čtvrtek 19. srpna 2010

Víno, fíky, plody moře, grilované ryby, cikády, moře, bílý chléb...

To všechno se mi líbilo a mnoho dalších věcí při intenzivní relaxaci na Hvaru. A jak to bylo den po dni...

29.7. čtvrtek
Ráno jsme s Janou vyrazili po klasické trase přes Vídeň a Graz. Za Vídní lilo tak, že skoro nebylo vidět. 4 pruhy jely spíš po paměti. S nástrahami slovinské dálnice jsme se vypořádali tak, že jsme zvolili objízdnou trasu přes rakouský Mureck, Lenart a Ptuj. Projeli jsme ji plynule a bez problému jsme dorazili do Duga Resy, kde jsme v motelu přespali.

30.7. pátek
V noci pršelo. Ráno také. Drželi jsme se svého plánu a navštívili jsme národní park Plitvická Jezera. prošli jsme značenou trasu E, která trvala 3 hodiny. Přitom nás provázela mlha, mrholení, jemný déšť, a když jsme šli k parkovišti, tak už hustě pršelo. Bylo to o fous. Nad tunelem Sveti Rok jsme se napojili na dálnici. Stále pršelo. Místy lilo. Tak to bylo až skoro do Splitu. Na trajektu pršelo. V Rudině začalo pršet až večer.


31.7. sobota
V noci byla dlouhá bouřka. Ráno pršelo. Když jsem z nákupu, svezl jsem domorodce. Říkal, že déšť je dobrý pro vinohrad, ale že moře bude chladné. Odpoledne vyšlo slunce a šli jsme k moři do zátoky Žukova na "naši" severní pláž. Moře bylo chladné. Večer jsme popili a pohovořili s Bohdanou, Jakovem a Víťou. Červené víno jsme koupili u Bortula.

1.8. neděle
Bylo jasno, foukal vítr. Byli jsme na Žukově jako včera. Je tam dostatek stínu a skoro žádní lidé. Večer jsme jeli do Stari Gradu. Na nábřeží je méně turistů, méně restaurací, menší zahrádky. U Marka jsme si dali špagety frutti di mare. Dobré, ale ne špičkové.

2.8. pondělí
Jasno. Slunce "bodalo". Žukova jako včera, lidí ještě míň. Ráno jsem na rybím trhu nakoupil salpy. Koupil  jsem tři a nebyl jsem si jistý, zda nám budou stačit. Večer jsme je s Jakovem grilovali a ukázalo se, že nám stačily bohatě.


3.8. úterý
Jasno. Večer jsme navštívili Olympii a zašli jsme do cukrárny na kávu a indiána.

4.8. středa
Ráno zataženo. Skoro v celém Chorvatsko prší až na jižní Dalmácii. V poledne se vyjasnilo a tak to zůstalo. Byli jsme ve Vrbosce u Skojiče. Měli jsme pizzu Dalmatina a Škampi. Navíc jsem si dal zmrzlinu u zmrzlináře u mariny. Mluvil česky. Zdá se, že ve Vrbosce je turistů dost a že restaurace a stánkaři přibyli.


5.8. čtvrtek
Jasno. V rybárně jsem koupil 3 makrely s leopardí kresbou na hřbetě, spíš pro změnu. Rybář měl také salpy a ušaté ryby a tvrdil, že "na žar" je nejlepší salpa. Byli jsme na Dubovici. Večer jsme grilovali makrely.


6.8. pátek
Žukova celý den. vydržíme tam hodně dlouho. Procházka do Malé Rudiny. Jedenáct novostaveb stále chátrá. Další nákup červeného vína u Bortula.


7.8. sobota
Zajeli jsme se koupat a slunit do zátoky Zarače. Nic se tam nezměnilo. Večer jsme prošli uličky Stari Gradu. Je tam více malých restaurací, než bývalo a vypadají lákavě. Skoro všechny nabízejí pokrmy z toho, co dalo moře a k tomu víno. Také turistů přibylo. V Itálii začaly prázdniny. Čechů je tu pomálu, ubyli. U Marka jsme si dali pizzu "na žaru" s plody moře a ančovičkami. Obě byly výborné.


8.8. neděle
Žukova, celý den. Autem a pěšky výlet do zátoky Digidaga. Krásná vyhlídka na Brač, pevninu a Rudiny, ale na koupání se nám nelíbila.



9.8. pondělí
Žukova celý den. Ráno jsme byli s Jakovem koupit ryby. Koupil jsem 3 salpy. Večer jsme je grilovali.


10.8. úterý
Zajeli jsme na Dubovici. Večer výlet do Vrbosky. U Škojiče jsme si dali špagety frutti di mare. Velmi dobré, hodně plodů moře.


11.8. středa
Žukova, celý den. Večer jsme navštívili Olympii a pak jsme zašli do cukrárny Special na kávu a zmrzlinové poháry.


12.8. čtvrtek
Ráno jsme odjeli trajektem v 7:45 a se zastávkami na oblíbených odpočívadlech a po přetrpění stojící kolony na konci dálnice u Krapiny jsme přespali v hotelu Roškar v Hajdoších ve Slovinsku.


13.8 pátek
Velmi rychle jsme projeli Slovinsko a Rakousko a v poledne jsme byli v Hatích ve Freeportu, kde jsme si udělali dlouhou přestávku s obědem. Pak už jsme jen pomalu dojeli domů. Stojící kolony na dálnici D1, zacpaná Praha, lijáky.

Zátěžový test a tréninkový plán

Součástí "zážitkového" dne s Alltrainingem ve Velké Chuchli bylo také to, že jsem dostal poukaz na tréninkový plán na jeden měsíc zdarma od trenéra Vojty Berana. Dohodli jsme se, že před jeho sestavením si udělám zátěžový test.

V úterý 27. července odpoledne jsem v sídle Alltrainingu v Praze - Bohnicích dohodnutý test absolvoval. Nejprve jsem se zvážil změřilo se mi množství tělesného tuku. Trochu ho přebývá. Pak jsem se na trenažeru rozjel bez zátěže. Následovaly intervaly s postupně se zvyšující zátěží po 40 W od 80 W až do maxima 360 W, které jsem byl ještě byl schopen ušlapat s konstatní kadencí. Computer zaznamenával výkon, tep, otáčky. Trenér mi odebíral vzorky krve pro stanovení obsahu laktátu. Pak jsem se bez zátěže vyjel. Dal jsem si sprchu a odpočinul si. Trenér zatím vyhodnotil měření a vypracoval protokol o testu, který jsme pak prodebatovali.

Výsledkem jsem dostal laktátovou křivku a průběh tepové frekvence v závislosti na výkonu. Zjistila se mi maximální tepová frekvence a aerobní a anaerobní práh a k nim příslušné hodnoty tepové frekvence, výkonu a laktátu. Z toho všeho vyšly tréninkové zóny s rozsahy tepových frekvencí pro další trénink. Trenér se mnou vyplnil dotazník a z toho mi vypracuje měsíční tréninkový plán. K tomu patří také denní chatová komunikace s trenérem, průběžné sledování plnění tréninkového plánu na webu a jeho korekce trenérem atd.

Jsem zvědav, zda mi měsíc takového odborného vedení přinese zlepšení. Pokud ano, budu v tom nejspíš pokračovat. Za měsíc uvidíme...

neděle 15. srpna 2010

Pohodička v Chabařovicích

K závodu Okoloústí jsem přistoupil uvážlivěji než k Praha - Karlštejn Tour. Rozvrhl jsem si síly tak, abych si v první polovině jel své tempo a ve druhé mohl ještě přidat a závěru výkon vystupňovat a závodit. S takovým záměrem jsem jel do Chabařovic a také jsem ho dodržel.

Na výsledném výkonu se však nic nezměnilo, jen jsem z něho měl lepší pocit. 54 km jsem ujel za 3:04 hodiny (stejně jako Karlštejn) na 165. místě, což vypadá docela dobře, ale vzhledem k počtu startujících to byla až druhá polovina.

Trasa závodu se pořadatelům povedla. Převýšení 900 metrů není málo, ale nebyly tam extrémní výjezdy ani sjezdy. Technicky jsem ji zvládal.

Pár dní před závodem pršelo. Také během něho krátce sprchlo. Nijak to však povrch trati nezdevastovalo. Sice bylo místy kluzko, ale bláto, kde bylo, bylo mělké, žádné hluboké bahnité úseky.

Jako nečekaní pomocníci se v Chabařovicích objevili Tereza s Pepou, kteří mě povzbudili a pohlídali mi kolo ve frontě na wapku, zatímco jsem doplňoval energii těstovinami a Birellem.

Takže nakonec to byl pohodový závod. Jen to parkování v poli nebylo pro osobáky moc šetrné...

Okoloústí, Cyklomaraton Tour 2010
25.7.2010


Superbikerem ve Velké Chuchli aneb Jel jsem jako drak, ale jen do půlky

Trať závodu Praha – Karlštejn Tour byla poměrně snadná, ale pro mě měla své záludnosti: špatně rozvržené síly a extrémní vedro. Už mi nestačí jen překonat trať. Chci mít také dobrý pocit ze svého výkonu a z pořadí. Ve Velké Chuchli mě posedl démon závodění…

V poledne před závodem mi zazvonil mobil a dozvěděl jsem se, že v sobotu budu superbikerem, protože jsem se na Alltraining.cz zaregistroval do týmu Superbikers, abych si zkusil den profi jezdce. Všechno fungovalo.  Ve stanu týmu na mě čekala taška z prezence a další tři superbikeři „z lidu“. Zatímco jsme vyslechli pokyny trenéra, dostali týmový dres, doplňky stravy, bidony s pitím, masáž a rozcvičili se, tak mi na kolo přidělali číslo, čip a cyklocomputer Garmin. Po společném rozjetí celého týmu jsem doplnil bidon a zařadil se do startovního koridoru.

Do startu zbývala čtvrthodina. Protože jsem startoval z posledního bloku, bylo přede mnou odhadem 700, možná víc z 850 startujících na padesátkové trati. Po rozjetí jsem byl dobře nažhavený a po startovním výstřelu jsem se na prašném oválu závodiště rychle dostával dopředu, abych měl při nájezdu do terénu co nejlepší pozici. Předjel stovky borců a držel jsem vysoké tempo. Namísto, abych hospodařil se silami, tak jsem závodil nejvyšším nasazením. Ačkoliv jsem pravidelně jedl a pil, tak někde okolo 22 kilometru mi došla energie. Musel jsem zvolnit a čekal jsem, že se vzpamatuju. Nevzpamatoval jsem se až do cíle. Kdybych pokračoval s takovým nasazením dál, tak bych v tom vedru nedojel. Bylo 35°C.

Zbytek závodu jsem odšlapal v tempu víkendové vyjížďky. Na mezičase jsem byl 370., a to už jsem byl v krizi. Než jsem dojel do cíle, tak mě předjelo 81 borců. Nakonec po 52 km z toho byl průměrný čas 3:04 hod. a 451. místo.

Po dojezdu následovalo vyjetí, další péče trenéra a fyzioterapeutky, protažení, vyhodnocení výkonu. A nakonec jsme se postavil na bednu, protože při vyhlašování vítězů jdou na pódium samostatně také superbikeři.

V záznamu ČT4 kolo pro život jsem se dvakrát mihl a dokonce jsem tam měl samostatný záběr.

Praha - Karlštejn Tour, Kolo pro život
10.7.2010