Přijeli jsme na Vystrkov pouze v nezbytném předstihu před startem. Proto bylo parkoviště v areálu hotelu už plné. Parkovali jsme tedy na louce u malebného rybníku. Potkali jsme tam také známé závodníky z Krále Středohoří. Po rozjetí už bylo na čase zařadit se do startovního bloku dvoustovek.
Orlík Tour jezdím moc rád. Trasa je pestrá a náročná, s velkým převýšením. Bylo příjemné teplo po mnoha chladných týdnech. Povrch byl suchý, ale ne prašný, jen na několika místech vlhký a mírně blátivý.
Moje strategie byla nepřepálit začátek, hlídat tep, a v druhé polovině přidat, co mi síly dovolí. Plán to byl rozumný a vyplatil se. Jen to přidání se nekonalo. Závodil jsem čtvrtý týden po sobě, z toho tři dlouhé závody, každý další delší a těžší. Po dlouhé tréninkové pauze to byla příliš velká nálož. Už před polovinou závodu jsem zjistil, že tělo už toho má dost a že nezrychlím, spíš budu rád, když dojedu, a šťastný, když udržím svou pozici. Nejelo se mi tak lehce jako před týdnem v Hustopečích. Pohánělo mě víc nadšení ze závodění než síla ve svalech.
Užíval jsem si příjemné ježdění v terénu bez bláta, ale krátké výjezdy a rychlé zpevněné úseky před pláží mi moc nesvědčily. Na tomto závodě je těžké, že se většinou stoupá a sjezd je krátký a rychlý, takže není kde odpočívat. Nejvíc mi pomohlo, když se ke mně v závěru prvního kola přidal Přemek z mojí kategorie. To mi pomohlo překonat krizi a společně nebo na dohled jsme absolvovali zbytek závodu. Jel dobře. Měl jsem motivaci dojet před ním. Ostatní blízcí soupeři nebyli z naší kategorie. Na třetí občerstvovačce jsem si bral pití a Přemek mi poodjel a ve sjezdu jsem ho ztratil z dohledu. Ale než jsme se dostali na pláž, tak jsem opět visel za ním. Na krátkém asfaltovém úseku jsem si v háku dokázal trochu oklepnout a v začátku následujícího posledního kopce jsem ho konečně utrhl a náskok jsem udržel i v houpavém průjezdu lesem do cíle.
Cílem jsem letos poprvé projel bez spurtu volně sám, ale dorazil jsem úplně popravený. Nohy mě moc neposlouchaly. Tak jsem si nejen ověřil, jaká je moje znovuvybudovaná kondice, ale i jaká je její hranice. Umístění absolutně 199. a v kategorii 22. je pro mě nadprůměrné a lepší než byl pocit z výkonu. Příjemné zjištění je, že jsem se i navzdory ubývajícím silám dokázal od mezičasu zlepšit o 5 míst.
Každý výsledek na Kole pro život pod 200 absolutně je pro mě výborný. V minulých letech to pro mě standard nebyl, letos zdá se, že ano. V kategorii mi už přibylo pět mladších ročníků. Takže postup nahoru je těžší. Svoje přání závodit rovnocenně s ostatními borci jsem si splnil. Teď bych mohl zkusit vylepšit výsledky…
Orlík Tour jezdím moc rád. Trasa je pestrá a náročná, s velkým převýšením. Bylo příjemné teplo po mnoha chladných týdnech. Povrch byl suchý, ale ne prašný, jen na několika místech vlhký a mírně blátivý.
Moje strategie byla nepřepálit začátek, hlídat tep, a v druhé polovině přidat, co mi síly dovolí. Plán to byl rozumný a vyplatil se. Jen to přidání se nekonalo. Závodil jsem čtvrtý týden po sobě, z toho tři dlouhé závody, každý další delší a těžší. Po dlouhé tréninkové pauze to byla příliš velká nálož. Už před polovinou závodu jsem zjistil, že tělo už toho má dost a že nezrychlím, spíš budu rád, když dojedu, a šťastný, když udržím svou pozici. Nejelo se mi tak lehce jako před týdnem v Hustopečích. Pohánělo mě víc nadšení ze závodění než síla ve svalech.
Užíval jsem si příjemné ježdění v terénu bez bláta, ale krátké výjezdy a rychlé zpevněné úseky před pláží mi moc nesvědčily. Na tomto závodě je těžké, že se většinou stoupá a sjezd je krátký a rychlý, takže není kde odpočívat. Nejvíc mi pomohlo, když se ke mně v závěru prvního kola přidal Přemek z mojí kategorie. To mi pomohlo překonat krizi a společně nebo na dohled jsme absolvovali zbytek závodu. Jel dobře. Měl jsem motivaci dojet před ním. Ostatní blízcí soupeři nebyli z naší kategorie. Na třetí občerstvovačce jsem si bral pití a Přemek mi poodjel a ve sjezdu jsem ho ztratil z dohledu. Ale než jsme se dostali na pláž, tak jsem opět visel za ním. Na krátkém asfaltovém úseku jsem si v háku dokázal trochu oklepnout a v začátku následujícího posledního kopce jsem ho konečně utrhl a náskok jsem udržel i v houpavém průjezdu lesem do cíle.
Cílem jsem letos poprvé projel bez spurtu volně sám, ale dorazil jsem úplně popravený. Nohy mě moc neposlouchaly. Tak jsem si nejen ověřil, jaká je moje znovuvybudovaná kondice, ale i jaká je její hranice. Umístění absolutně 199. a v kategorii 22. je pro mě nadprůměrné a lepší než byl pocit z výkonu. Příjemné zjištění je, že jsem se i navzdory ubývajícím silám dokázal od mezičasu zlepšit o 5 míst.
Každý výsledek na Kole pro život pod 200 absolutně je pro mě výborný. V minulých letech to pro mě standard nebyl, letos zdá se, že ano. V kategorii mi už přibylo pět mladších ročníků. Takže postup nahoru je těžší. Svoje přání závodit rovnocenně s ostatními borci jsem si splnil. Teď bych mohl zkusit vylepšit výsledky…
Výsledek:
délka km
|
převýšení m
|
čas
|
průměr km/h
|
umístění celkem
|
umístění v kategorii
|
startovalo celkem
|
startovalo v kategorii
|
zpoždění za vítězem
|
57
|
1208
|
3:05:03
|
18,54
|
199
|
22
|
341
|
47
|
1:03:38
|
Foto: Jana, Alltraining, Kolo pro život
Orlík Tour, Kolo pro život
Vystrkov, 1. 6. 2019
Žádné komentáře:
Okomentovat