Ráno před závodem pršelo. Proto jsem se ještě před vyzvednutím čísla a zaplacením startovného nejdříve rozjel po okruhu, abych zjistil, zda na mokru není nebezpečný. Déšť trať nijak nepoznamenal, navíc přestalo pršet úplně. Počasí se umoudřilo tak, že se jelo dobře v příjemné teplotě a povrch rychle osychal. Jely se tři okruhy, celkem 26 km. Tedy žádný vytrvalostní závod. Rozhodovaly rychlost, síla, technika.
Po startu jsme bezpečně vyrazili na zaváděcí úsek mezi poli. Balík se natahoval, ale držel pohromadě, až do vjezdu do lesa. Tam se to trochu míchalo. Kdo byl zdatnější na rovině, šel dopředu, ve sjezdech zase získávali ti rychlejší. Na technických singltrailech se zase skupina sjížděla, protože se nedalo předjíždět. Stadion jsme projeli jako střed pole jeden za druhým. Na stadionu i na některých místech trati byli fandicí diváci. Jelo se dobře.
V následujícím prudkém výjezdy přes kořeny přede mnou spadli a já musel také z kola, abych je oběhl. Pak jsem se po pár letech, kdy to nešlo, pokusil naskočit na kolo. Na vysokou devětadvacítku jsem snad ještě nikdy nenaskakoval. Nějak se mi to podařilo, ale než jsem nacvakl nohy tak jsem balancoval a trochu sjel z cesty. Až ve výjezdu a sjezdu kolem zahrádek jsem před soupeři trochu získal.
V úvodu druhého kola jsem na polní cestě předjel své dva nejbližší soupeře, držel jsem se za mladým Štěpánem a těm dvěma za mnou jsem poodjel. Trochu jsem získal náskok, ale před stadionem mě dojeli. Opět jsem jim kolem zahrádek ujel. Na poli jsem dojel opět Štěpána. Chtěl jsem se ho držet. Ale poznal jsem, že mu nějak došly síly. Pokračoval jsem tedy sám.
Za stadionem mě opět dojeli ti dva za mnou. Na vrchol kopce jsem se dostal před nimi. Optimisticky jsem počítal s tím, že je okolo zahrádek zase setřesu jako v minulém kole. Ale drželi se za mnou. Do poslední pravoúhlé zatáčky ve vsi jsem najížděl první, a raději opatrně, abych se na poslední chvíli hloupě nezrakvil. Takže ten mladší byl výjezdu rychlejší a dostal se z háku přede mě. Následoval dlouhý rychlý spurt do cíle ve stoupání. Ještě jsem stačil reagovat, nenechal jsem se utrhnout a docvakl jsem se skoro vedle něho, ale do cíle to už přede mnou udržel o 0,3 vteřiny. Ten třetí spurtoval těsně za mnou o 0,5 vteřiny, ale už to měl příliš daleko.
Takže jsme předvedli parádní spurt do cíle, kde jsem jedno místo neuhájil s mladším soupeřem. Ale důležitější bylo, že jsem v přímém souboji porazil soupeře ze své kategorie a to mi vyneslo v kategorii krásné a nečekané druhé místo.
Absolutně jsem dojel na 33. místě. Nikdo starší přede mnou nebyl. Počkali jsme na vyhlášení a druhé místo v kategorii mě příjemně překvapilo. Překonal jsem svůj nejlepší zdejší výsledek, kterým bylo dosud 5. místo. Bylo to pro mě velké zadostiučinění za to, že jsem od prvního dne po operaci kyčle pořád makal a dokázal jsem se s totální endoprotézou dostat od stavu, kdy jsem byl odkázaný na sestřičky v nemocnici, až na bednu v těžkém závodě horských kol. Mám z toho velkou radost.
Také medaile a ceny byly pěkné, hlavně láhev místního přestavlckého vína. Jana mi poskytla perfektní servis a podporu před závodem i po něm. A mohl jsem si dovolit dát si u stánku pivo, protože řídila.
Výsledek:
délka km
|
převýšení m
|
čas
|
průměr km/h
|
umístění celkem
|
umístění v kategorii
|
startovalo celkem
|
startovalo v kategorii
|
čas vítěze
|
zpoždění za vítězem
|
27
|
356
|
1:17:20
|
20,85
|
33
|
2
|
65
|
6
|
1:02:48
|
0:14:32
|
Foto: Jana, Pavel Bauer, Roman Stibinger, Adolf Kříž
Přestavlcký vlk, Král Středohoří
Přestavlky, 7. 9. 2019
Žádné komentáře:
Okomentovat