Rozlučkové švihy a zakončení sezóny 2019

Na závěr podzimu jsem stihl ještě dva rozlučkové švihy s cyklistickými partami z Alltrainingu a Cyklistického klubu Lovosice.
S Alltrainingem jsme 6. října vyrazili na již tradiční Jízdu na Říp z Prahy-Bohnic. Absolvovali jsme slušnou porci 90 kilometrů ve skupině s trenérskou péčí a zajištěním dodávkovým automobilem. Na vrcholu Řípu po vražedném výjezdu byl slavnostní přípitek.
Státní svátek 17. listopadu patřil také už tradičně Poslednímu zmazanému švihu Cyklistického klubu Lovosice se startem a cílem v Sauna Baru. Vybraná trasa byla vedena po snadných cestách a vyhýbala se blátu v té roční době již běžnému. Po pohodovém úvodu se závěr změnil v úprk, kdo bude zpátky dřív. Motivace posezení v Sauna Baru byla silná.
Těsně před Vánocemi jsme s týmem Alltraining zakončili 19. prosince oficiálně sezónu společným tréninkem, vyhodnocením sezóny a výkonů jezdců a společným posezením v pizzerii s lehkým porušením životosprávy :-)
Po pozvolném rozjezdu a postupném zapracování do tréninku se moje sezóna ve druhé polovině rozjela naplno a mohu ji s uspokojením hodnotit jako úspěšnou.

Výstřižek z ročenky:

Foto: Alltraining, CK Lovosice, já
Praha-Bohnice, 6. 10. 2019
Lovosice, 17. 12. 2019
Praha-Bohnice, 19. 12. 2019

Author Cup 2019

Vynechal jsem několik ročníků, protože mě tento závod přestal bavit. Na konci sezóny se mi už nechtělo trmácet se do Jizerek s malou šancí na dobrý výsledek. Mimoto mě odradilo rostoucí startovné a některé zápory, které s sebou masový závod nese. Tehdy se startovalo ještě z Josefova Dolu.
Letos jsem zase dostal chuť zajet si pořádný supermasák. Přemístění startu a cíle do Bedřichova bylo přínosem. Všechno tu klapalo. Registrace v pohodě, lepší startovní koridor, hodně fandících diváků. Cílový prostor na běžkařském stadionu byl pokrytý fólií, aby se nerozbahnil. Líbilo se mi tam.
Dobré výsledky v předchozích závodech naplnily moje závoďácké ambice a tentokrát jsem přijel spíš zajezdit si v pohodě a za odměnu. Najednou se mi ten závod zdál zábavný. Mimořádně vydařené počasí udělalo Jizerské hory krásné.
Závod byl vlastně také taková společenská událost. Na závěr sezóny se tu sešla většina těch, co jezdí MTB maratóny. Už před startem jsem pozdravil hodně známých nebo jsem je alespoň zahlédl. Po rozjetí jsem včas zamířil do startovného koridoru a vystál jsem si místo někde ve druhé stovce za startovní čárou. Od pořadatelů jsem dostal přidělené číslo do první startovní vlny, i když jsem tu roky nestartoval, protože jsem doložil výborné výsledky z jiných závodů.
První kilometry po startu se jely po mírně stoupající silnici. Než se najelo za běžkařským stadiónem do terénu, byl jsem mile překvapen, že mě ani moc borců nepředjelo. Odhadem jsem byl za druhou stovkou. Po úvodním okruhu v lese jsme projeli podruhé stadión a zamířili nahoru do hor. Po prvním větším stoupání se sjelo k přehradě a za ní se udělala velká skupina, se kterou jsem víceméně dojel až do cíle. Prvních dvacet kilometrů, které byly převážně stoupavé, jsem si hlídal tepovku, jezdil jsem v háku a šetřil jsem síly.
Ovšem tempo se jelo pořád vysoké. Za první občerstvovačkou po třiceti kilometrech nastoupila tříčlenná skupina, do které jsem naskočil, protože jsem vycítil šanci na dobré umístění. První dva se střídali na špici, a když jsme dojeli skupinu před námi, zase nastoupili, aby jim ujeli. Držel jsem se za nimi v háku, ale jejich nerovnoměrné tempo bylo dost vysilující.
Kolem pětapadesátého kilometru už ani tahouni neudrželi vysoké tempo a dojela nás veliká skupina alespoň dvaceti lidí. Poznal jsem v nich ty, se kterými jsme jeli v první části závodu. Přišla na mě malá krize a za balíkem jsem zaostal. Na asfaltu to valili strašně rychle a nešlo je dojet. Nevzdal jsem to a v závěrečných zvlněných kilometrech na šotolině jsem se k nim blížil. Ale to už přišel cíl. Dojel jsem už jen jednoho juniora, který se za mě chytil. V posledních dvou zatáčkách před cílem jsem využil toho, že jsem do nich najel první a mohl jsem si zvolit lepší stopu, a své místo jsem uhájil.
Dojel jsem v kategorii MC muži do 60 let na 20. místě ze 436 startujících, nejlepší umístění v kategorii na Author Cupu, za dobu, co jezdím. Absolutně mi patřilo 260. místo ze 2786 startujících celkově, tedy druhé nejlepší ze všech mých účastí.
Byla to vydařená tečka za vydařenou sezónou.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze	zpoždění za vítězem
66	1152	2:31:57	25,28	260	20	2786	436	1:56:44	0:35:12

Foto: Fotokocian, já a Tomáš
Author Cup, Author Maraton Tour
Bedřichov, 12. 10. 2019

Miřejovický vyhnívák 2019

Počasí bylo podzimní sychravé, chladno. Před závodem pršelo, po něm také. Na startu se sešlo 36 odolných jezdců z Litoměřického okolí. Startovalo se v Plešivecké ulici v Litoměřicích. Čekal nás tříkilometrový kopec.
Závod jsem jel na mokré silnici, ale zrovna v tu chvíli nepršelo. V první zatáčce za veterinou byl překop silnice zasypaný pískem. Tam jsem jel opatrně. Pak už následovalo deset minut naplno do čím dál prudšího kopce. Za vrcholem stoupání nad Miřejovicemi se mi už narovnávající se úsek do cíle zdál jako rovina.
Po závodě jsme poseděli při pivu (nealkoholickém) a párku v miřejovické hospodě. Venku opět začalo pršet a přidal se i vítr. Přijet sem autem byla dobrá volba.
Zklamáním bylo zpracování výsledků. Protože pořadatelé chybně zapsali absolutního vítěze Kubu do kategorie nad 40 let, protože mu špatně rozuměli rok narození. Výsledky opravili až dodatečně na internetu, když už byly ceny předané a závod ukončený.
Přínosem bylo, že jsme si alespoň porovnali výkonnost a nedopadlo to vůbec špatně.
Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze	zpoždění za vítězem
3	182	0:11:06	16,06	11	3	36	13	0:08:11	0:02:55

Miřejovický vyhnívák, silniční časovka do vrchu
Litoměřice, 5. 10. 2019

Valtické cyklobraní 2019

Od té doby, co přestalo být Cyklobraní součástí Kola pro život, jsem ho nejel. Stalo se však součástí dalšího renomovaného seriálu Author Maraton Tour, takže má svoji kvalitu a velkou účast závodníků.
Krásné prostředí v okolí Valtic a období burčáku a sklizně vína nás zlákalo k prodlouženému víkendu. Bydleli jsme v blízkém Hlohovci. Ve čtvrtek odpoledne po příjezdu jsme podnikli okruh Lednicko-valtickým areálem přes lužní les, Lednici a novu rozhlednu u lázní.
V pátek dopoledne jsme projeli asi polovinu trasy závodu. Bylo to užitečné pro poznání, co mě čeká na trati při závodě. V závěru jsme se zastavili v ochutnávkovém stánku vinařského družstva Sedlec. Odpoledne jsme navštívili Vinařskou stodolu ve Valticích, absolvovali jsme prohlídku jejich sklepů s degustací vzorků přívlastkových vín. Vyzvedl jsem si startovní číslo v kanceláři závodu, která byla také ve Vinařské stodole. Prošli jsme si večerní Valtice, poslechli lidovou hudbu před Valtickým podzemím a koupili jsme si burčák na večer, na vyladění formy před závodem. Různé druhy burčáku voněly všude.
V sobotu ráno před závodem pršelo. Vypadalo to všelijak, ale nakonec pršet přestalo a závod se jel bez deště. Bláto se nestačilo udělat. Na start jsem přijel rovnou z Hlohovce tak akorát na čas, abych nemusel čekat v chladnu. Start byl v areálu Vinných sklepů Chateau Valtice. Sešlo se tam 425 startujících.
Hned po startu se stoupalo pod Rajstnu. Balík se roztáhl. A pak následovalo asi dvacet kilometrů tryskem po rovině v lesích mezi Valticemi a Břeclaví. Před prvním vážnějším stoupáním jsem měl průměr 31,5 km/hod. Dojeli jsme tam v přibližně patnáctičlenné skupině. Dařil se mi v ní šetřit síly jízdou v háku. Z čela jsem rychle střídal.
Za prvním stoupáním byla první občerstvovačka. Mimo obvyklé vody a ionťáku se podával také burčák, stejně tak i na dalších občerstvovačkách. V následujícím zvlněném úseku mezi vinicemi se začala skupina natahovat. Tam to stálo hodně sil. V prudkém stoupání k vyhlídce nad Schrattenbergem se závod prakticky rozhodl. Balík se nadělil na malé skupinky. Tak jsem projel kolem Rajstny, kde jsem Janě nechal jeden bidon. Pokračovali jsme v pěti až k těžkému výjezdu na Kameníky. Tam se už udělaly velké rozestupy. Na soupeře za sebou nemělo cenu čekat. Skupinky přede mnou byla na dohled.
Na dlouhém rovinatém úseku po polní cestě podél česko-rakouské hranice jsem ji sám stíhal. Dojel jsem je až na začátku sjezdu ze Skalky. Byly tam záludné zatáčky s hlubokým pískem, které jsem měl naštěstí najeté ze včerejška. Jezdec přede mnou to nezvládl a spadl. Stačil jsem ho objet. Ale zdrželo mě to a jezdci přede mnou měli stále náskok. Na dlouhé rovině podél trati k zastávce Sedlec, stále sám, jsem se snažil alespoň nic neztratit.
Pak následovala dlouhá stoupání přes vinice do Úval. Tak se už ani skupina přede mnou neudržela pohromadě a každý už jel sám.
Předjel jsem dva osamocené soupeře. První rezignoval, druhý se mě snažil držet. Ve sjezdu do Úval před nájezdem na silnici jsme si před ním udržel malý náskok. Ten zůstal i po úmorném výjezdu po silnici k Rajstně, i po sjezdu vinicemi, kde jsme si hlídal, abych správně odbočil podle značení, které se hledalo těžko a pořadatelé tam nebyli.
Po krásném sjezdíku do areálu vinařství jsem v pohodě projel cílem, kde jsem si na poslední občerstvovačce dopřál burčák a hrozen zralých bobulí. Výkon dobrý, zážitek krásný, umístění nejlepší ze všech účastí na tomto závodě.
Takže důvod k oslavě a dalšímu burčáku. Po odpoledním grilování jsme zajeli do Sedlece, kde bylo místní vinobraní. A opět to byl pěkný zážitek. Žádná estráda, ale správné vesnické vinobraní! Další vzorky burčáku, moštu, vína... To byl večer!
V neděli jsme dovršili víkend kvalitní projížďkou po Lednicko-valtickém areálu. Žádné zahálení, ale slušná jízda.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze	zpoždění za vítězem
53	607	2:03:50	25,74	67	11	425	86	1:42:42	0:21:08

Foto: Jana, fotokocian.cz

Valtické cyklobraní, Author Mararton Tour
Valt

Pražská padesátka 2019

Pro změnu jsem si vybral pořádnou masovku. Do cíle dojelo 1009 jezdců! Poprvé a naposledy jsem  tento závod jel před 6 lety. Tehdy jsem byl ve své kategorii nejmladší ročník a skončil jsem 28. Na jiném letošním závodu ze stejné série Author Maraton Tour jsem v poněkud menší konkurenci dojel 24. Takže jsem si na nějaké vysoké umístění naděje nedělal.
Na tomto závodě se mi líbí, že má i po letech stále stejnou trasu beze změny. Stálí účastníci a Pražáci ji jistě znají zpaměti. Zřejmě i proto si pořadatelé ze značením hlavu moc nelámali. Postrádal jsem tabulky se šipkami jako na Kole pro život. Mlíka byla rozvěšená velmi řídce a nenápadně. Šipky byly namalované jen na asfaltu, tedy jen tam, kde byl. Ale jinak byl závod perfektní. Hudební program v cíli, trička po dojezdu, a hlavně únětické pivo :-)
Z minulých let jsem neměl vyjeté místo v první vlně pro nejlepší dvoustovku. Zařadil jsem se tak do druhé, a tedy poslední vlny. Nechtěl jsem v chladnu stát příliš dlouho. Proto jsem stál dost vzadu, odhadem asi nejméně za další stovkou.
S tím byla spojená další rizika, kterým ti vepředu vystaveni nejsou. Pár metrů po startu se jeden nešťastný borec týmu Ghost zastavil kvůli defektu (je to vůbec možné?) a zablokoval spoustu nás ostatních za sebou. V prvních kilometrech jsem byl jasně rychlejší než většina těch, co jeli se mnou, ale občas mě při předjíždění zdrželi. V prvním sjezdu v terénu do Šáreckého údolí jsem se musel vyhýbat pádu přede mnou. Ve výjezdu k Horoměřicím jsem se zmáčkl, abych docvakl silnou skupinu. Na následující rovince jsem se chytil do háku a mohl pošetřit síly. Za Statenicemi se skupiny začaly oddělovat.
Dařil se mi záměr jezdit chytře. Na silnicích a na rovinách jsem šetřil síly jízdou v háku a nikam jsem se bezhlavě nehnal. V terénních úsecích mi to jelo dobře. Snažil jsem se ušetřené síly uplatnit a odjíždět soupeřům a chytat se skupin před sebou. Několikrát se mi tak podařilo během závodu vylepšit pořadí.
Až pár kilometrů před cílem při sjezdu v závěsu za dalším borcem jsme oba minuli ostrou odbočku doleva. Neviděl jsem žádné značení. Jen někdo z naší skupiny zavolal: Kluci, jedete špatně! Než jsem se vrátil zpátky na trasu, projela další skupina. Osud mi ukázal, jak snadno se dá těžce získané pořadí ztratit. Ztratil jsem tak deset až dvacet míst. Rychle jsem skupinu dojel. Už jsem nemohl šetřit síly a až do cíle jsme musel jet naplno. Chtěl jsem ztracená místa získat zpátky. Ale do cíle už bylo moc blízko. Už jsem se docvakl do své původní skupiny. Ale v úvodu stoupání ze Šárky mi chyběly síly vynaložené na stíhání a pár jezdců mě zase předjelo. Chytil jsem se až v horní míň prudké části. Ještě jsem zabojoval za vrcholem stoupání v klesající ulici jsem zase několik jezdců předjel a před ostrou zatáčkou doleva jsem předjel i nejbližšího soupeře ze své kategorie. Pak až do cíle následoval rychlý sjezd s pravoúhlými křižovatkami, kde jsem si svou pozici pohlídal a do poslední zatáčky před cílovou rovinkou jsem najížděl už s bezpečným náskokem.
Povedl se mi letošní nejlepší výsledek ve velkém závodu: 8. místo v kategorii a 149. absolutně z 1009 v cíli. Takže Únětické pivo chutnalo a odjížděl jsem spokojený.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze	zpoždění za vítězem
49	747	1:55:31	25,42	149	8	1010	128	1:33:51	0:21:40

Foto: Jana

Pražská padesátka, Author Maraton Tour
Praha-Dejvice, 21. 9. 2019

Opárenské okruhy 2019

Letos se konal již 20. ročník. Jezdí se v hezkém prostředí v lese pod Lovošem. Sešlo se tu stálé osazenstvo závodů o Krále Středohoří. Přijeli jsme s Janou z domova na kolech, protože to máme pár kilometrů. Měli jsme to dobře načasované. Rozjel jsem se tak, abych se vrátil krátce před startem.
Na strat jsme se řadili na silnici uprostřed Oparna. Několikrát jsme se museli rozstoupit před projíždějícími auty, než se odstartovalo. Na startu bylo 64 nadšených borců. V ideálním počasí jsme vyrazili hned od startu do prvního dlouhého stoupání. Jely se 4 okruhy po 4,5 km.
Prvním cílem bylo vyjet úvodní kopec co nejrychleji, získat pozici do sjezdu po singltreku, nabrat dech, další rovinku a výjezd jet opět, co to dá. Na následujícím rovinatém úseku najet na soupeře co nejvíc, v posledním sjezdu si oklepnout a znovu do dalšího kola začínajícího dlouhým kopcem. Tak to šlo čtyřikrát.
Hned v prvním kole jsem ztratil bidon. Při průjezdu do dalšího kola jsem se schoval do háku konci skupiny a před nájezdem do stoupání po kamenech jsem je předjel a využil první pozice, abych si vybíral cestu a tempo. Před koncem stoupání mě předjel borec v šedobílém dresu a ve sjezdu nabral malý náskok. Dole v ostré zatáčce pod sjezdem za mnou nikdo nebyl. Zastavil jsem tedy, abych sebral svůj ztracený bidon. Dojel mě jezdec v dresu Koloshopu, ale stačil jsem se rozjet včas. Do dalšího kola se držel za mnou. Jana byla pohotově připravená podat mi náhradní bidon, ale to už nebylo potřeba. V úvodu stoupání mi dýchal Koloshop na záda a na konci jsem mu poodjel.
Tak to šlo až do cíle. V úvodech stoupání mě dojížděl, na vrcholu mu už ale scházely síly ke zrychlení. V rovinatých úsecích jsem dokázal točit těžší převody a postupně jsem získával náskok. Ve dvou půl kolech jsme tedy prakticky závodili ve dvou mezi sebou. Naštěstí při předjíždění soupeřů o kolo zpátky jsem se zdržel jen mírně a výsledek to neovlivnilo. V posledním kole za druhým kopcem jsem ho už definitivně odpáral a do cílové rovinky jsem najel s velkým náskokem.
Celkové umístění na 31. místě je hezké, první polovina. Předvedl jsem dobrý výkon. Tentokrát to ale v kategorii tryskových dědků 50 - 59 let let na lepší místo než na 9. nestačilo. Závodění to ale bylo hezké. Zklamalo mě pořadatelské zajištění. Vypadalo to, že strýček Robin je na všechno sám. To, co je na jiných závodech standardem, zda chybělo a bylo toho hodně. Jenom nadšení nestačí…


Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze	zpoždění za vítězem
19	529	1:00:06	18,95	31	9	64	12	0:49:41	0:10:25

Foto: Jana, terpa12

Opárenské okruhy, Král Středohoří
Oparno, 14. 9. 2019

Přestavlcký vlk 2019

Krásný v perfektním stavu udržovaný technický okruh s mnoha těžkými úseky v lese a umělými překážkami na „stadionu“ na okraji Přestavlk jsem si projížděl už dvakrát v týdnu před závodem, abych získal větší jistotu v technice. Trať byla vzorně připravená, sekce v lese byly označené tabulkami s jejich názvy, překážky byly natřené výraznými barvami.
Ráno před závodem pršelo. Proto jsem se ještě před vyzvednutím čísla a zaplacením startovného nejdříve rozjel po okruhu, abych zjistil, zda na mokru není nebezpečný. Déšť trať nijak nepoznamenal, navíc přestalo pršet úplně. Počasí se umoudřilo tak, že se jelo dobře v příjemné teplotě a povrch rychle osychal. Jely se tři okruhy, celkem 26 km. Tedy žádný vytrvalostní závod. Rozhodovaly rychlost, síla, technika.
Po startu jsme bezpečně vyrazili na zaváděcí úsek mezi poli. Balík se natahoval, ale držel pohromadě, až do vjezdu do lesa. Tam se to trochu míchalo. Kdo byl zdatnější na rovině, šel dopředu, ve sjezdech zase získávali ti rychlejší. Na technických singltrailech se zase skupina sjížděla, protože se nedalo předjíždět. Stadion jsme projeli jako střed pole jeden za druhým. Na stadionu i na některých místech trati byli fandicí diváci. Jelo se dobře.
V následujícím prudkém výjezdy přes kořeny přede mnou spadli a já musel také z kola, abych je oběhl. Pak jsem se po pár letech, kdy to nešlo, pokusil naskočit na kolo. Na vysokou devětadvacítku jsem snad ještě nikdy nenaskakoval. Nějak se mi to podařilo, ale než jsem nacvakl nohy tak jsem balancoval a trochu sjel z cesty. Až ve výjezdu a sjezdu kolem zahrádek jsem před soupeři trochu získal.
V úvodu druhého kola jsem na polní cestě předjel své dva nejbližší soupeře, držel jsem se za mladým Štěpánem a těm dvěma za mnou jsem poodjel. Trochu jsem získal náskok, ale před stadionem mě dojeli. Opět jsem jim kolem zahrádek ujel. Na poli jsem dojel opět Štěpána. Chtěl jsem se ho držet. Ale poznal jsem, že mu nějak došly síly. Pokračoval jsem tedy sám.
Za stadionem mě opět dojeli ti dva za mnou. Na vrchol kopce jsem se dostal před nimi. Optimisticky jsem počítal s tím, že je okolo zahrádek zase setřesu jako v minulém kole. Ale drželi se za mnou. Do poslední pravoúhlé zatáčky ve vsi jsem najížděl první, a raději opatrně, abych se na poslední chvíli hloupě nezrakvil. Takže ten mladší byl výjezdu rychlejší a dostal se z háku přede mě. Následoval dlouhý rychlý spurt do cíle ve stoupání. Ještě jsem stačil reagovat, nenechal jsem se utrhnout a docvakl jsem se skoro vedle něho, ale do cíle to už přede mnou udržel o 0,3 vteřiny. Ten třetí spurtoval těsně za mnou o 0,5 vteřiny, ale už to měl příliš daleko.
Takže jsme předvedli parádní spurt do cíle, kde jsem jedno místo neuhájil s mladším soupeřem. Ale důležitější bylo, že jsem v přímém souboji porazil soupeře ze své kategorie a to mi vyneslo v kategorii krásné a nečekané druhé místo.
Absolutně jsem dojel na 33. místě. Nikdo starší přede mnou nebyl. Počkali jsme na vyhlášení a druhé místo v kategorii mě příjemně překvapilo. Překonal jsem svůj nejlepší zdejší výsledek, kterým bylo dosud 5. místo. Bylo to pro mě velké zadostiučinění za to, že jsem od prvního dne po operaci kyčle pořád makal a dokázal jsem se s totální endoprotézou dostat od stavu, kdy jsem byl odkázaný na sestřičky v nemocnici, až na bednu v těžkém závodě horských kol. Mám z toho velkou radost.
Také medaile a ceny byly pěkné, hlavně láhev místního přestavlckého vína. Jana mi poskytla perfektní servis a podporu před závodem i po něm. A mohl jsem si dovolit dát si u stánku pivo, protože řídila.
Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze	zpoždění za vítězem
27	356	1:17:20	20,85	33	2	65	6	1:02:48	0:14:32

Foto: Jana, Pavel Bauer, Roman Stibinger, Adolf Kříž
Přestavlcký vlk, Král Středohoří
Přestavlky, 7. 9. 2019