Vloni jsem jel dlouhé závody pouze dva, a pak už jen krátké závody, a to mě i při nich bolestivá kyčel omezovala. Letos jsem první dva krátké závody prosvištěl bez problému a bylo na čase vrátit se na tradiční maratónskou délku vyzkoušet, jak mi půjde dát to naplno.
Nové zázemí ve Vrchbělé bylo komfortnější než louka u Bezdězu. Trať se příliš nezměnila. Podstatnou změnou byla dlouhá asfaltová cílová rovinka a dlouhý rozjezd od startu až do Bezdězu.
Neměl jsem ambice na nějaké přední umístění a nechtělo se mi postávat dlouho před startem. Takže jsem se v klidu rozjel a zařadil jsem se doprostřed startovního pole, protože jsem neměl vyjetou první stovku. Ostatně měřil se čistý čas od projetí přes startovní bránu.
Na dlouhé rovince se vše rovnoměrně rozjelo. Nic se neucpávalo. Nabrali jsme ostré tempo až do Bezdězu, kde začalo první stoupání. Stoupání byla mírná a rychlá. Pořád se kalilo naplno. Startovní pole se postupně roztahovalo, ale v podstatě se jelo v jednom dlouhém hadu bez mezer. Na dlouhém přímém úseku za Bezdězem jsem se sjel s jezdci podobné výkonnosti a pokračovali jsme až k úseku s hlubokým pískem. Tam se mi dařilo a odjel jsem jim.
Vytvořila se další velká skupina, se kterou jsem vyjel jediný větší kopec na trase k občerstvovačce. Občas nás ve stoupání dojel jezdec na elektrokole, který neuměl jezdit a choval se bezohledně. Ve sjezdu jsme se ho konečně zbavili. Najednou se závodní pole roztrhalo do skupin s většími mezerami. Pod sjezdem jsem se střídal ve dvojici s jedním mlaďasem a dojeli jsme na rychlém asfaltu skupinu před námi. Jenže v jednom krátkém brdku jsem se odpojil a už jsem je sám nedokázal docvaknout. Zřetelně mi chyběl vyšší absolutní výkon, prostě hrubá síla.
Daleko za mnou nikdo nebyl. Až moc dlouho jsem pokračoval sám, než se na dohled objevila skupina za mnou. Počkal jsem na ně. Borec z Brna tahal šestičlennou skupinu se třemi holkami. Chtěl se se mnou střídat, ale po pár střídáních jsem toho měl plné zuby a zařadil jsem se do háku na konec. Tam jsem si na pár minut oklepl. Dobře jsem udělal. Posledních šest kilometrů v lese vedlo po lesních cestách. Tam jsem ožil. Jízda v mírně stoupajícím terénu mi šla líp než soupeřům s vyšší váhou nebo horší technikou. Pokračoval jsem už jen s Brňákem a holkou z Ghost Teamu. Ti mi nakonec 2 km před cílem přeci jen poodjeli. Při tom jsme dojížděli soupeře, kteří se na úseku s boulemi spíš trápili.
V nájezdu na cílovou asfaltovou rovinku jsem zapadl do háku za borce z Dobrého voddílu s úmyslem přespurtovat ho před cílem. Jenže jsem zjistil, že nehodlá rozjíždět žádný spurt, a pokračoval jsem naplno sám až do cíle, protože se jelo na čistý čas, a ne na pořadí při dojezdu. Opět jsem udělal dobře, protože o umístění rozhodovaly desetiny vteřiny a poctivým samostatným spurtem jsem získal 7 míst.
Krásně jsem si zazávodil konečně v dlouhém závodě, který měl děj, navíc v ideálním počasí. Bavilo mě to. Umístil jsem se 187 absolutně z 790 startujících a 24. Ve své kategorii z 124 startujících. Procentuálně to bylo lepší než v prvních dvou závodech. V kategorii byl přede mnou jen jeden starší než já. Po pouhé 1:53 hod. jsem ale byl unavený, jak už dlouho ne. Bolely mě svaly a celé tělo.
Je vidět, že na zátěž o 20 km delší, než tomu letos dosud bylo, si musí tělo ještě zvyknout a nabrat další kondici. Potvrdil jsem si, že jsem na dobré cestě a další zlepšení určitě přijde. Umístění nebylo až tak důležité. Hlavně má význam jako startovací základ pro porovnání s příštími závody.
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | dokončilo celkem | dokončilo v kategorii | čas vítěze | zpoždění za vítězem |
| 51 | 442 | 1:53:05 | 26,97 | 187 | 24 | 765 | 124 | 1:33:57 | 0:19:08 |
Foto: Jana, Fotokocian
50 Bezděz, Author Maraton Tour
Vrchbělá, 19. 5. 2019
Žádné komentáře:
Okomentovat