 |
| Trek 2.3 |
pátek 30. září 2011
Nový Trek na silnici
Má zakroucená řidítka, placaté dráty, kola jako břitvy a lítá jako blesk.
středa 21. září 2011
Valtické Cyklobraní
Moje sbírka zelených triček z Kola pro život 2011 se rozrostla o další příspěvek. Do naší zásoby vína přibylo pár zajímavých kousků. Burčáku jsem si užil na další rok dopředu. Mimoto znamenal prodloužený víkend ve Hlohovci u Valtic také hodnotný sportovní zážitek.
Po čtvrteční ochutnávce vzorků ve Vinařském domě a grilování s burčákem v penzionu jsme si s Janou v pátek projeli trasu fitness jízdy, tedy první polovinu hlavního závodu. První dva kilometry byly označeny, ale dál už ne. Na Orlíku nebo v Jevišovce byla trasa označena už den předem. Tady se asi báli záškodníků, kteří změnili značení třeba v Karlových Varech. Museli jsme tedy sledovat trasu podle mapy a až do předposledního kilometru jsme ji trefili. Jen dojezd ve valtickém zámeckém parku se z mapy nedal vyčíst. Po střídmém obědě v zámecké restauraci Na terase jsme ve výletu pokračovali úspěšnou projížďkou do ochutnávkového stánku vinařství ZD Sedlec.
V sobotu jsme na místo startu dojeli z Hlohovce na kolech. Bez zbytečného prodlení jsem se s Alltrainingem rozcvičil a rozjel. Na startu už začínalo lehce pršet a za mírného deště se odehrálo také prvních pár kilometrů závodu. Brzy se však vyjasnilo a po zbytek dne už bylo perfektní léto.
Trať byla atraktivnější než vloni v Jevišovce, v hezčím prostředí Lednicko-valtického areálu a v příjemnějším zázemí zámeckého parku. Doufám, že nás tam pustí i za rok. Tráva, která byla v pátek zelená, zůstala v sobotu dosucha zdusaná.
Startovalo se ve dvou vlnách. Číslo 316 mi zajistilo start z posledního bloku první vlny. Nevím, jestli to byla výhoda, protože po nájezdu do terénu se dlouho jelo ve dvojstupu a okolo rybníků po singletreku a ti pomalejší se nedali předjet, dokud se trať zase nerozšířila. A čekalo mě ještě hodně předjíždění, než jsem se vzhledem ke svému číslu dostal o více jak sto míst dopředu v cíli. To tedy ti, kteří startovali na čele druhé vlny, měli cestu volnou a mohli jet pořád naplno. Na druhou stranu jsem se tak vyhnul tlačenici a jel jsem bezpečněji. Taktika pro příští ročník velí dostat se do terénu co nejrychleji a bez ohledu na únavu být co nejvíc vpředu. V nenáročném terénu, který je zpočátku spíš z kopce se pak dá odpočinout před dalšími náročnými úseky.
Trať byla suchá, tvrdá a rychlá. První oblaka prachu se zvířila při sjezdu od Tří grácií k rybníku. Pravé prachové orgie pak vypukly po přejezdu železnice a hlavní silnice u Valtic odkud se pak objížděly Valtice po rychlých prašných cestách mezi poli a vinicemi. Sjezd mezi vinicemi do Valtic jsem už jel naslepo popaměti, naštěstí jsem to tam znal z páteční projížďky. Na brýlích s dioptrickými vložkami měl prach dvojnásobnou šanci se usazovat. Pak jsem si na mlhavé vidění zvykl.
Ve druhé polovině trasy se rozjelo zběsilé tempo ve skupině, nejdřív kus po silnici a pak po širokých lesních cestách. Až na posledních deseti kilometrech přišlo pár kopců, pak rychlé svezení po rakouských polích nahoru a dolů a už jsme byli zpátky na okraji zámeckého parku. To už se skupina roztáhla. Ti nadupanější dokázali ještě přidat. Jiní zase zaostali za mnou. Po slalomu na parkových cestách jsme spurtovali do cíle. Po 53 kilometrech (51 podle pořadatelů) jsem dojel „mrtvý“ závod se soupeřem ze stejné kategorie v čase na desetinu vteřiny stejném. O pořadí nejspíš rozhodla cílová fotografie :-)
Byl to fofr… Průměrnou rychlost jsem měl přes 28 km/h. Poprvé se mi na Kole pro život podařilo dostat do první dvoustovky celkově, to při letošní nejvyšší účasti startujících. Z 356. místa na jaře v Mladé Boleslavi jsem postoupil na 193. místo ve Valticích.
Letní počasí vydrželo až do večera. Zpátky do Hlohovce jsem si v batohu na zádech odvezl další dávku burčáku a vína. Večer jsme při grilování a burčáku oslavili úspěšný den. Proti loňsku jsem celkové umístění vylepšil o 124 míst a v kategorii o 46 míst.
Výsledek:
Foto Jana, Alltraining, Kolimedia
Valtické Cyklobraní, Kolo pro život
17.9.2011
Po čtvrteční ochutnávce vzorků ve Vinařském domě a grilování s burčákem v penzionu jsme si s Janou v pátek projeli trasu fitness jízdy, tedy první polovinu hlavního závodu. První dva kilometry byly označeny, ale dál už ne. Na Orlíku nebo v Jevišovce byla trasa označena už den předem. Tady se asi báli záškodníků, kteří změnili značení třeba v Karlových Varech. Museli jsme tedy sledovat trasu podle mapy a až do předposledního kilometru jsme ji trefili. Jen dojezd ve valtickém zámeckém parku se z mapy nedal vyčíst. Po střídmém obědě v zámecké restauraci Na terase jsme ve výletu pokračovali úspěšnou projížďkou do ochutnávkového stánku vinařství ZD Sedlec.
V sobotu jsme na místo startu dojeli z Hlohovce na kolech. Bez zbytečného prodlení jsem se s Alltrainingem rozcvičil a rozjel. Na startu už začínalo lehce pršet a za mírného deště se odehrálo také prvních pár kilometrů závodu. Brzy se však vyjasnilo a po zbytek dne už bylo perfektní léto.
Trať byla atraktivnější než vloni v Jevišovce, v hezčím prostředí Lednicko-valtického areálu a v příjemnějším zázemí zámeckého parku. Doufám, že nás tam pustí i za rok. Tráva, která byla v pátek zelená, zůstala v sobotu dosucha zdusaná.
Startovalo se ve dvou vlnách. Číslo 316 mi zajistilo start z posledního bloku první vlny. Nevím, jestli to byla výhoda, protože po nájezdu do terénu se dlouho jelo ve dvojstupu a okolo rybníků po singletreku a ti pomalejší se nedali předjet, dokud se trať zase nerozšířila. A čekalo mě ještě hodně předjíždění, než jsem se vzhledem ke svému číslu dostal o více jak sto míst dopředu v cíli. To tedy ti, kteří startovali na čele druhé vlny, měli cestu volnou a mohli jet pořád naplno. Na druhou stranu jsem se tak vyhnul tlačenici a jel jsem bezpečněji. Taktika pro příští ročník velí dostat se do terénu co nejrychleji a bez ohledu na únavu být co nejvíc vpředu. V nenáročném terénu, který je zpočátku spíš z kopce se pak dá odpočinout před dalšími náročnými úseky.
Trať byla suchá, tvrdá a rychlá. První oblaka prachu se zvířila při sjezdu od Tří grácií k rybníku. Pravé prachové orgie pak vypukly po přejezdu železnice a hlavní silnice u Valtic odkud se pak objížděly Valtice po rychlých prašných cestách mezi poli a vinicemi. Sjezd mezi vinicemi do Valtic jsem už jel naslepo popaměti, naštěstí jsem to tam znal z páteční projížďky. Na brýlích s dioptrickými vložkami měl prach dvojnásobnou šanci se usazovat. Pak jsem si na mlhavé vidění zvykl.
Ve druhé polovině trasy se rozjelo zběsilé tempo ve skupině, nejdřív kus po silnici a pak po širokých lesních cestách. Až na posledních deseti kilometrech přišlo pár kopců, pak rychlé svezení po rakouských polích nahoru a dolů a už jsme byli zpátky na okraji zámeckého parku. To už se skupina roztáhla. Ti nadupanější dokázali ještě přidat. Jiní zase zaostali za mnou. Po slalomu na parkových cestách jsme spurtovali do cíle. Po 53 kilometrech (51 podle pořadatelů) jsem dojel „mrtvý“ závod se soupeřem ze stejné kategorie v čase na desetinu vteřiny stejném. O pořadí nejspíš rozhodla cílová fotografie :-)
Byl to fofr… Průměrnou rychlost jsem měl přes 28 km/h. Poprvé se mi na Kole pro život podařilo dostat do první dvoustovky celkově, to při letošní nejvyšší účasti startujících. Z 356. místa na jaře v Mladé Boleslavi jsem postoupil na 193. místo ve Valticích.
Letní počasí vydrželo až do večera. Zpátky do Hlohovce jsem si v batohu na zádech odvezl další dávku burčáku a vína. Večer jsme při grilování a burčáku oslavili úspěšný den. Proti loňsku jsem celkové umístění vylepšil o 124 míst a v kategorii o 46 míst.
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | dokončilo celkem | dokončilo v kategorii |
| 53 | 437 | 1:53:43 | 28,03 | 193 | 41 | 844 | 209 |
 |
| Upevnění startovního čísla a čipu na kolo. |
 |
| Rozcvičení |
 |
| Porada před rozjetím |
 |
| Start na náměstí ve Valticích |
 |
| Řazení na startu |
 |
| Finiš do cíle |
 |
| Po dojezdu |
 |
| Zázemí závodu v zámeckém parku |
 |
| Občerstvovačka u Rendez-vous |
Start první vlny
Foto Jana, Alltraining, Kolimedia
Valtické Cyklobraní, Kolo pro život
17.9.2011
úterý 6. září 2011
Okoloprahy
Do hřebčína Favory jsem jel už potřetí. Vloni jsem tam měl úraz, ale dojel jsem docela dobře. Letos jsem hodlal dojet ve zdraví, rychle a bezpečně. Doprovodila mě Jana a to se mi jelo hodně dobře. Byl snad poslední letošní tropický den, jeden z mála.
Přijeli jsme včas a v poklidu jsem se připravil na start. Těsně před startem oznámili, že z trasy se vynechává pasáž v konopišťském zámeckém parku okolo rybníka. Prý nás tam nepustili. Závod byl tedy bohužel o 5 kilometrů kratší. V první části se jely kopce a sjezdy po polních cestách, kde se extrémně prášilo. Chvílemi byl zvířený prach jako hustá mlha. Měl jsem ho plné oči a skřípal mezi zuby. Jelo se svižně a vedro jsem nevnímal. V druhé půli se střídala bahnitá místa v údolí a zvlněné louky. Na loukách to pražilo pořádně. Tam byla jízda vysilující. Přes tři brody jsem se konečně dostal pod cílový kopec. Vyjel jsem ho na prostřední převod v naději, že ještě někoho dojedu, pokud mu dojdou síly. Ale přede mnou byli jen zdatní borci.
Jelo se mi dobře, ale neměl jsem pocit, že jedu nějak zvlášť rychle. Technické pasáže nebyly obtížné a projel jsem je bez problému. Makal jsem naplno od začátku do konce. Většinu závodu jsem jel se stejnými lidmi. Počítal jsem s umístěním někde ve druhé stovce. Překvapilo mě, že jsem v cíli byl do první stovky celkově a do první dvacítky v kategorii podobně jako v Ústí, jenže tam byla účast přibližně poloviční. Podrobně jsem si prohlédl výsledkovou listinu a zjistil jsem, že jen 7 závodníků stejného nebo vyššího věku bylo přede mnou. To není špatné.
Ve frontě na mytí kol a na trávníku při čekání na vyhlášení vítězů a tombolu jsme se ještě pořádně vyslunili. Domů jsem dorazil opálený a ošlehaný šípky a ostružinami. S velkou radostí jsme večer opět doplnili tekutiny a kalorie v pizzerii. Proti loňsku jsem celkové umístění vylepšil o 116 míst a v kategorii o 16.
Výsledek:
Foto Jana
Okoloprahy, Cyklomaraton Tour
4.9.2011
Přijeli jsme včas a v poklidu jsem se připravil na start. Těsně před startem oznámili, že z trasy se vynechává pasáž v konopišťském zámeckém parku okolo rybníka. Prý nás tam nepustili. Závod byl tedy bohužel o 5 kilometrů kratší. V první části se jely kopce a sjezdy po polních cestách, kde se extrémně prášilo. Chvílemi byl zvířený prach jako hustá mlha. Měl jsem ho plné oči a skřípal mezi zuby. Jelo se svižně a vedro jsem nevnímal. V druhé půli se střídala bahnitá místa v údolí a zvlněné louky. Na loukách to pražilo pořádně. Tam byla jízda vysilující. Přes tři brody jsem se konečně dostal pod cílový kopec. Vyjel jsem ho na prostřední převod v naději, že ještě někoho dojedu, pokud mu dojdou síly. Ale přede mnou byli jen zdatní borci.
Jelo se mi dobře, ale neměl jsem pocit, že jedu nějak zvlášť rychle. Technické pasáže nebyly obtížné a projel jsem je bez problému. Makal jsem naplno od začátku do konce. Většinu závodu jsem jel se stejnými lidmi. Počítal jsem s umístěním někde ve druhé stovce. Překvapilo mě, že jsem v cíli byl do první stovky celkově a do první dvacítky v kategorii podobně jako v Ústí, jenže tam byla účast přibližně poloviční. Podrobně jsem si prohlédl výsledkovou listinu a zjistil jsem, že jen 7 závodníků stejného nebo vyššího věku bylo přede mnou. To není špatné.
Ve frontě na mytí kol a na trávníku při čekání na vyhlášení vítězů a tombolu jsme se ještě pořádně vyslunili. Domů jsem dorazil opálený a ošlehaný šípky a ostružinami. S velkou radostí jsme večer opět doplnili tekutiny a kalorie v pizzerii. Proti loňsku jsem celkové umístění vylepšil o 116 míst a v kategorii o 16.
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | dokončilo celkem | dokončilo v kategorii |
| 46 | 751 | 2:04:44 | 22,32 | 91 | 19 | 252 | 48 |
Foto Jana
Okoloprahy, Cyklomaraton Tour
4.9.2011
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
