Zažil jsem asi nejzábavnější závod Kola pro život. V polovině září bylo ideální letní počasí. Trať byla suchá a rychlá. A hlavně se mnou jela Jana a vnuk Ondra.
Po bednách v předchozích dvou lokálních závodech jsem měl závodnickou chuť, a protože to bylo poslední letošní KPŽ, tak jsem chtěl zajet co nejlepší výsledek a pokusit se o bednu i na prestižním Kole pro život. V létě jsem měl při závodech trochu smůlu. Připletl jsem se do pádu, měl jsem zánět v oku a jednou jsem dokonce kvůli zabloudění nedojel...
Ani tentokrát se mi trocha smůly nevyhnula. Zapomněl jsem doma cyklistické ponožky. Takže jsem jel v zelených bavlněných, co jsem měl na sobě. A pak při závodě mi z kapsy vypadla pumpička a ztratila se. Ale to mi nevadilo.
Ondru jsem přihlásil do závodu odrážedel. Hned od příjezdu chtěl pořád jezdit na kole a prolézat hřiště. Jana ho doprovodila na závod a koučovala ho. Zdálo se, že ho to bavilo, měl z toho radost.
Já jsem neměl moc času na přípravu a ani si dělat před závodem starosti. Rychle jsme se převlékl a pořádně jsem se rozjel. Když jsem stál ve startovním koridoru, tak Ondra právě závodil.
Spolužák Zdeněk a také Adam z Alltrainingu startovali o jeden startovní blok přede mnou, protože měli vyjeté lepší koeficienty. Já jezdím z Kola pro život jen některé závody, které mě baví, nevyjel jsem dost bodů, takže jsem měl až další startovní blok. Měl jsem tedy motivaci je dojet a předjet.
Nebylo to nic snadného. Závod byl hodně rychlý a kopců bylo málo. Právě v kopcích v terénu jsem byl lepší než oni. Hlavně Zdeněk jel dobře. Náskok z postavení na startu je znatelná výhoda. Hned po startu se jelo po úzké cestě, kde se peloton natáhl. Předjíždět se nedá a ti vepředu se vzdalují. Také jsem nemohl jet bezhlavě sólovou jízdu na větru, ale musel jsem využívat jízdu ve skupině, jinak bych se utavil.
Pořád jsem je měl na dohled. Byli tam i další dva soupeři z mé kategorie, které jsem znal. Pomalu jsem se k nim blížil, ale zase se mi vzdalovali, když mě na užším místě odpojil pomalejší jezdec přede mnou. Věděl jsem ale, že je jen otázkou času, kdy je dojedu, když nepolevím.
Až po 13 km v prudkém stoupání z údolí za Bukovnem jsem dojel Adama a dostal jsem se před něho. Za vracečkou u křížku u Čisté jsem se cítil dobře a na vlastní pěst jsem stíhal skupinku se Zdeňkem. Před sjezdem jsem je dojel. Jenže mě v docela dlouhém sjezdu zase odpojila opatrná jezdkyně v dresu Active Tour. Rozhodně jsem se nehnal do riskantního předjíždění a trpělivě jsem si počkal.
Hned v následujícím hodně prudkém kopci do Hrdlořez jsem skupinku dojel a překvapivě snadno jsem dojel i Zdeňka. Ale trvalo to 18 km. Tak rychle se jelo. Zapadl jsem za něho do háku a relativně jsem si mohl odpočinout. Stačilo čekat na první kopec nebo chybu a pokusit se nastoupit a rozhodnout. To se mi povedlo na 20. kilometru. Byla tam na konci sjezdu prudká odbočka doprava. Naše skupina to minula. Prudce jsme brzdili a vraceli se na trasu. Přijížděli další. V chaosu se mi povedlo hbitě reagovat. Nasedl jsem na kolo rychle a následující prudký výjezd jsme vyjel naplno a odpoutal jsem se nejen od Zdeňka, ale i od ostatních z mé kategorie. V následujícím technickém úseku v lese mi to jelo dobře. Sjezd se mi povedl také projet svižně. Tentokrát nejspíš měli smůlu moji soupeři. Tuším, že si museli počkat za někým, kdo to brzdil.
Na silnici pod sjezdem jsem zapadl do skupiny, občerstvil jsem se a zapojil jsme se do tempa skupiny. Jeli jsme hodně svižně. Ujeli jsme partě za námi. V posledním stoupání v Dalovicích jsem dokonce patřil ke třem, kteří jsme kopec vyjeli s malým náskokem. Ten jsem udržel až do cíle, i když na rovině podél Jizery mě dojížděli. Od mezičasu jsem postoupil ze 73. na 64. místo.
Bylo to super. Hlasatel mě ohlásil při průjezdu jako třetího v kategorii. Tak to jsem byl hodně spokojen, že podruhé v sezóně vylezu na prestižní bednu v Kole pro život.
V cíli už čekala Jana a Ondra. Ten byl po svém závodě unavený. Jel dobře. Patřil sice k nejmladším a jel závod poprvé. Ale i tak se mu to povedlo. Dojel na 15. místě, zdaleka ne poslední. Měl hezké zážitky. Je dobře, že ho to bavilo. Podělili jsme se o lívance se smetanou a ovocným žahourem. A pak Ondra usnul. A já jsem si převzal tu bronzovou medaili. Ondra také dostal medaili za dokončení závodu.
Cestou zpátky jsem zajeli hledat ztracenou pumpičku. Nenašli jsme ji. V pivovaru eMBe v Mladé Boleslavi jsem nakoupil vzorky, také v pivovaru Neumann v Mělnickém Vtelnu a v Mělníku ve vinařství Bettina Lobkowitz jsme si koupili vynikající burčák.
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | startovalo celkem | startovalo v kategorii | čas vítěze |
| 32 | 455 | 1:19:38 | 24,54 | 64 | 3 | 274 | 23 | 1:07:16 |
Foto: Jana, Captain Snap, Libor
Mladá Boleslav Tour, Kolo Pro život
Mladá Boleslav, 16. 9. 2023
