Litoměřická dlažba

Na Litoměřickou dlažbu jsem se těšil, protože je to úplně jiný závod než ostatní. Má speciální atmosféru. Bajkový závod ve městě, to je atrakce. Dobře se jezdí a přihlížející mají na co se dívat. Střídají se různé druhy dlažby, je tu sjezd v serpentinách Máchových schodů z Parkánů až pod hradby, prudký výjezd po kočičích hlavách na Dómský pahorek a rychlé úseky v ulicích. A příjemný bonus je, že z Lovosic sem mám, co by kamenem dohodil.

Z domova jsem vyjel na kole a cesta do Litoměřic byla zároveň rozjetím před závodem. Dal jsem si pár koleček na trati a vyčkal na okamžik startu. Počasí bylo dokonalé: sucho a pod mrakem. Bylo teplo, ale slunce nepražilo.

Konkurence se dostavila v hojném počtu a kvalitní. Mimo známých borců z Lovosic a okolí, tu byl i můj „rival“ z kategorie Milan z Chomutova, se kterým jsem se chvíli rozjížděl. Dorazili i závodníci z Prahy a vzdálenějších míst, dokonce přijely výpravy cyklistických klubů z německých měst Míšně a Fuldy, a rozhodně to nebyli žádní rekreační jezdci.

Po dětských závodech, kde vítězili většinou Němci, se na start postavily dvě vlny hlavního závodu. V 15 hod startovali junioři, muži nad 50 let (kdožvíproč nazývaní veteráni) a ženy – tedy můj závod. Po dojetí pak byly na řadě ostatní mužské kategorie. Celkový výsledek se stanovil z dosažených časů obou vln. Kdyby startovali všichni najednou, tak by se na Máchovy schody nevešli.

Po startu se projelo zaváděcí kolo kolem náměstí a pak následovalo 8 regulérních okruhů. Po prvním kole jsem byl 12. a to mi zůstalo až do cíle. Závod to byl krátký, a proto se jelo naplno od začátku do konce. Důležité bylo dokázat opakovaně zrychlovat na maximum, pak brzdit, zatáčet a zase zrychlovat na plný bomby. Taková dynamická jízda mi ne vždy sedí. Poslední výjezdy pahorku byly pekelné. Vcelku se ale jelo dobře, diváků bylo hodně, hlavně Němci hlasitě fandili svým borcům.

Oceňuji, že organizátoři dokážou kvůli našemu závodu uzavřít pro dopravu celé historické centrum Litoměřic. Při průjezdu cílem dobře fungovala časomíra a počítadlo kol zbývajících každému jezdci do cíle. Dámy u prezence však byly lehce chaotické. Vázla informovanost závodníků. Pořadatelé asi spoléhali, že pravidelní účastníci vědí vše. Až těsně do startu nebylo jasné, kudy se vlastně zaváděcí kolo jede. O občerstvení také nebyly žádné informace, nebo jsem je alespoň nezachytil.

Zajezdil jsem si opravdu dobře. Zatím nejhezčí letošní závod. Výsledek odpovídal mé dlouhodobé výkonnosti. Kdo mě porazil posledně, byl přede mnou i letos (Milan o 2 místa), a koho jsem porazil já, ten byl za mnou opět. Takže solidní průměr. Díky větší konkurenci bylo však umístění horší než minule. Tady ale rekreační jezdci nejezdí. Výkon byl spíš lepší, protože časy na jedno kolo jsem měl o nějakou tu vteřinku lepší než posledně.

Kladně hodnotím, že jsem opět nemusel mýt kolo. Závody na suchu mají něco do sebe…

Dokonalým zakončením bylo posezení s Janou v kavárně Káva s párou. To bylo na jedničku.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
13	287	0:37:04	21,43	74	12	106	20	0:08:33

Foto: Jana, Pavel Bauer, Litoměřický deník

Odkaz na video na YouTube: Litoměřická dlažba 2015

 

Litoměřická dlažba, Král Středohoří, Litoměřice

25. 4. 2015

50 Český ráj

Druhý letošní závod přinesl zajímavější trasu pěkným prostředím Českého ráje se zvlněným profilem bez větších kopců. Český ráj vždycky přiláká velkou účast. Letos startovalo skoro 1300 lidí. Potkal jsem tu hodně známých z kempů na Mallorce, v Chorvatsku a na Šumavě a další borce z Alltrainingu.

Ráno byly pouhé 4°C, a během dne to nebylo o moc lepší. Teplota se stoupla maximálně na 8°C. Slunce skoro nezasvítilo.

Obratně jsem zaparkoval mezi stromy a pařezy v lesnatém kempu Peklo. Od rybníka táhla zima. Vyzvedl jsem si číslo, pozdravil jsem se s Ríšou, mým parťákem z posledního kempu na Mallorce, načerpal jsem od něho něco optimismu a zalezl jsem do auta.

Když byl čas, rychle jsem si připravil kolo, oblékl se, protáhl se a vyrazil jsem se rozjet. Hodinu před startem jsem už stál v úzkém dlouhém startovním koridoru. Tak jako vloni jsme se tam skoro zároveň sešli s Kubou, kus za námi stál Víťa, opodál Tomáš. Tak jsme si nějak ukrátili dlouhou dobu do startu a zahřívali jsme se konverzací. Museli jsme to vydržet v lehkém oblečení na závod, protože kdybychom si vzali teplé oblečení, tak jsme ho neměli kam odložit.

V Českém ráji je to tak, že místo startu je na odlehlém místě v lese a není ozvučené, takže kdo stojí v hlavním bloku s čísly nad 100, tak čeká, čeká a najednou se to rozjede, a to je start. Zpočátku se mi jelo dobře. Nasadil jsem největší tempo, co jsem dokázal, a v prvním úzkém místě jsem byl včas, aby mě nikdo nezdržoval. Asi po polovině závodu jsem musel trochu ubrat. Přeci jen jsem si dal laťku asi příliš vysoko. Složení skupiny, se kterou jsem jel, se průběžně měnilo a o svém pořadí jsem neměl představu. Stále jsme někoho dojížděli, nebo někdo dojel nás, někdo nám ujel…  Ale jelo se rychlé tempo.

Když se blížil cíl, ukázalo se, že mnozí rychlíci si šetřili síly na závěr a šlápli do toho. Já už jsem měl vyčerpáno a zrychlit jsem nemohl. Alespoň v závěrečném úseku na hrázi rybníka se mi to rozjelo a několik míst jsem získal zpátky. Bojovat se musí přeci o každé místo…

Dosáhl jsem času a výsledku výrazně lepšího než vloni. Ujel jsem to za 1:48 hod., o 3 minuty lépe než vloni. Celkové pořadí jsem vylepšil o 74 míst a v kategorii jsem skončil 17., tedy o 7 míst lépe než vloni. Ve srovnání s loňskem to vypadá hezky, ale ve skutečnosti se spíš jedná o návrat do normálu, protože skoro shodné výsledky jsem měl také před dvěma a třemi lety.

Po dojezdu jsme ještě probrali právě skončený závod s Ríšou, Tomášem a Jirkou a také s Ivanem, ale dlouho jsem v Pekle nepobyl. Ve všech hovorech zaznívalo slovo zima. Koupil jsem si tedy kávu v pojízdné kavárně Modrásek a bez zbytečného otálení jsem vyrazil domů ve vytopeném autě.

Nejpřínosnější objev jsem učinil cestou zpátky. Zastavil jsem se v Mělnickém Vtelnu a v tamním rodinném pivovaru Neumann jsem nakoupil vzorky čerstvého piva. Obzvlášť Bitter Ale byl vynikající!

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
51	809	1:48:45	28,28	194	17	1249	162	0:19:25

 

Foto: já, Fotokocian

50 Český ráj, Author Maraton Tour, Branžež-Nová Ves

18. 4. 2015

50 Podralsko

Pro mě otvírák sezóny na konci týdne, na jehož začátku jsem ještě jezdil objemové tréninky na Mallorce. Ještě odeznívala únava a dobíhala aklimatizace na chladnější počasí. Pro mě to byl spíš test, jak na tom jsem a na čem zapracovat, abych uspěl na dalších závodech. Zjistil jsem, že určitý potenciál ke zlepšení tu je.

Počasí bylo slunečné a chladné. Bylo sucho. Ideální podmínky. Jelo se dobře. Nemusel jsem po závodě čistit kolo a prát tretry…

Rozjel jsem se s Romanem a později také s Kubou. Podporu jsme si dali spíš morální, protože naše výkonnost je rozdílná.

Očekával jsem velice rychlý závod, protože se jelo s malým převýšením skoro pořád po cestách s asfaltovým povrchem různé kvality od nového koberce až po rozdrolené úseky.

Závod proběhl podle scénáře, který se dal snadno předvídat. Za prvním kopcem se vytvořily početné skupiny, které společně dojely k cíli a rozdaly si to o pořadí při dojezdu. Foukal vítr. Ze skupiny se odjet nedalo. V tahání tempa jsme se střídali, ani ne tak systematicky, spíš podle toho jak se kdo cítil a jakou měl chuť jet. Vzadu jsem měl pocit, že se jede volně. Na špici jsem pocítil, že tempo je dost vysoké.

Jelo nás pohromadě 18 lidí. To byl docela slušný balík. Před cílem tempo rostlo. V posledním stoupání v lese za cyklostezkou odpadlo posledních pět. V balíku zbývajících jsme dojeli k mírně stoupavému úseku ke hřbitovu. Tam už jsme jeli, co to dá, a zrychlit ještě víc než ostatní se nedalo. Všichni do toho dali stejně sil. Do cíle jsem dojel na konci skupiny, která projela cílem pohromadě.

Získal jsem 11. místo v kategorii. Dojezd byl vyrovnaný. Ve stejné skupině nás dojelo 5 lidí z mé kategorie. Od sedmého místa mě dělilo 19 vteřin. Stačila trocha dynamitu v nohách… Snad ho do nich ještě dostanu.

Trasa závodu byla o přibližně kilometr delší než při mé předloňské účasti. Přibyl úsek kolem pole před cílem. Naměřil jsem 52 km. Dosáhl jsem stejného času 1:38 hod. jako posledně, tedy výkon stejný. Moje průměrná rychlost byla na bajku závratných 32,0 km/hod. Eliťácký vítěz byl ještě o 15 min. rychlejší.

Mínusem závodu bylo tragicky chabé občerstvení v cíli. Za poměrně vysoké startovné na mě čekala nevábná gulášová polévka a nealkoholické pivo z nevychlazené lahve. U stánku se toho o moc víc kopit nedalo.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
53	596	1:38:51	32,00	89	11	189	30	0:15:28

50 Podralsko, Osečná

12. 4. 2015