Author Cup 2023

Na populární zavírák sezóny jsem se přihlásil přesto, že tady vypisují kategorii 51–60 let, a tudíž patřím stále ještě do nižší kategorie, kde jsem byl letos úplně nejstarší, takže jsem neměl šanci na hezký výsledek. Ale chtěl jsem si užít hezký výlet, vyzkoušet si závodění bez stresu a pojistit si první startovní vlnu pro příští rok. Počítal jsem, že když to nebudu hrotit, tak bych mohl dojet celkově do čtyřstého místa. To by mi ke spokojenosti stačilo.

Původně jsem si myslel, že to bude příjemná projížďka v závodním tempu, ale bylo to těžší. Už od Valtic jsem měl kašel a byl jsem nachlazený. Intenzivnější dýchání a mluvení mě dráždilo ke kašli. Týden jsem každé odpoledne proležel, abych byl fit na velkou oslavu šedesátin. Ta mě znovu unavila. Takže jsem si před závodem zatrénoval jen třikrát, z toho jednou intenzivně. Na startu jsem nebyl úplně fit.

Na začátku jsem si hlídal tepovku, abych to nepřetahoval přes anaerobní práh a neodpravil se hned na začátku. To byl dobrý tah. Ve střední části jsem se cítil dobře. Chytil jsem se ve skupině, která jela pěkně svižně. Chvíli to vypadalo dobře, ale kolem 45. kilometru bylo tempo už nad moje síly. Zase mě škrábalo v krku a kašlal jsem, když jsem dýchal hodně zhluboka, a nohy mi také nejely, protože jsem dva týdny takovou porci kilometrů nedal ani ve volném tempu. Záznam z Garmina ukázal, že jsem ve druhé polovině dýchal výrazně rychleji než na začátku.

Viděl jsem, že kdybych tak pokračoval dál, tak bych se zničil. Takže jsem vypustil závodění a jel jsem si svým rozumným tempem. V hlavě jsem se s tím srovnal a nevadilo mi, že mě předjíždí jeden za druhým. V podstatě se jelo pořád v jednom dlouhém pelotonu. Takže odhaduji, že jsem za posledních dvacet kilometrů přišel o víc než padesát míst.

V cíli jsem byl za 2:39 hod na 387. místě absolutně ze 2100 startujících. Byl jsem rád, že jsem to docela dobře zvládl. Ke konci se spustil déšť. Ten ale výkon ani jízdu neovlivnil, protože se jezdilo na zpevněných cestách. Naštěstí bylo docela teplo, v průměru 13 °C. Po dojezdu jsem ale na cílové louce na nic nečekal a odjel jsem k autu rychle se převléct do suchého a schovat se před deštěm. V minulých letech bývalo dobré počasí na posezení na cílové louce. Tentokrát žádný cílový piknik nepřicházel v úvahu. Ani jsem nefotil, protože jsem měl všechno mokré.

Vždycky to bývá namáhavý den, protože se tam jede dvě hodiny. Závod trvá přes dvě a půl hodiny a pak zase dvě hodiny cesta zpátky. Při cestě zpátky jsem se zastavil v pivovaru Cvikov, koupil jsem si dvě piva. V pivovarské pekárně jsem nakoupil vynikající čerstvé pečivo. Pak jsem se zastavil ještě v Novém Boru v pivovaru BORN pro další dva vzorky piv.

Konec závodní sezóny.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
66	1173	2:39:11	25,04	387	65	2045	431	1:56:58

Foto: já, Captain Snap

Author Cup, Author Maraton Tour

Bedřichov, 14. 10. 2023

Valtické cyklobraní 2023

Tento závod mám vždycky spojený s pobytem na Jižní Moravě během prodlouženého víkendu. Letos už nabyl až epických rozměrů. Navíc bylo letní počasí po celu dobu a prakticky celé dny jsme strávili venku.
Plán byl jasný: co nejvíc si zajezdit na kole v krásné krajině, užít si víno, burčák, řemeslné pivo, zazávodit si, a to naplno, a nakonec regenerovat v lázních.
Ve čtvrtek jsme se nejdřív jako vždy zastavili v Mandlárně v Hustopečích na mandlové pochoutky. A pak jsme ještě stihli dvě cyklistické vyjížďky. V poledne jsme udělali okruh z Bulhar. Odpoledne poté, co jsme se ubytovali v Mikulově, jsme přes cihlový most zajeli na farmu vinařství Vican u Mušlova. Ochutnali jsme vzorky vína a sýry. Večer jsme pobyli v pivovaru Mamut a degustovali jsme piva.
Cyklistické a gastronomické zážitky pokračovaly i v pátek. Přes letohrádek Portz jsme vyrazili do Valtic. Projeli jsme část trati závodu. Ve Valticích jsme ve Vinařské stodole ochutnali vzorky vína a vybrali jsme si, co nakoupíme domů. Pak jsme navštívili Čokolito čokoládovnu na zámku, popili jsme vynikající horkou čokoládu s chilli a ochutnali čokoládové pralinky. Přes Lednicko-valtický areál jsme dojeli na Farmu Vican, zopakovali jsme sýry a ochutnávku vína a po návratu do Mikulova jsme prozkoumali nový pivovar Bug‘n‘Brew a otestovali jedno pivo. Na náměstí jsme zašli na kávu a dort do (Ne)vinné kavárny a v pivovaru Mamut jsem si vyzvedl objednané láhve jejich spontánně kvašeného piva Wild Creatures. Tím jsem zakončil přípravu na závod.
V sobotu brzy ráno zapršelo. Suchá země se pokropila, ale ne dost. Při závodě se i tak dost prášilo. Do Valtic na závod jsme jeli autem. Po rozjetí jsem se postavil na startu strategicky dost dopředu. Úvodní prudký kopec, ještě v balíku, jsem vyjel docela slušně. Před nájezdem do rovinatých lesů jsem se snažil dostat co nejdřív do co nejrychleji jedoucí skupiny. Střídali jsme se s jezdcem v modrém a docvakli jsme se do trojky před námi. V ní byl i budoucí vítěz mé kategorie. Ještě se k nám někdo přidal a svižně jsme makali ve vysokém tempu.
Asi po dvanácti kilometrech jsme dojeli velkou skupinu. Už nás bylo asi dvacet a jely se bomby. Chytil jsem malou krizi a chvíli jsem vlál na konci, což mě stálo dost sil. Naštěstí ve stoupáních mi to jezdilo dobře, takže v mírně stoupavé aleji jsem se chytil a vrátil jsem se dopředu. Po následující rovině na větru se mi povedlo dobře využít jízdu za větrem v háku a do sjezdu do Kačisdorfkého lesíku jsem najížděl první. Mohl jsem udávat vlastní tempo a první jsem také vyjel kopec z lesíku ven.
Velká skupina tempu nestačila a zbylo nás jen šest, co jsme společně projeli vinice pod Rajstnu. Očekával jsem, že v prudké dlouhé stojce se rozpadneme a že to nevydržím, ale zůstali jsme víceméně pohromadě a navýšili jsme náskok před těmi za námi. Přes Rajstnu jsme sice přejeli trochu rozházení, ale na úseku v Rakousku jsme se zase sjeli do čtveřice a za brutálním štěrkovým výjezdem za Úvaly jsme zase byli v šesti. Docela v poklidu jsme projeli pohraniční stezku k písčitému sjezdu serpentinami ze Skalek. Ten jsem dal opatrně na jistotu. Přesto jsem to sjel v osobním rekordu. Rychle jsem docvakl skupinu, abych nechytil mezeru, kterou bych na rovině na větru nedojel.
V háku ve skupině jsem dojel za občerstvovačku u železniční zastávky Sedlec, kde byl mezičas. Ten jsem projel těsně za vítězem mé kategorie z Jistebnice ve shodném čase. Pak přišla série kolmých stoupání a tam měl lepší nohy. Přestože jsem na signálce k sudu nad Úvaly zajel osobní rekord, tak to nestačilo. Přestal jsem vnímat ostatní soupeře. Za prvním brdkem jsem ho dojel, za druhým skoro, ale mezi vinicemi už mezera rostla. V cíli to bylo nakonec třicet vteřin. Naše skupina se nakonec přeci jen roztrhala. V dlouhém táhlém stoupání po silnici z Úval na Rajstnu jsem sice dojel pár jezdců, stačilo to jen na vylepšení celkového umístění, ale borec z Jistebnice je dojel také a pokračoval dál. V riskantním sjezdu vinicí z Rajstny jsem zabojoval, ale nic se už nezměnilo.
V cíli jsem byl o půl minuty za vítězem mé kategorie. Líp to nešlo, na segmentech jsem zajel osobní rekordy. Třetí byl dvě minuty za mnou. Výsledek byl super, v kategorii 2. a absolutně 57. Od mezičasu jsem předjel 4 soupeře a jeden mě. Na závěrečné občerstvovačce v cíli na mě čekaly kelímky s burčákem. Vyhlášení bylo hezké a cena: přívlastkové víno.
Po závodě jsme nakoupili krabici vína a vyzvedli jsme si další dvě krabice objednané z domova.
Úspěšný závod a pěkný den jsme oslavili u piva v řemeslném pivovaru Bug‘n‘Brew, večeří V bistru Drogérka s vynikajícím vínem z vinařství Sonnberk a nakonec jako dezert byla na náměstí rolovaná zmrzlina.
V neděli jsme se přesunuli do Lednice. Udělali jsme okruh na kolech v Lednicko-valtickém areálu. Po poledni jsme se ubytovali v Lázních Lednice, kde jsme měli relaxační pobyt. Odpoledne před procedurami jsme se ještě stihli projít v zámeckém parku a navštívit Pivovar Lednice a odebrat vzorky. Pak už byla jen relaxace. Ještě v pondělí před snídaní jsme se vykoupali v bazénu s léčivou vodou. A pak jsme se vrátili domů se zastávkou na Farmě Vican pro sýry, burčák a další lahodná vína.

 

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
53	661	2:07:29	24,96	57	2	240	24	1:45:41

Foto: Jana, já

 

Valtické cyklobraní, Author maraton tour

Valtice, 30. 9. 2023

Mladá Boleslav Tour 2023

Zažil jsem asi nejzábavnější závod Kola pro život. V polovině září bylo ideální letní počasí. Trať byla suchá a rychlá. A hlavně se mnou jela Jana a vnuk Ondra.
Po bednách v předchozích dvou lokálních závodech jsem měl závodnickou chuť, a protože to bylo poslední letošní KPŽ, tak jsem chtěl zajet co nejlepší výsledek a pokusit se o bednu i na prestižním Kole pro život. V létě jsem měl při závodech trochu smůlu. Připletl jsem se do pádu, měl jsem zánět v oku a jednou jsem dokonce kvůli zabloudění nedojel...
Ani tentokrát se mi trocha smůly nevyhnula. Zapomněl jsem doma cyklistické ponožky. Takže jsem jel v zelených bavlněných, co jsem měl na sobě. A pak při závodě mi z kapsy vypadla pumpička a ztratila se. Ale to mi nevadilo.
Ondru jsem přihlásil do závodu odrážedel. Hned od příjezdu chtěl pořád jezdit na kole a prolézat hřiště. Jana ho doprovodila na závod a koučovala ho. Zdálo se, že ho to bavilo, měl z toho radost.
Já jsem neměl moc času na přípravu a ani si dělat před závodem starosti. Rychle jsme se převlékl a pořádně jsem se rozjel. Když jsem stál ve startovním koridoru, tak Ondra právě závodil.
Spolužák Zdeněk a také Adam z Alltrainingu startovali o jeden startovní blok přede mnou, protože měli vyjeté lepší koeficienty. Já jezdím z Kola pro život jen některé závody, které mě baví, nevyjel jsem dost bodů, takže jsem měl až další startovní blok. Měl jsem tedy motivaci je dojet a předjet.
Nebylo to nic snadného. Závod byl hodně rychlý a kopců bylo málo. Právě v kopcích v terénu jsem byl lepší než oni. Hlavně Zdeněk jel dobře. Náskok z postavení na startu je znatelná výhoda. Hned po startu se jelo po úzké cestě, kde se peloton natáhl. Předjíždět se nedá a ti vepředu se vzdalují. Také jsem nemohl jet bezhlavě sólovou jízdu na větru, ale musel jsem využívat jízdu ve skupině, jinak bych se utavil.
Pořád jsem je měl na dohled. Byli tam i další dva soupeři z mé kategorie, které jsem znal. Pomalu jsem se k nim blížil, ale zase se mi vzdalovali, když mě na užším místě odpojil pomalejší jezdec přede mnou. Věděl jsem ale, že je jen otázkou času, kdy je dojedu, když nepolevím.
Až po 13 km v prudkém stoupání z údolí za Bukovnem jsem dojel Adama a dostal jsem se před něho. Za vracečkou u křížku u Čisté jsem se cítil dobře a na vlastní pěst jsem stíhal skupinku se Zdeňkem. Před sjezdem jsem je dojel. Jenže mě v docela dlouhém sjezdu zase odpojila opatrná jezdkyně v dresu Active Tour. Rozhodně jsem se nehnal do riskantního předjíždění a trpělivě jsem si počkal.
Hned v následujícím hodně prudkém kopci do Hrdlořez jsem skupinku dojel a překvapivě snadno jsem dojel i Zdeňka. Ale trvalo to 18 km. Tak rychle se jelo. Zapadl jsem za něho do háku a relativně jsem si mohl odpočinout. Stačilo čekat na první kopec nebo chybu a pokusit se nastoupit a rozhodnout. To se mi povedlo na 20. kilometru. Byla tam na konci sjezdu prudká odbočka doprava. Naše skupina to minula. Prudce jsme brzdili a vraceli se na trasu. Přijížděli další. V chaosu se mi povedlo hbitě reagovat. Nasedl jsem na kolo rychle a následující prudký výjezd jsme vyjel naplno a odpoutal jsem se nejen od Zdeňka, ale i od ostatních z mé kategorie. V následujícím technickém úseku v lese mi to jelo dobře. Sjezd se mi povedl také projet svižně. Tentokrát nejspíš měli smůlu moji soupeři. Tuším, že si museli počkat za někým, kdo to brzdil.
Na silnici pod sjezdem jsem zapadl do skupiny, občerstvil jsem se a zapojil jsme se do tempa skupiny. Jeli jsme hodně svižně. Ujeli jsme partě za námi. V posledním stoupání v Dalovicích jsem dokonce patřil ke třem, kteří jsme kopec vyjeli s malým náskokem. Ten jsem udržel až do cíle, i když na rovině podél Jizery mě dojížděli. Od mezičasu jsem postoupil ze 73. na 64. místo.
Bylo to super. Hlasatel mě ohlásil při průjezdu jako třetího v kategorii. Tak to jsem byl hodně spokojen, že podruhé v sezóně vylezu na prestižní bednu v Kole pro život.
V cíli už čekala Jana a Ondra. Ten byl po svém závodě unavený.  Jel dobře. Patřil sice k nejmladším a jel závod poprvé. Ale i tak se mu to povedlo. Dojel na 15. místě, zdaleka ne poslední. Měl hezké zážitky. Je dobře, že ho to bavilo. Podělili jsme se o lívance se smetanou a ovocným žahourem. A pak Ondra usnul. A já jsem si převzal tu bronzovou medaili. Ondra také dostal medaili za dokončení závodu.
Cestou zpátky jsem zajeli hledat ztracenou pumpičku. Nenašli jsme ji. V pivovaru eMBe v Mladé Boleslavi jsem nakoupil vzorky, také v pivovaru Neumann v Mělnickém Vtelnu a v Mělníku ve vinařství Bettina Lobkowitz jsme si koupili vynikající burčák.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
32	455	1:19:38	24,54	64	3	274	23	1:07:16

Foto: Jana, Captain Snap, Libor

Mladá Boleslav Tour, Kolo Pro život

Mladá Boleslav, 16. 9. 2023