Desátý ročník mého oblíbeného závodu v Přestavlkách u Roudnice n. L. přilákal proti předchozím rokům podstatně vyšší účast a kvalitnější konkurenci. Pořadatelé připravili pečlivě upravenou technicky náročnou trať. Počasí bylo proměnlivé. Po celou dobu závodu se střídaly mírné přeháňky drobného deště. Do cíle se dojíždělo v dešti, který naštěstí brzy ustal. A na vyhlášení dokonce krátce vykouklo i slunce.
Podle startovní listiny mi bylo jasné, že loňské druhé místo v kategorii nezopakuji. Letos se tu sešli všichni, kdo mají vyšší výkonnost, a nikdo nechyběl. Dokonce ani tradiční medailisté závodů Krále Středohoří ve věkově nižších kategoriích na umístění, na která byli zvyklí, nedosáhli. Parádní kousek se povedl Martinovi z CK Lovosice, který dosáhl absolutně 4. místa a v kategorii 30 - 39 let vybojoval zasloužené 2. místo za absolutním vítězem, bývalým reprezentantem v cyklokrosu.
Detaily trati jsem si připomněl na dvou trénincích ve čtvrtek a v pátek. Na rozjetí před závodem mi stačily rovné úseky na zahřátí. Krátká délka závodu a charakter okruhu se dvěma rozdílnými polovinami znamenaly, že jsem opustil svou oblíbenou strategii pro vytrvalostní závody.
První polovina okruhu je totiž tvořená dlouhým úsekem na přímých polních cestách, kde je potřebné tempo a ve stoupání silový tah. Zato druhá polovina je tvořená dlouhým singletrackem bez možnosti předjíždění, kde se stále dynamicky zatáčí, brzdí, rozjíždí, pracuje s těžištěm a k tomu prudké sjezdy a brutální výjezdy. V tom jsem se zlepšil. A dodalo mi to pocit větší jistoty a pohody. Prostě jsem si tu trať užíval.
Takže můj plán byl před nájezdem do techniky získat co nejlepší pořadí a pak ho co nejdéle držet a využít toho, že na singleterku mě nikdo nemůže předjet. Po startu jsem se držel v háku za Pepou Nestlerem, který před týdnem zvítězil v Třebenicích. Pomohlo mi to vytáhnout se na dobré pořadí před prvním kopcem. Tam mi Pepa sice odjel, ale udržel jsem si dobrou pozici před nájezdem do techniky. Na stadion jsem přijel v čele skupiny se šesti jezdci za sebou. Za ním mě čtyři předjeli a dva zbývají jsem v kopci za cílem prvního kole setřásl. Tu čtyřku jsem měl před sebou ve druhém kole stále na dosah. Ve druhém kole jsme předjeli dva další soupeře. Ve třetím kole jsem měl ty čtyři před sebou stále ještě na dohled, ale rozestupy mezi námi se roztáhly na desítky metrů a stále se zvětšovaly. Už nešlo tu mezeru dojet. Když jsme se ohlížel, tak jsem za sebou nikoho na dohled neviděl. Po posledním průjezdu stadionem jsem už viděl, že na pořadí se nic nezmění. Pro jistotu jsem ještě naplno vystoupal poslední kopeček nad zahrádky a v závěrečném sjezdu jsem už jen v pohodě dojel do cíle.
Během závodu jsem si hlídal, abych porazil svého tradičního soupeře Vladimíra v dresu Treku, kterého jsem zde porazil vloni až ve spurtu ve výjezdu od poslední zatáčky do cíle, a letos byl přede mnou ve výjezdu na Babiny. Tentokrát jsem mu dal celou minutu, což bylo pro mě měřítko, že jsem jel lépe než vloni i než na Babinách. A hlavně čas jsem proti loňsku zlepšil o 5 minut a ztrátu na vítěze jsem stáhl o 2,5 minuty. V absolutním pořadí jsem skončil jen o jedno místo hůř než vloni, na 34. místě. Ale letos bylo startujících o 14 víc. Takže s výkonem spokojenost se zlepšením. Jen na pořadí v kategorii to nebylo vidět.
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | startovalo celkem | startovalo v kategorii | čas vítěze | zpoždění za vítězem |
| 28 | 348 | 1:12:28 | 22,90 | 34 | 7 | 80 | 15 | 1:00:35 | 0:11:53 |
Žádné komentáře:
Okomentovat