Na tomto závodě se mi líbí, že má i po letech stále stejnou trasu beze změny. Stálí účastníci a Pražáci ji jistě znají zpaměti. Zřejmě i proto si pořadatelé ze značením hlavu moc nelámali. Postrádal jsem tabulky se šipkami jako na Kole pro život. Mlíka byla rozvěšená velmi řídce a nenápadně. Šipky byly namalované jen na asfaltu, tedy jen tam, kde byl. Ale jinak byl závod perfektní. Hudební program v cíli, trička po dojezdu, a hlavně únětické pivo :-)
Z minulých let jsem neměl vyjeté místo v první vlně pro nejlepší dvoustovku. Zařadil jsem se tak do druhé, a tedy poslední vlny. Nechtěl jsem v chladnu stát příliš dlouho. Proto jsem stál dost vzadu, odhadem asi nejméně za další stovkou.
S tím byla spojená další rizika, kterým ti vepředu vystaveni nejsou. Pár metrů po startu se jeden nešťastný borec týmu Ghost zastavil kvůli defektu (je to vůbec možné?) a zablokoval spoustu nás ostatních za sebou. V prvních kilometrech jsem byl jasně rychlejší než většina těch, co jeli se mnou, ale občas mě při předjíždění zdrželi. V prvním sjezdu v terénu do Šáreckého údolí jsem se musel vyhýbat pádu přede mnou. Ve výjezdu k Horoměřicím jsem se zmáčkl, abych docvakl silnou skupinu. Na následující rovince jsem se chytil do háku a mohl pošetřit síly. Za Statenicemi se skupiny začaly oddělovat.
Dařil se mi záměr jezdit chytře. Na silnicích a na rovinách jsem šetřil síly jízdou v háku a nikam jsem se bezhlavě nehnal. V terénních úsecích mi to jelo dobře. Snažil jsem se ušetřené síly uplatnit a odjíždět soupeřům a chytat se skupin před sebou. Několikrát se mi tak podařilo během závodu vylepšit pořadí.
Až pár kilometrů před cílem při sjezdu v závěsu za dalším borcem jsme oba minuli ostrou odbočku doleva. Neviděl jsem žádné značení. Jen někdo z naší skupiny zavolal: Kluci, jedete špatně! Než jsem se vrátil zpátky na trasu, projela další skupina. Osud mi ukázal, jak snadno se dá těžce získané pořadí ztratit. Ztratil jsem tak deset až dvacet míst. Rychle jsem skupinu dojel. Už jsem nemohl šetřit síly a až do cíle jsme musel jet naplno. Chtěl jsem ztracená místa získat zpátky. Ale do cíle už bylo moc blízko. Už jsem se docvakl do své původní skupiny. Ale v úvodu stoupání ze Šárky mi chyběly síly vynaložené na stíhání a pár jezdců mě zase předjelo. Chytil jsem se až v horní míň prudké části. Ještě jsem zabojoval za vrcholem stoupání v klesající ulici jsem zase několik jezdců předjel a před ostrou zatáčkou doleva jsem předjel i nejbližšího soupeře ze své kategorie. Pak až do cíle následoval rychlý sjezd s pravoúhlými křižovatkami, kde jsem si svou pozici pohlídal a do poslední zatáčky před cílovou rovinkou jsem najížděl už s bezpečným náskokem.
Povedl se mi letošní nejlepší výsledek ve velkém závodu: 8. místo v kategorii a 149. absolutně z 1009 v cíli. Takže Únětické pivo chutnalo a odjížděl jsem spokojený.
Výsledek:
délka km
|
převýšení m
|
čas
|
průměr km/h
|
umístění celkem
|
umístění v kategorii
|
startovalo celkem
|
startovalo v kategorii
|
čas vítěze
|
zpoždění za vítězem
|
49
|
747
|
1:55:31
|
25,42
|
149
|
8
|
1010
|
128
|
1:33:51
|
0:21:40
|
Foto: Jana
Pražská padesátka, Author Maraton Tour
Praha-Dejvice, 21. 9. 2019
Žádné komentáře:
Okomentovat