Krušnohorský MTB maraton - Lesná

Tento víkend se nejel žádný z mých oblíbených závodů. Zkusil jsem tedy seriál Pohár Peruna, který se jezdí pár desítek kilometrů na západ od nás. Chtěl jsem si vyzkoušet, jak to v poháru funguje, a případně někdy v budoucnu zařadit nějaký jeho závod do svého kalendáře. Nebyl jsem zklamán. Závod měl dobrou úroveň, byl velmi dobře organizovaný, jel se v pěkném prostředí a nakonec jsem v něm dosáhl výborného výsledku.

Byl to tak trochu krok do neznáma. Po více než hodinové cestě autem jsem po horských silničkách vystoupal do maličké osady Lesná ležící v nadmořské výšce 914 m. Bylo polojasno, ale na otevřených pláních foukal studený vítr. Tak tady jet ve špatném počasí, to by bylo drsné…  Parkoviště a louka byly dost zaplněné, ale diváci skoro nebyli. V ohradách se pásli koně. Kdo by se sem na tu polosamotu mimo závodníků trmácel… Zúčastnili se však borci z Německa, kteří zvýšili konkurenci, a určitě to sem měli blíž než já.

Přijel jsem sám a nikoho jsem tu neznal. Ale přeci jen se objevily známé tváře. Byl tu Milan z Chomutova, který jezdí také Krále středohoří. Před závodem jsem ho nestačil pozdravit a po závodě jsme se už nesetkali. Před startem jsme se pozdravili s Markétou, kterou znám z akcí Alltrainingu. Překonala se ctí trať s těžkými úseky a při vyhlášení vítězů mě mobilem pohotově vyfotila na bedně, takže díky ní mám na tento úspěšný závod také fotky na památku.

Trasa závodu byla dobře zvolená v hezkém prostředí. Vůbec se nejelo přes žádnou obec ani po silnici s dopravou. Celkové převýšení bylo přes 1200 m. Jely se dva okruhy po 25 km, dohromady 50 km. Na všech důležitých místech byli pořadatelé, a kde bylo potřeba, upozorňovali na nebezpečná místa.

Hlavního závodu se zúčastnilo asi 80 jezdců. Po startu se jely úseky po běžkařských tratích v lese naplno a rychlý sjezd v balíku polní cestou s vyjetými kolejemi. Následoval superrychlý úsek po šotolině mírně z kopce zakončený vražedným stoupáním. Stoupalo se kolmo svahem po sypké hlíně s kamínky. V nejprudším úseku, podobném stěně na Říp, tlačili skoro všichni, protože proklouznutí zadního kola znamenalo zastavení a konec jízdy. Tam se balík roztrhal. Následovaly dva technické sjezdy po lesní cestě s vymletými kameny. Za mokra by to bylo nebezpečné. I tak tam došlo k pádům. Poslední sjezd vedl po sjezdovce, nejprve po trávě a dole byl sešup po sypké hlíně, kde to ujíždělo. Za mokra by tam bylo kruté bahno.  Po houpavém úseku následovala poslední kratochvíle: dvakrát přeběhnout potok po kamenech. Pak jsme jeli už v malé skupině. Poté následovalo asi tak 15 km víceméně trvalého stoupání k cíli prvního kola. Tento úsek se jel většinou po zpevněných cestách a asfaltkách a poslední kilometry vedly zase širokými polními a lesními cestami. Celé to dlouhé stoupání mi připadalo, že jedu strašně pomalu, že už nemám sílu a že mě musí spousta lidí předjet. Když jsem se ohlédl, viděl jsem, že naše skupina řídne a mezery za mnou se prodlužují. Ve druhém kole nás čekalo totéž. Technické úseky se jely líp, protože jsem už věděl, jak je jet, ale stoupání byla nekonečná, protože jsem věděl, jak jsou dlouhá.

Od průjezdu do druhého kola jsem až do cíle jel ve dvojici s mladším kolegou z kategorie nad 20 let. Po prvním sjezdu jsme spolu přestali závodit a střídali jsme. Při jízdě v háku jsem si mohl odpočinout a kontroloval jsem, zda se k nám někdo neblíží, hlavně z mé kategorie. Široko daleko před námi ani za námi nikdo nebyl. Rozestupy se nejspíš natahovaly. Závěrečné stoupání bylo únavné. Posledních asi 5 km většinou v terénu jsem táhl sám. V techničtějších úsecích už kolega zaostával. Moje celopéro se tu ukázalo jako výhoda. Takže jsem občas zvolnil, abych měl s kým jet. Na cílové louce jsme si dali spurt, ve kterém byl rychlejší, byl také o hodně mladší, a dojel těsně přede mnou. Na můj výsledek to nemělo vliv. Za cílem jsme si poděkovali za spolupráci. Omluvil se, že neodolal pokušení spurtovat. Velkoryse jsem mu toto porušení etikety prominul J

Neměl jsem přehled o svém pořadí, ale měl jsem pocit, že jsem jel dobře. Z výsledkové obrazovky ve stanu jsem zjistil, že jsem dojel na 3. místě v kategorii 50 - 59 let v dobrém čase 2:28 hod. Zdálo se mi, že jsem pomalejší.

Později odpoledne se už citelně ochladilo. Pochopil jsem, proč bylo zázemí pod stanem a proč se vyhlášení vítězů odehrálo uvnitř. Dobrým vylepšením proti jiným závodům, které znám, bylo to, že se ve stanu na velké obrazovce ukazovaly výsledky. Bylo to přehlednější a lépe viditelné než drobným písmem potisknuté papíry A4 připíchnuté na nástěnku, jak bývá jinde. Výsledky se hodnotily pro každou kategorii zvlášť. Absolutní pořadí bez rozdílu kategorií se nepočítalo. Čas před vyhlášením vítězů zpříjemnilo vystoupení blues bandu. Zřejmě mu ale publikum po vyhlášení odjelo.

Byl jsem pořádně unavený. Tak časově dlouhý závod jsem letos ještě nejel. Pokud se na mírně zvlněných padesátkách dala jet kaše celou dobu, protože v cíli jsem byl za cca 1:45, tak tady v horách trval závod o tři čtvrtě hodiny déle, a to už bylo nutné hospodařit se silami, což se podařilo, ale přesto ta dlouhá zátěž člověka vyšťavila mnohem víc.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
48	1230	2:28:08	19,27	34	3	76	9	0:35:44

Foto: já, Markéta

Krušnohorský MTB maraton, Pohár Peruna, Lesná (Nová Ves v Horách)

23. 5. 2015

50 Bezděz

Závodů je na výběr mnoho a často dochází k termínové kolizi. Nedělnímu Bezdězu jsem dal přednost před sobotním mladoboleslavským Kolem pro život, protože mi zdejší závod sedí, líbí se mi prostředí, kde se odehrává, nemám to z domova daleko a mívám tu velmi dobré výsledky. Na téhle trati se mi líbí, že mimo místa startu vede celá v lesích a neprojíždí se žádnou obcí ani se nejede (mimo startovní obec) po silnicích s dopravou. Dokonce i do cíle se vyjede rovnou z lesa.

Teoreticky bych býval mohl stihnout odjet oba závody, ale už jsem to jednou udělal, a nebylo to ono. Druhý závod už jsem nemohl dát na 100%. Raději jsem se dobře připravil na Bezděz a dělal jsem si naději, že se dostanu do první desítky v kategorii.

To se mi nakonec podařilo. Umístil jsem se na 9. místě a bylo to o to cennější, že letos startovalo v mé kategorii 108 lidí. V předchozích letech jich bývalo okolo 70. Letos byla vůbec účast rekordní. Hlavního závodu se zúčastnilo 853 lidí. Vloni jich bylo o více než sto míň a před čtyřmi lety ani ne 600. konkurence každý rok roste…

Počasí bylo skoro dokonalé. Bylo slunečno, sucho, ale nebylo vedro, občas zafoukal chladný vítr. Ten nakonec i trochu rozhodl o mém výsledku.

Doprovodila mě Jana. Udělala hezké fotky. Ze známých tváří jsem tu potkal Černého koně Ríšu, spolubydlícího z kempu na Mallorce, a také Martina, který nám na Mallorce dělal trenéra. Potvrdil, že je velký borec a dojel si v absolutním pořadí pro 4. místo.

Po příjezdu jsme neprováhali tu pravou chvíli a ihned jsme si koupili vynikající koblihy. Jednu jsem si dal před závodem jako speciální doplněk stravy. Opravdu pomohla. Druhá čekala na snědění po dojezdu.

Projel jsem si úvod a dojezd trasy. Po dobrém rozjetí jsem se včas zařadil na start. Zabral jsem výhodné místo v první řadě druhé vlny. I když se jede na čistý čas, je lepší mít před sebou volnou trať, vyhnout se tlačenici, zpomalení a kolizím v davu. Také je dobrá šance chytit se rychlé skupiny a využít její tempo pro co nejlepší výsledek. A to byla také moje strategie. Udržet se co nejdéle v rychlém balíku a dobře si rozjet závod. A až to neuvisím, tak jet svoje nejlepší tempo, které dokážu dlouhodobě dát, a v závěrečném terénním úseku vydat všechno, co zbude.

Od startu se jela úplná kaše (alespoň pro mě). Veliký balík se natahoval, ale stále jel v kontaktu. Vydržel jsem to tempo asi 20 km. Z hlavního pole se vzadu oddělovaly pomalejší skupinky. Až došlo i na mě. Okolo poloviny závodu jsme jeli v asi devítičlenné skupině. Ta se ale v jednom místě trhla a tři jsme zůstali vzadu. Na otevřeném úseku foukal vítr proti a zpátky jsme je nedojeli. Jel se mnou jeden čtyřicátník v dresu Rock Machine-Cyklomax, ten nadával, že na nás nepočkali a já s ním v duchu souhlasil, a mladá žena z Cyklofitu. Čtyřicátník zpočátku moc tahat nechtěl a ani holka nevypadala, že by chtěla plýtvat silami, ale přeci jen jsme pravidelně střídali a spolupracovali. Deset kilometrů před cílem, po nájezdu na písčité cesty, se k nám zezadu přiblížila dost velká skupina. Poslední úsek závodu stoupal čím dál víc a jelo se hodně na písku. Nechtěl jsem se nechat dojet další skupinou a svým dvěma kolegům jsem odjel a pořád jsem si před ostatními udržoval náskok. Sice mě přeci jen dva tři jednotlivci předjeli, ale já zase předjel některé, kteří byli dosud přede mnou. V závěrečném prudkém výjezdu jsem musel kolo přenést přes terénní schod, který byl větší než vloni, kdy jsem ho přejel, a než jsem se na kolo zpátky vydrápal, tak mě tlačící skupina dohonila. Tak nějak jsem ale cítil, že tlačit, kde se dá jet, je pod moji úroveň, a tvrdohlavě jsem ten kopec vyšlapal. Nahoře jsem zase byl rychlejší než tlačící borci.

V cíli jsem toho měl dost. Zadostiučiněním pro mě bylo, že jsem měl nejrychlejší čas ze všech svých účastí v historii, takže můj nejlepší výkon zde vůbec. V kategorii jsem 9. místem vyrovnal svoje nejlepší umístění. V absolutním pořadí ke zlepšení nedošlo, ale vzhledem k rekordní účasti mladších jezdců se to dalo čekat. Konečně jsem se ze závodu vracel zcela spokojen. I únava byla taková příjemná.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
51	546	1:48:46	28,06	133	9	830	104	0:18:51

foto: Jana

50 Bezděz, Author Maraton Tour, Bezděz

17. 5. 2015