Litoměřická dlažba

Na Litoměřickou dlažbu jsem se těšil, protože je to úplně jiný závod než ostatní. Má speciální atmosféru. Bajkový závod ve městě, to je atrakce. Dobře se jezdí a přihlížející mají na co se dívat. Střídají se různé druhy dlažby, je tu sjezd v serpentinách Máchových schodů z Parkánů až pod hradby, prudký výjezd po kočičích hlavách na Dómský pahorek a rychlé úseky v ulicích. A příjemný bonus je, že z Lovosic sem mám, co by kamenem dohodil.

Z domova jsem vyjel na kole a cesta do Litoměřic byla zároveň rozjetím před závodem. Dal jsem si pár koleček na trati a vyčkal na okamžik startu. Počasí bylo dokonalé: sucho a pod mrakem. Bylo teplo, ale slunce nepražilo.

Konkurence se dostavila v hojném počtu a kvalitní. Mimo známých borců z Lovosic a okolí, tu byl i můj „rival“ z kategorie Milan z Chomutova, se kterým jsem se chvíli rozjížděl. Dorazili i závodníci z Prahy a vzdálenějších míst, dokonce přijely výpravy cyklistických klubů z německých měst Míšně a Fuldy, a rozhodně to nebyli žádní rekreační jezdci.

Po dětských závodech, kde vítězili většinou Němci, se na start postavily dvě vlny hlavního závodu. V 15 hod startovali junioři, muži nad 50 let (kdožvíproč nazývaní veteráni) a ženy – tedy můj závod. Po dojetí pak byly na řadě ostatní mužské kategorie. Celkový výsledek se stanovil z dosažených časů obou vln. Kdyby startovali všichni najednou, tak by se na Máchovy schody nevešli.

Po startu se projelo zaváděcí kolo kolem náměstí a pak následovalo 8 regulérních okruhů. Po prvním kole jsem byl 12. a to mi zůstalo až do cíle. Závod to byl krátký, a proto se jelo naplno od začátku do konce. Důležité bylo dokázat opakovaně zrychlovat na maximum, pak brzdit, zatáčet a zase zrychlovat na plný bomby. Taková dynamická jízda mi ne vždy sedí. Poslední výjezdy pahorku byly pekelné. Vcelku se ale jelo dobře, diváků bylo hodně, hlavně Němci hlasitě fandili svým borcům.

Oceňuji, že organizátoři dokážou kvůli našemu závodu uzavřít pro dopravu celé historické centrum Litoměřic. Při průjezdu cílem dobře fungovala časomíra a počítadlo kol zbývajících každému jezdci do cíle. Dámy u prezence však byly lehce chaotické. Vázla informovanost závodníků. Pořadatelé asi spoléhali, že pravidelní účastníci vědí vše. Až těsně do startu nebylo jasné, kudy se vlastně zaváděcí kolo jede. O občerstvení také nebyly žádné informace, nebo jsem je alespoň nezachytil.

Zajezdil jsem si opravdu dobře. Zatím nejhezčí letošní závod. Výsledek odpovídal mé dlouhodobé výkonnosti. Kdo mě porazil posledně, byl přede mnou i letos (Milan o 2 místa), a koho jsem porazil já, ten byl za mnou opět. Takže solidní průměr. Díky větší konkurenci bylo však umístění horší než minule. Tady ale rekreační jezdci nejezdí. Výkon byl spíš lepší, protože časy na jedno kolo jsem měl o nějakou tu vteřinku lepší než posledně.

Kladně hodnotím, že jsem opět nemusel mýt kolo. Závody na suchu mají něco do sebe…

Dokonalým zakončením bylo posezení s Janou v kavárně Káva s párou. To bylo na jedničku.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
13	287	0:37:04	21,43	74	12	106	20	0:08:33