Po osmi měsících jsem poprvé závodil. Trpělivě jsem doléčil kyčel po operaci. Před dvěma měsíci jsem začal trénovat. Nejdřív základní vytrvalost, pak intenzivní intervaly, pak sílu a nakonec i techniku. Tělo reagovalo na zátěž dobře a totální endoprotéza kyčelního kloubu držela bez jakékoliv bolesti.
Na rozjetí do sezóny jsem si vybral silniční časovku do vrchu v Knovízu, ale tu zrušili. Jako náhradní program jsem chtěl zajet XC okruhy na Střižáku, ale musel jsem uznat, svou technikou obtížností byly nad moje schopnosti, s vysokým rizikem úrazu, a od úmyslu jet tento závod jsem upustil. Alespoň jsem si při projetí trati potrénoval techniku a vyzkoušel pády.
Ostrým startem do nové sezóny byl závod Kola pro život Praha – Karlštejn Tour. Zvolil jsem kratší trasu C na 28 km, abych si otestoval, jak jsem na tom s výkonností, a abych zátěž přidával postupně. Nevěděl jsem, jak bude tělo i kyčel snášet opravdu trvalé intenzivní zatížení. Závoděním na trase C jsem vloni končil a letos s ním opět začínám, s očekáváním, že budu na délce závodů přidávat. Hodně jsem se těšil.
V noci před závodem pršelo, což vzbuzovalo obavy z bláta a zimy, jenže nakonec se ukázalo, že déšť závodu spíš prospěl. Protože bylo několik týdnů sucho, tak se veškerá dešťová vsákla a celá trať byla suchá, bez louží, bez bláta. Kolo bylo po dojezdu čisté. Díky nočnímu dešti se neprášilo, navíc bylo bezvětří, takže podmínky byly nakonec ideální.
Zázemí závodu bylo v Dobřichovicích na louce u Berounky. Čekala nás trať s velkým převýšením, s těžkými kopci a rychlými sjezdy. Na úvod dost náročný závod. Neměl jsem ambici na žádný výsledek. Stačilo mi, že si zazávodím. Startovní číslo 2092 mi zajistilo startovní blok pro první stovku nejlepších.
Po startu jsem začal spíš bez velkého úsilí, bez závodění, svým tempem, které mi vyhovovalo. Ještě před nájezdem do terénu jsem v pelotonu šel zase trochu dopředu, aniž bych se moc snažil. Po nájezdu do terénu začalo první velmi těžké stoupání. Naštěstí jsem byl dostatečně vpředu na to, aby se dalo jet a úzká úvozová cesta se úplně neucpala. Podařilo se mi vyhnout těm, kteří sesedli. Takže jsem ho celé vyjel a vylepšoval jsem si pořadí. Druhé těžké extrémně prudké stoupání k menhiru nad Mořinkou jsem vyjel už s velkým úsilím. Ale pořád jsem postupoval vpřed. Po deseti kilometrech jsem ale měl pocit, že to už dlouho nevydržím. Rychle následující stoupání mi rychle brala síly, ale cítil jsem, že jedu dobře. Divák u trati, který hlásil pořadí, mi řekl číslo 92.
Poslední krpálek, než začala zvlněná pasáž, jsem raději vyšel pěšky, protože jsem cítil, že kdybych se ho pokusil vyjet, tak si odrovnám nohy. Nahlášené pořadí mě povzbudilo a už jsem závodil naplno. Na mezičase jsem byl ještě 91. V každém kopci jsem už pak cítil, že mi chybí síla v nohou. Síly ubývaly, přestože byl závod krátký. Kopce byly těžké, sjezdy rychlé a na rovině se jely bomby, že skoro nebylo, kde se napít. Ještě jsem držel krok se soupeři a přede mě se jich dostalo jen pár.
Poslední kilometry do cíle byly z kopce a po rovině. To se přímo letělo! V cílové louce jsem ještě spurtoval o pořadí. Podařilo se mi dojet absolutně na 99. místě. V první stovce jsem na KPŽ ještě nebyl. Zajel jsem lepší výsledek než na KPŽ vloni za celou sezónu! V kategorii jsem se umístil 7. ze 33 startujících. Také dosud nejlepší výsledek. Přede mnou dojeli jen dva borci starší než já. Na to, že jezdím s kloubní náhradou, to vůbec není špatné. Skoro zázračné uzdravení! Jak jsem tentokrát jel, to byla krása!
Tento testovací závod ukázal, že už mohu stoprocentně závodit. Ještě musím zpracovat v tréninku síly a dál rozvíjet volné vyjížďky.
Ostrým startem do nové sezóny byl závod Kola pro život Praha – Karlštejn Tour. Zvolil jsem kratší trasu C na 28 km, abych si otestoval, jak jsem na tom s výkonností, a abych zátěž přidával postupně. Nevěděl jsem, jak bude tělo i kyčel snášet opravdu trvalé intenzivní zatížení. Závoděním na trase C jsem vloni končil a letos s ním opět začínám, s očekáváním, že budu na délce závodů přidávat. Hodně jsem se těšil.
V noci před závodem pršelo, což vzbuzovalo obavy z bláta a zimy, jenže nakonec se ukázalo, že déšť závodu spíš prospěl. Protože bylo několik týdnů sucho, tak se veškerá dešťová vsákla a celá trať byla suchá, bez louží, bez bláta. Kolo bylo po dojezdu čisté. Díky nočnímu dešti se neprášilo, navíc bylo bezvětří, takže podmínky byly nakonec ideální.
Zázemí závodu bylo v Dobřichovicích na louce u Berounky. Čekala nás trať s velkým převýšením, s těžkými kopci a rychlými sjezdy. Na úvod dost náročný závod. Neměl jsem ambici na žádný výsledek. Stačilo mi, že si zazávodím. Startovní číslo 2092 mi zajistilo startovní blok pro první stovku nejlepších.
Po startu jsem začal spíš bez velkého úsilí, bez závodění, svým tempem, které mi vyhovovalo. Ještě před nájezdem do terénu jsem v pelotonu šel zase trochu dopředu, aniž bych se moc snažil. Po nájezdu do terénu začalo první velmi těžké stoupání. Naštěstí jsem byl dostatečně vpředu na to, aby se dalo jet a úzká úvozová cesta se úplně neucpala. Podařilo se mi vyhnout těm, kteří sesedli. Takže jsem ho celé vyjel a vylepšoval jsem si pořadí. Druhé těžké extrémně prudké stoupání k menhiru nad Mořinkou jsem vyjel už s velkým úsilím. Ale pořád jsem postupoval vpřed. Po deseti kilometrech jsem ale měl pocit, že to už dlouho nevydržím. Rychle následující stoupání mi rychle brala síly, ale cítil jsem, že jedu dobře. Divák u trati, který hlásil pořadí, mi řekl číslo 92.
Poslední krpálek, než začala zvlněná pasáž, jsem raději vyšel pěšky, protože jsem cítil, že kdybych se ho pokusil vyjet, tak si odrovnám nohy. Nahlášené pořadí mě povzbudilo a už jsem závodil naplno. Na mezičase jsem byl ještě 91. V každém kopci jsem už pak cítil, že mi chybí síla v nohou. Síly ubývaly, přestože byl závod krátký. Kopce byly těžké, sjezdy rychlé a na rovině se jely bomby, že skoro nebylo, kde se napít. Ještě jsem držel krok se soupeři a přede mě se jich dostalo jen pár.
Poslední kilometry do cíle byly z kopce a po rovině. To se přímo letělo! V cílové louce jsem ještě spurtoval o pořadí. Podařilo se mi dojet absolutně na 99. místě. V první stovce jsem na KPŽ ještě nebyl. Zajel jsem lepší výsledek než na KPŽ vloni za celou sezónu! V kategorii jsem se umístil 7. ze 33 startujících. Také dosud nejlepší výsledek. Přede mnou dojeli jen dva borci starší než já. Na to, že jezdím s kloubní náhradou, to vůbec není špatné. Skoro zázračné uzdravení! Jak jsem tentokrát jel, to byla krása!
Tento testovací závod ukázal, že už mohu stoprocentně závodit. Ještě musím zpracovat v tréninku síly a dál rozvíjet volné vyjížďky.
Výsledek:
délka km
|
převýšení m
|
čas
|
průměr km/h
|
umístění celkem
|
umístění v kategorii
|
startovalo celkem
|
startovalo v kategorii
|
čas vítěze
|
zpoždění za vítězem
|
27
|
619
|
1:29:10
|
17,85
|
99
|
7
|
307
|
33
|
1:09:48
|
0:19:22
|
Foto: Jana
Praha - Karlštejn Tour, Kolo pro Život
Dobřichovice, 27. 4. 2019
Žádné komentáře:
Okomentovat