Klasický MTB závod v Praze-Dejvicích s dlouhou tradicí a neměnnou trasou patří mezi mé oblíbené. Rychlý závod, středně velké převýšení, nenáročný terén. Ale vždy extrémně velká účast, a tedy i konkurence. Každá chyba znamená ztrátu.
Předpověď počasí věštila chladno, vítr a možnost dešťové přeháňky. Skutečnost byla ještě horší. Teplota byla ještě nižší a pršelo asi tak od čtvrtiny závodu až do cíle.
Přijel jsem sám. Před startem jsem se připravil na závod s dlouholetým kamarádem Zdeňkem. Předloňské umístění mi zajistilo start z druhého startovního koridoru. Rozjetí jsem ukončil ve chvíli, kdy se závodníci začali řadit na start. Pořád ale zbývalo do startu půl hodiny. Než se odstartovalo, tak jsem po rozjetí zase vychladl.
První kopec hned po startu mi nevyšel. Nemohl jsem se dostat do obvyklého tempa a měl jsem problém to udýchat. Dopředu jsem se dostával jen těžko a dlouho. Na prvním singltreku jsem se zdržoval za pomalejšími jezdci a ztráta za rychlejšími narůstala. Chytil jsem se až v druhém hodně prudkém kopci z Šárky a vracel jsem se dopředu. Na tomto segmentu jsem si udělal dokonce osobní rekord. Další výjezd od Truhlářky k Sanatoriu mi také vyšel dobře. V Horoměřicích mi fandila celá Eliščina rodina, to mi hodně pomohlo. Na silnici ze Statenic mi to už jelo podle mých představ. Využíval jsem jízdy ve skupině. Dojeli jsme skupinu se Zdeňkem, který měl první koridor. To už začalo pršet. Dlouho jsme jeli ve velkém pelotonu.
Bohužel mi tentokrát nevycházela taktika najíždět ze silnice na úzké cesty v terénu na čele skupiny, ani za Statenicemi, ani u kostela v Noutonicích, ani na dalších místech. Nějak mi nevycházel odhad, nebo si to soupeři také hlídali. Takže i když bývám na takových cestách rychlejší, musel jsem trpělivě jet za nimi a eventuální mezery, které vytvořili, jsem musel dojíždět na širších místech. Vynaložené síly jsem býval mohl využít na to, abych se pokusil jim ujet nebo udával vyšší tempo, které by časem nevydrželi.
Trať byla čím dál víc kluzká. Jezdci na gravel bikách s tím měli problémy a překáželi, ohrožovali pádem. Velká skupina se roztrhala v kopci k občerstvovačce na Budči a v následujícím sjezdu. Zdeněk zůstal někde vzadu. Hodně svižně a docela v pohodě jsme úspěšně ve skupině pokračovali. Pořád pršelo, občas lilo, voda odstřikovala od kol do obličeje. Nebyl to žádný med. Bidony byly obalené blátem, když jsem se chtěl napít, chroupal jsem s pitím písek. Navíc jsme projeli brodem přes Zákolanský potok.
Nějak jsem se na ty podmínky adaptoval a jelo se mi docela dobře. Ve skupině jsme prosvištěli kolem Okoře přes Tuchoměřice ke Kopanskému mlýnu. Následovalo dlouhé stoupání lesem k Juliáně. To mi vyšlo dobře. Vyjel jsem ho s těmi lepšími vrchaři. Odjeli jsme zbytku skupiny a v pěti pokračovali přes Přední Kopaninu. Přejeli jsme hodně kluzké pole Na Padesátníku k singtreku na kraji lesa do Nebušic. Tam jsem udělal další chybu, že se mi nepodařilo najet na cestu plnou kořenů první. Byl bych si mohl vylepšit pozici před prudkým sjezdem do Divoké Šárky. Tam to klouzalo. Najížděl jsem až na konci skupiny. Kvůli endoprotéze jsem to sjel raději opatrně a nechal svou skupinu odjet. Následoval dlouhý úsek po rovině podél Šáreckého potoka k Jenerálce. Pod sjezdem mě dojeli dva jezdci.
Kašlal jsem už na taktiku a jel jsem, co to dá, a doufal, že svou odjetou skupinu dojedu. A opravdu se mi to skoro povedlo. V posledním kopci v lese od Šáreckého údolí na Hanspaulku jsem se k nim dostal na dohled a jednoho z nich jsem dokonce předjel. Pak už následoval dlouhý sjezd v ulicích k cíli v Dejvicích za menzou ČVUT. Tam se jelo tak rychle, že nikdo nikomu nemohl ujet. Až v závěrečném spurtu s poslední křižovatkou mě oba dva mladší, se kterými jsem tam dojel, předjeli.
Po slabším začátku jsem se chytil a druhou polovinu jsem podle výsledkové statistky od mezičasu měl lepší. Porazil jsem, až na jednoho, vítěze starší kategorie, všechny závodníky mého věku a starší. Z toho pohledu to byl úspěšný závod a solidní výkon. Bohužel se mi nepodařilo dojet do 120. místa, které by mi na příště zajistilo alespoň druhý startovní koridor.
Po dojezdu jsem se už dlouho nezdržoval. Přestalo pršet, ale dál dost foukalo. Vyjel jsem se, občerstvil a pak jsem se raději hodil do suchého a odjel domů. Čekal mě náročný a veselý sraz maturitní třídy.
Výsledek:
|
délka km
|
převýšení m
|
čas
|
průměr km/h
|
umístění
celkem
|
umístění v
kategorii
|
startovalo
celkem
|
startovalo
v kategorii
|
čas vítěze
|
zpoždění za
vítězem
|
|
49
|
643
|
2:06:59
|
23,37
|
138
|
16
|
863
|
152
|
1:40:18
|
0:26:41
|
Foto, Marek, já, Bezva fotky
Pražská 50, Author Maraton Tour
17. 9. 2022, Praha-Dejvice
