Oproti lednovému Běhu Opárenským údolím, který jsem běžel s předsevzetím hlavně doběhnout, nebýt poslední a pokusit se o přijatelný čas, byl jsem tentokrát odhodlaný závodit, alespoň v rámci svých limitovaných možností. Pěkné počasí se určitě podepsalo na tom, že byla vysoká účast, což mi zmenšilo šance na vyšší umístění, na druhou stranu zase přibylo soupeřů, které jsem měl možnost porazit. Tak jsem se do toho pustil. V porovnání s borci, kteří léta budovali svou běžeckou výkonnost, nemám naběháno skoro nic. Avšak přes zimu jsem něco naběhal, a tak jsem se mezi nimi úplně neztratil.
Profil trati svědčí o tom, že uběhnout 6,8 km s převýšením 150 metrů do 35 minut, jak jsem si předsevzal, byla pro mne pořádná nálož. Během prvních dvou a půl kilometrů se vystoupalo o 150 metrů. To znamená, že průměrné stoupání bylo 6%. Místy bylo ale přes 10%, v úvodu dokonce 20%. Běželo se zpočátku po asfaltu krpálem kolmo nahoru do Radostic, pak po nerovné avšak zpevněné cestě do lesa a na vrchol stoupání vedla lesem asfaltová cesta. Následoval téměř rovný úsek po travnaté a blátivé polní cestě mezi sady. Pak se seběhlo prudce do obce Boreč, kde stále ještě nemají asfalt a uličky jsou pokryté šotolinou, a přišlo dlouhé klesání po silnici do Režného Újezdu, které pokračovalo až k zatáčkám před Vchynicemi. Poslední kilometr byl víceméně po rovině. Zatímco první polovina byla těžká zátěž na fyzičku, druhá část s kopce se spíš podobala sprintu na výdrž.
Hned v prvním kopci se pole vytřídilo a já zůstal na dohled za velkou skupinou. Ve druhém kopci jsem předběhl pár těch, kterým došly síly a kousek před vrcholem také fousáče v modrém tričku. Tam jsem se snažil do toho dát všechny síly, abych před ním získal po přeběhnutí vrcholu co největší náskok. Zdálo se mi, že mám na to dostat se do skupinky asi pěti lidí, co byli přede mnou. V klesání za Borčem jsem se k nim blížil. Za sebou jsem pořád slyšel kroky fousáče, který mě hnal před sebou. Za Režňákem se skupina úplně roztrhala a tři čtyři lidi jsem předběhl. Jeden borec zezadu šel přede mě, ale fousáčovi jsem odolával do poslední zatáčky, kde mě předběhl a už jsem neměl sílu zrychlit a až do cíle jsem běžel za ním.
Doběhl jsem 66. v čase 34:42 min. V kategorii veteránů nad 40 let jsem byl 25. S tím jsem spokojen, protože při tréninku jsem to udělal v čase o dvě a čtvrt minuty horším. Nejstarší účastník, kterému je letos 77 let, doběhl 90. (zase porazil dva soupeře), v čase 49: 15 min. První závod na kole se blíží: 16. dubna 50 cyklorájem Podralsko – otvírání cyklostezek se startem v Osečné.
Web závodu: Král Středohoří
Moje fotky: Běh na Boreč 2011
Běh na Boreč, Král Středohoří
12.3.2011
