Jak jsem jel Trans Brdy

Závod Trans Brdy byl třetí částí seriálu Kolo pro život, ale od předchozího závodu před dvěma týdny v Příbrami se značně lišil. Celou cestu do Letů u Prahy jemně pršelo. Celou noc před závodem hustě pršelo. Celý týden před závodem se střídaly dešťové přeháňky. Chvíli před startem závodu pršet přestalo a do cíle se nakonec dojíždělo za slunečného počasí. Alespoň že tak.

Trasa závodu měřila 55 km a měla převýšení skoro 1100 m. Většinou vedla po hřebeni Brd s množstvím krátkých, ale prudkých výjezdů a sjezdů po rozmoklých lesních pěšinách a technicky náročných pasáží po rozbahněných cestách přes kořeny a mokré kameny, a když byly cesty široké a pevné, tak alespoň byly plné hlubokých kaluží. Tedy žádná pohodová vyjížďka jako u Příbrami.

Místo startu o sobotním poledni v obci Lety bylo tiché a vylidněné. Místní lidi závod nejen, že nezajímal, ale zdálo se, že nejspíš i obtěžoval. Po startu následovalo dlouhé prudké stoupání a pak se trasa houpala nahoru a dolů. Když jsem dorazil na rozmoklé úseky, čekal mě terén již značně zdevastovaný, protože jím přede mnou projelo již půl tisíce jezdců. Stoupání a klesání by byla pro mě extrémní i za sucha, natož po rozorání tisícovkou kol. Stoupání jsem tedy většinou tlačil a kolo jsem vedl i v některých sjezdech, neboť jsem neměl zapotřebí zničit své kolo nebo zdraví. Povzbudivě nepůsobily ani sanitní vozy zaparkované pod některými sjezdy.

Jízda v takových podmínkách byla fyzicky náročná, i když byla pomalá, navíc si člověk neodpočinul ani při sjezdech. Také několik brodů zpestřilo jízdu. V některých místech stáli pořadatelé a volali: „To projedeš!“ nebo naopak řvali: „To nejezdi!“ Ono totiž nebylo poznat co se pod vodou a loužemi skrývá. Pořadatelské zajištění však bylo opět vzorné.

Do cíle dojížděli borci zacákaní blátem a s koly obalenými bahnem. Také mně už nešly řadit některé převody a divil jsem se, že přehazovačky pod nánosem sajrajtu vůbec fungují. Konečně se přede mnou objevil cíl v Letech na břehu Berounky se závěrečným efektním sjezdem do rozmáčené louky. Čas jsem měl 5 minut pod 4 hodiny a za sebou jsem nechal o něco víc soupeřů než minule. Celkově jsem byl 539. ze 732 borců (74 %) a ve své věkové kategorii 125. ze 177 (71 %), kteří závod dokončili. Takže výkonem jsem zklamán nebyl – co jiného jsem mohl čekat. Ale ještě je na čem pracovat.

Přestože jsem v cíli umyl kolo wapkou, která tam byla k dispozici, další nezbytné mytí, čištění a mazání kola mě čekalo doma. To abych nezapomněl, jak jsem si zajezdil. Moje kolo si péči zasloužilo.

16. 5. 2009