Valtické cyklobraní 2020

Po loňském výborném výsledku jsem zatoužil podobný úspěch zopakovat. A to se povedlo.

Letos jsme se ubytovali v Mikulově, kde jsme před závodem strávili tři dny naplněné burčákem, výlety po vinařstvích a s ochutnáváním vína a sýrů a v neposlední řadě nás potěšil minipivovar Galant, který jsme měli přes ulici, a k tomu večery v kavárnách...

Příprava na závod tedy byla náročná, ale ne přesně podle ideálních pravidel. Zato byla příjemná.

První den bylo skoro léto, pak pršelo, a den před závodem byla lezavá zima. Se vším jsme si poradili. Ještě před závodem bylo chladno, ale během něho občas vylezlo i slunce nad mraky.

Nutno podotknout, že účast byla menší než bývala. Doba tomu nepřeje.

Po startu jsem se zahřál na provozní teplotu a jelo mi to dobře. Jel jsem poměrně vpředu. Držel jsem se v čele větší skupiny. Na špici jsme se střídali ve třech a dávali jsme slušné tempo. A zrovna ve chvíli, kdy jsem se občerstvoval a vycouval jsem si trochu dozadu a přestal dávat pozor, jen jsem jel za ostatními, tak jsme sjeli na špatně značené odbočce z trati, a hodně. Byly to stovky metrů, možná přes kilometr, v cíli jsme to odhadli na 2 až 3 minuty. Buď to bylo blbě značené nebo to někdo naschvál přeznačil. Chtělo se mi to vzdát, když jsem viděl o kolik míst jsem přišel, a určitě i o pěkné umístění.

Přeci jen jsme se skupinou vyrazili znovu do boje. Trvalo to dlouho než jsme se dostali zpátky na své pozice. Do závěru závodu nás už z původní skupiny zbylo málo. Nakonec jsme ty ostatní utrhli se spolujezdcem na vinicích nad Úvaly. Ten mi po dlouhé rovince, kde jsme si hodně pomohli, ujel ve stoupání v písčitých serpentýnách. Pak už jsem si to do cíle dojel sám. Dokonce jsem předjel ještě několik soupeřů. Zabloudění neovlivnilo pořadí nás v původní skupině, ale všichni jsme mohli být o hezkých pár míst výš.

Výsledek v absolutním pořadí byl o 18 míst lepší než vloni. Dojel jsem na 49. místě celkově a na 11. místě v kategorii. V té jsem mohl být lepší, alespoň v první desítce, nebýt toho zabloudění.

V cíli jsem se nijak nezdržoval. Pořád nás straší riziko nákazy koronavirem. Domů jsme dovezli hezké zážitky a pár krabic a tašek vína a burčák na večerní posezení.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze	zpoždění za vítězem
53	625	2:07:14	25,96	49	11	234	53	1:48:23	0:18:52

Foto: Jana, Foto Kocian

Valtické cyklobraní, Author Maraton Tour

Valtice, 27. 9. 2020

Pražská 50, 2020

Vloni se mi tu podařil výborný výsledek. Navíc mě tehdy podpořil vnuk s rodinkou, s nimiž jsem si vloni užil krásný den.
Letos byl opět krásný den, co se týká počasí. Slunečno, sucho. Ale jinak opatření kvůli výskytu koronaviru byla tak otravná, že jsem letos přijel jen závodit. Vnuk s rodinou fandili jen při průjezdu Horoměřicemi. Jana mě preventivně nedoprovodila. Přijel jsem krátce před startem. Kousek vedle mě parkoval Zdeněk z týmu Alltrainingu. Společně jsme se rozjeli, já jen málo. Jako předloňský vítěz kategorie nad 60 let měl Zdeněk zajištěný start z první vlny. Podobně také Hanka z Alltrainingu, která nabrala znovu formu po mateřské pauze. Moje startovní číslo 291 mě zařadilo do třetí, poslední vlny nad 200.

Na startu jsme stáli s rouškami. Minutu před startem jsme je sundali a vyrazili jsme. Musel jsem předjet hodně přes dvě stě soupeřů, než jsem projel cílem.

První dvě stoupání jsem se trápil, nestačil mi dech, protože jsem se nerozjel pořádně a pak jsem dlouho před startem stál. Až ve stoupání k sanatoriu nad Nebušicemi jsem se cítil líp. V Horoměřicích jsem zamával vnukovi. V cíli už mě čekat kvůli prevenci nemohli. V úseku mezi Statenicemi a obcí Hole jsem se moc snažil dojet skupinku přede mnou, ale když jsem je vyšťavený dojel, stačilo mírné stoupání po silnici, nedokázal jsem přidat a zase jsem nabral ztrátu. Nectil jsem rozumné pravidlo, že dojíždět ztrátu nemá cenu, protože se mi zdálo, že kdybych si počkal na skupinu za sebou, tek se už dopředu nedostanu.

Osud mi přál, že na jedné křižovatce jsem dojel jezdce v černém dresu s pruhovanými kapsami, který se zastavil, protože špatně odbočil. Způsob značení na Pražské 50 je špatný. On i já jsme trasu zpaměti neznali a každý z nás měl dvakrát, třikrát problém včas zatočit na odbočkách. Směr odbočení se zde neznačí cedulkami, ale šipkami sprejem na zemi, a to přímo v místě odbočení. Není žádné upozornění před odbočkou, a to už je pozdě na reakci.

Ve dvou se nám pak podařilo spolupracovat až do závěrečného společného spurtu do cíle. Za občerstvovačkou jsme se sjeli do větší skupiny. Po úvodní dřině jsem si konečně mohl oklepnout a využívat jízdu v háku. Po zbytek závodu jsme se s ním a ještě jedním jezdcem ve třech vzdalovali skupině v terénních úsecích a na rovném povrchu nás zase dojížděli. V dlouhém stoupání k rozcestí u Juliány jsme dojeli dvojici, které jsem nestačil za Statenicemi. To bylo povzbudivé zadostiučinění.

Hodně mě potěšilo, že se mi povedl závěr závodu. Do posledního prudkého kopce lesem na Hanspaulku jsem ze skupiny najížděl první. Zmáčknul jsem se. Ujel mi jen kolega s pruhovanými kapsami. Na vrcholu kopce mě předjeli jen další dva ze skupiny. Ale na první křižovatce, když se to narovnalo, jsem je podjel a prudce nastoupil. Zřejmě se projevilo to, že nás první tři musela skupina dojíždět, a teď jim chyběly síly.

Pak už se jelo z kopce pravoúhlými a ostroúhlými křižovatkami. Ještě jednou mi osud dopřál šanci, že jsem před jednou křižovatkou dojel kolegu s pruhovanými kapsami, protože mu do cesty vjelo auto. V nájezdech do křižovatek jsem si pohlídal, aby se nikdo přede mě nedostal a včas jsem se natlačil do optimální stopy. V výjezdech jsem hned nastupoval, aby pořád museli sjíždět vzniklou ztrátu. Do cílové zatáčky jsem tak najížděl s mírným náskokem v těsném háku za pruhovaným a dokonce jsem s ním spurtoval až na cílovou čáru, kde to přede mnou udržel jen o půl vteřiny. Moc mě potěšilo, že jsem dokázal úspěšně spurtovat ve skupině. To jsem dřív neuměl, super!

Výsledek byl nejlepší v masových závodech. Absolutně 94. (vloni 145.), zlepšení o 51 míst! V kategorii 8. (jako vloni), ale první stovka/desítka je výborný výsledek. Nejlepší masový závod, který jsme zajel. Jsem hodně spokojen.

Po závodě jsme se vyjel opět se Zdeňkem. Byl 2. v kategorii nad 60 let. Šest míst přede mnou. A pokecali jsme s Hankou. Byla 1. v absolutně v ženách, sedm míst přede mnou. Dojeli jsme blízko sebe, jenže já startoval dvě vlny za nimi. Takže se nám to všem vydařilo! Pak jsem nasedl bez dlouhého otálení do auta a jel domů. Přes pivovar Ctiněves.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	čas vítěze
51	750	1:53:52	26,90	94	8	844	123	1:30:11

Foto: já, Author Pražská 50, Bezvafotky

Video: Marek

Pražská 50, Author Maraton Tour

Praha-Dejvice, 19. 9. 2020

Přestavlcký vlk 2020

Desátý ročník mého oblíbeného závodu v Přestavlkách u Roudnice n. L. přilákal proti předchozím rokům podstatně vyšší účast a kvalitnější konkurenci. Pořadatelé připravili pečlivě upravenou technicky náročnou trať. Počasí bylo proměnlivé. Po celou dobu závodu se střídaly mírné přeháňky drobného deště. Do cíle se dojíždělo v dešti, který naštěstí brzy ustal. A na vyhlášení dokonce krátce vykouklo i slunce.

Podle startovní listiny mi bylo jasné, že loňské druhé místo v kategorii nezopakuji. Letos se tu sešli všichni, kdo mají vyšší výkonnost, a nikdo nechyběl. Dokonce ani tradiční medailisté závodů Krále Středohoří ve věkově nižších kategoriích na umístění, na která byli zvyklí, nedosáhli. Parádní kousek se povedl Martinovi z CK Lovosice, který dosáhl absolutně 4. místa a v kategorii 30 - 39 let vybojoval zasloužené 2. místo za absolutním vítězem, bývalým reprezentantem v cyklokrosu.

Detaily trati jsem si připomněl na dvou trénincích ve čtvrtek a v pátek. Na rozjetí před závodem mi stačily rovné úseky na zahřátí. Krátká délka závodu a charakter okruhu se dvěma rozdílnými polovinami znamenaly, že jsem opustil svou oblíbenou strategii pro vytrvalostní závody.

První polovina okruhu je totiž tvořená dlouhým úsekem na přímých polních cestách, kde je potřebné tempo a ve stoupání silový tah. Zato druhá polovina je tvořená dlouhým singletrackem bez možnosti předjíždění, kde se stále dynamicky zatáčí, brzdí, rozjíždí, pracuje s těžištěm a k tomu prudké sjezdy a brutální výjezdy. V tom jsem se zlepšil. A dodalo mi to pocit větší jistoty a pohody. Prostě jsem si tu trať užíval.

Takže můj plán byl před nájezdem do techniky získat co nejlepší pořadí a pak ho co nejdéle držet a využít toho, že na singleterku mě nikdo nemůže předjet. Po startu jsem se držel v háku za Pepou Nestlerem, který před týdnem zvítězil v Třebenicích. Pomohlo mi to vytáhnout se na dobré pořadí před prvním kopcem. Tam mi Pepa sice odjel, ale udržel jsem si dobrou pozici před nájezdem do techniky. Na stadion jsem přijel v čele skupiny se šesti jezdci za sebou. Za ním mě čtyři předjeli a dva zbývají jsem v kopci za cílem prvního kole setřásl. Tu čtyřku jsem měl před sebou ve druhém kole stále na dosah. Ve druhém kole jsme předjeli dva další soupeře. Ve třetím kole jsem měl ty čtyři před sebou stále ještě na dohled, ale rozestupy mezi námi se roztáhly na desítky metrů a stále se zvětšovaly. Už nešlo tu mezeru dojet. Když jsme se ohlížel, tak jsem za sebou nikoho na dohled neviděl. Po posledním průjezdu stadionem jsem už viděl, že na pořadí se nic nezmění. Pro jistotu jsem ještě naplno vystoupal poslední kopeček nad zahrádky a v závěrečném sjezdu jsem už jen v pohodě dojel do cíle.

Během závodu jsem si hlídal, abych porazil svého tradičního soupeře Vladimíra v dresu Treku, kterého jsem zde porazil vloni až ve spurtu ve výjezdu od poslední zatáčky do cíle, a letos byl přede mnou ve výjezdu na Babiny. Tentokrát jsem mu dal celou minutu, což bylo pro mě měřítko, že jsem jel lépe než vloni i než na Babinách. A hlavně čas jsem proti loňsku zlepšil o 5 minut a ztrátu na vítěze jsem stáhl o 2,5 minuty. V absolutním pořadí jsem skončil jen o jedno místo hůř než vloni, na 34. místě. Ale letos bylo startujících o 14 víc. Takže s výkonem spokojenost se zlepšením. Jen na pořadí v kategorii to nebylo vidět.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze	zpoždění za vítězem
28	348	1:12:28	22,90	34	7	80	15	1:00:35	0:11:53

Foto: Jana, Pavel Bauer

Přestavlcký vlk, Král Středohoří

Přestavlky, 5. 9. 2020

Kolmo kolem komína, 2020

Populární třebenický MTB závod se čtyřmi výjezdy na kopec pod hrad Košťálov jsem jel po třech letech a moc rád. Trasa je náročná a vyžaduje dobré vrchařské a sjezdařské schopnosti. Dal jsem hlavní závod na dvě kola, celkem 29 km intenzivní makačky. Podařil se mi hodně dobrý výkon, který hodnotím jako nejlepší ze všech účastí, ačkoliv to tentokrát na bednu nestačilo.

Noční déšť zkropil a zpevnil vysušený povrch. Bláto však nehrozilo a kolo jsem měl po závodě čisté. Na startu se shromáždili společně jezdci obou tras: na 1 kolo Hobby a na 2 kola Elite. Po slavnostním okruhu za zaváděcím motocyklem v ulicích města jsme vyjeli z města, kde byl ostrý letmý start. Zpočátku jsem se držel v první dvacetičlenné skupině. V balíku jsme jeli rychle a vzdálili jsme se hodně ostatním už před nájezdem do prvního stoupání. To bylo hodně těžké a vedlo bez odpočinku až na nejvyšší bod trasy pod hrad Košťálov. Nejtěžší segment výjezdu v lese je označený tabulkou Brutál a opravdu takový je.

Zkusil jsem se držet mladého Ládi, který jel s ambicí na vítězství na jednokolové trase. A opravdu to šlo. Od Brutálu jsme jeli spolu až do cíle prvního kola. Nejenže jsem mu stačil, ale dokonce jsme spolupracovali a navzájem jsme si pravidelným střídáním udávali tempo. Absolvovali jsme tak sjezd do Borče a výjezd na Košťálov z druhé strany.

Následoval dlouhý sjezd od hradu k Teplé. Na jeho konci nás dojel Láďův soupeř z jeho trasy a ve třech jsme stupňovali tempo po rovinatých úsecích kolem Třebenic. Kluci už makali naplno před cílem svého závodu a mě prospělo, že jsem se jich držel a měl stále vysokou rychlost. V poli u Modly jsme dojeli jezdce č. 105 z mé trasy, kterému spadl řetěz. Chytil se nás a spolu se mnou pokračoval do druhého kola, zatímco Láďa se soupeřem spurtovali o vítězství na trase Hobby a závod pro ně skončil.

Můj nový kolega, z kategorie o 20 let mladší, mi ale nijak nepomohl, ledaže mě motivoval k výkonu, protože jsem ho měl stále za zády. Snažil jsem se držet své tempo, ale on mi ani jednou nevystřídal. Buď nechtěl, nebo na to neměl sílu. Na Brutálu začal ztrácet a na Košťálov jsem dojel s mírným náskokem, ale na asfaltu za ním v mírném klesání mě zase dojel. Na konci sjezdu do Borče jsem mu ale definitivně ujel. Slyšel jsem, jak láteří, že mu zase spadl řetěz. Zbývající čtvrtinu závodu jsem odjel sám. To se mi jelo špatně, protože jsem neměl nikoho u sebe, s kým bych poměřil výkon. Přede mnou už byla mezera, která se nedala dojet, a soupeřům za mnou jsem se zřejmě také vzdaloval. Ještě kolem Modly jsem makal s nadějí, že někoho dojedu, ale pak už bylo zřejmé, že tak to zůstane a že už mohu projet městem do cíle v poklidu bez obav o výsledek.

Byl to hodně dobrý závod. V cíli jsem skončil absolutně na 18. místě. Vylepšil jsem historicky nejlepší čas, a to i přesto, že přibyl úsek podél Modly. Takže výkonnostní pokrok. Potěšilo mě, že jsem ve sjezdech zrychlil a nikde jsem neměl slabé místo.

V kategorii jsem obsadil 6. místo za jezdci, kteří mají dlouholetou sportovní minulost a trvale vyšší výkonnost a za novými mladými přírůstky v kategorii. Nikdo starší přede mnou nedojel 😜

Pořadatelé tradičně připravili celý závod pečlivě: značení, občerstvovací stanice na trase, občerstvení v cíli, tombola… všechno na jedničku. I výsledkový servis byl tentokrát rychlý. Hodně mi také pomohla Jana svou podporou a zajištěním občerstvení po závodě. U piva jsme pak v pohodě probrali závod s přáteli i se soupeři. Nakonec jsem něco vyhrál i v tombole. 😊

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
30	640	1:24:56	21,19	18	6	54	12	1:14:03

Foto:  Jana, Roman, Litoměřický deník

3K Race – Kolmo kolem komína

Třebenice, 29. 8. 2020