Další rychlý závod v bývalém vojenském prostoru, který jsem jel už několikrát. Udělalo se opět letní počasí. Bavilo mě to. Pro letošek se trasa změnila. Ubyly úseky na zpevněných cestách a nahradilo je několik úseků v terénu. To bylo zábavnější. V tomhle kraji to ale znamenalo, že přibylo rychlé jízdy v písku. Start byl v Lázních Kundraticích a cíl v areálu školy v Osečné.
I když jsem na startu neměl první koridor pro nejlepší padesátku, tak jsem se na prvních kilometrech zařadil docela dopředu. Ještě před nájezdem do terénu se peloton po dlouhém mírně stoupavém úseku rozdělil. Naše skupina asi dvaceti lidí obsahovala hodně jezdců z mé kategorie a nejlepší ženy, které jely o bednu. Jezdil jsem v první polovině skupiny a vyhýbal jsem se ježdění na špici, abych neplýtval silami. První okruh se jel hodně rychle. Hlavně stoupání od místa rozdělení tras bylo těžké vyjet bez ztráty kontaktu. To se mi podařilo. Skupina se trochu protřídila.
V prvním sjezdu na písku jezdec přede mnou padl, přes řídítka, kolo na opačnou stranu. Tak tak jsem se mu stačil vyhnout. Pak jsem jezdil v hlubokém písku s respektem a musel jsem si na rovině mezeru dojíždět. Časem jsem opět získal na písku jistotu a jízda v něm byla spíš moje silná stránka. V závěru prvního kola se tempo zvolnilo a jezdci zezadu nás dojeli do velké skupiny.
Po průjezdu do prvního kola přišlo zase táhlé stoupání zakončené nájezdem do terénu. Tam jsem si pohlídal, abych při eventuálním rozdělení skupiny nezůstal vzadu a nechytil mezeru. Povedlo se mi najet do terénu první a určovat tempo, jaké mi vyhovovalo. Od místa rozdělení tras jsme se pak vydali na delší druhý okruh, opět do stoupání. V něm jsem se cítil už komfortněji a udržel jsem se v první části skupiny. Vzadu už začali odpadat. Jelo nás dál jen kolem deseti. Daleko před námi nikdo. Takže nebylo kam spěchat. A čekalo se na závěrečné závodění.
To přišlo v úseku s hodně rozsáhlými a hlubokými loužemi vyjetými v písku nějakou těžkou technikou. Bylo to laguny vody, o kterých nikdo nevěděl, jak jsou hluboké a co je na dně. Většinou šly objet v úzkých mokrých stopách po stranách. Do jedné louže se ale muselo. Opět jezdec přede mnou spadl, přes řídítka po hlavě do vody. Stačil jsem se mu vyhnout a louži projet nakonec v pohodě, ale hluboká byla až po náboj kola.
Jeho pád oddělil první dvojici od nás ostatních. Jezdkyně týmu Cyklotrenér toho využila a pokusila se ujet a rozhodnout tak o druhém místu v pořadí žen pro sebe. Němec za ní jí v terénu nestačil. Chudák holka hodně kilometrů bojovala sama. Ale neměla šanci. Nakonec jsme jí ve skupině bez velkého úsilí dojeli. Celá skupina se pohromadě blížila k poslednímu kilometru, aby se rozhodlo v krátkém kopečku ke hřbitovu a klikatém úzkém dojezdu mezi zahrádkami do cíle.
Kopeček jsem vyjel až mezi posledními, ve sjezdíku po štěrku k zahrádkám jsem přidal a dva předjel, než jsme se poskládali do pravoúhlých uliček mezi zahrádkami. Bojovnice týmu Cyklotrenér tam byla z holek první, ale měla strašnou smůlu. V poslední zatáčce před cílem jí to podklouzlo, to byla rána! Spadla na asfaltu přímo na obličej, tolik se snažila, a všichni ji předjeli.
Dojel jsem tedy uprostřed naší skupinky. Ve čtyřech vteřinách nás projelo cílem sedm. To byla divočina! V tlačenici se už dovedu pohybovat, ale do rizika nejdu. Alespoň myslím…
Přestože přibylo terénu, měl jsem lepší rychlostní průměr než vloni. Docela mi to jelo. Dojel jsem v kategorii 6. (zlepšení, vloni 9.), tři vteřiny od čtvrtého, absolutně 35. (zlepšení o 24 míst, vloni 59.). Bylo to rychlé. Přestože bylo převýšení větší než v Hradci, tak rychlostní průměr byl ještě vyšší. Dosáhl jsem 28,3 km/h.
Výsledek hezký. Závod se vydařil. Výkonnost proti loňsku trvale stoupla. Nikdo starší přede mnou nebyl.
Výsledek:
|
délka km |
převýšení m |
čas |
průměr km/h |
umístění
celkem |
umístění v
kategorii |
startovalo
celkem |
startovalo
v kategorii |
čas vítěze |
zpoždění za
vítězem |
|
57 |
637 |
2:01:56 |
28,26 |
35 |
6 |
102 |
26 |
1:42:44 |
0:19:12 |
Foto: já, Lukáš Gamba
50 Podralsko
Osečná, 12. 6. 2022
