Valtické cyklobraní

Do Valtic jezdíme tradičně na prodloužený víkend a spojíme závod KPŽ s ochutnávkou vín, popíjením kvalitního burčáku a projížďkou Lednicko-valtickým areálem.
Na závod jsem se dobře připravil. S Janou jsme projeli první polovinu trasy a dojezd do cíle a navíc jsme zajeli do Sedlce na ochutnávku vín a do Lednice na vynikající nakládané sýry. Pořádně jsem se vyspal a ráno jsme z Hlohovce, kde jsme bydleli, vyjeli na kolech do Valtic. Pak jsem ještě dal kvalitní rozcvičení a rozjetí s týmem Alltrainingu.
Těšil jsem se, jak sezónu v KPŽ zakončím nejlepším výsledkem. Pro závod jsem měl jasnou strategii: vyrazit z města co nejrychleji a být v nájezdu do terénu co nejvíc vpředu, před singletrekovým úsekem kolem Lednických rybníků jít podle možností ještě víc dopředu bez ohledu na únavu, na úzkých pěšinách, kde se nedá předjíždět, si odpočinout a využít toho, že se peloton natáhne a pak se držet v silné skupině vpředu co nejdéle, nejlépe až do cíle, a nakonec podle aktuální situace a stavu sil zkusit ještě vybojovat něco navíc.
Prvních 15 kilometrů mi plán vycházel přesně podle představ. Byl jsem hodně vpředu a jelo se šíleně rychle, ačkoliv to bylo pořád v terénu, avšak v rovinatém a nenáročném. A přeci mi plán nevyšel. Na úzké cestě k Rendez-vous jsem se ocitl v pádu tří lidí. Ani nevím, co bylo příčinou. Možná byl někdo nepozorný, možná se někdo tlačil do předjíždění tam, kde nebylo místo. Jelo se naplno, kolo těsně za kolem, rychlost přes 30 km/h. Nejednou se za mnou ozval hluk a zároveň náraz zezadu mě katapultoval dopředu, tvrdě jsem dopadl, naštěstí do „měkkého“ a pak jsem uslyšel, jak dopadlo z výšky také moje kolo. Jeden borec se zvedl a pokračoval, nejspíš viník. Ten druhý seděl a naříkal, že ho bolí rameno. Mě bolelo úplně všechno, ale hýbat jsem se mohl. Posbíral jsem vypadané bidony, zkontroloval zranění, nasadil jsem řetěz, zeptal jsem se toho druhého, zda něco nepotřebuje (mobil, měl a číslo na záchranku také) a když řekl, že ne, nechal jsem ho tam a pokračoval jsem dál. Za tři minuty, co jsem tam stál, mě předjelo nejmíň sto lidí, možná dvě stě.
Docela jsem se vzpamatoval a brzy jsem pokračoval v dobrém tempu a šel jsem zase dopředu. V prvních kopcích jsem zjistil, že mi nejdou řadit lehké převody na pastorku, a všechno včetně vrchařské prémie jsem musel jet jen na polovinu převodů, a to jen na ty těžké. Přesto jsem postoupil asi na 250. místo. Ve sjezdu z Rajstny do Valtic jsem chtěl ještě před cílem předjet co nejvíc borců, jenže v jedné zatáčce jsem vletěl do křoví. Ztratil jsem tak zase 25 míst, získal další škrábance a navíc jsem ohnul přední brzdový kotouč.
Do cíle jsem dojel naklepaný jako stejk na částečně brzděném kole, které z poloviny ani neřadilo. Výsledné 277. místo absolutně a 68. v kategorii bylo poměrně slušné, ale nakonec to byl můj nejhorší výsledek sezóny v seriálu Kolo pro život.
V neděli jsme jeli domů se zásobou vína a burčáku na vylepšení nálady. V dalším týdnu jsem jen dával do pořádku škody na zdraví a na kole. Naražená a odřená místa hlavně rameno a lokty se docela rychle hojily. Jen naražená pánev na boku bolela dlouho (a ještě bolí). Škody na kole čítaly: ohnuté oba brzdové kotouče, ohnutá patka přehazovačky, ohnutá zadní vidlice a zadní ráfek. Hlavně, že jsem si pořádně zazávodil…

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
51	484	2:01:49	25,34	277	68	1013	266	0:29:46