dojel 11.
Tedy první desítka znamenající úspěch mohla být…
Péče o kolo a likvidace špíny po návratu domů dala ještě dost práce. A zase servis... Příště raději na suchu…
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | startovalo celkem | startovalo v kategorii | zpoždění za vítězem |
| 61 | 451 | 2:17:32 | 26,47 | 74 | 11 | 210 | 24 | 0:26:18 |
Foto: já a Zdeněk
