Manitou Železné hory

Do Chrudimi jsem jel sám. Dlouhá cesta autem, dlouhý závod, dlouhá cesta domů. Večer jsem se vrátil dost unavený, ale ne vyčerpaný.

U stánku Alltrainingu se nás sešlo hodně a po rozjetí jsme se seřadili do startovního bloku s Petrem a Kubou do sevřené formace. Počítali jsme, že pokud se na trati sjedeme, tak se podpoříme a že využijeme chytrého traséra č. 1 pro podporu ideálního tempa. Dojet s ním do cíle by pro mě znamenalo podstatné zkrácení ztráty na vítěze a zlepšení loňského a předloňského času. Kuba si však vybudoval takovou výkonnost, že dojel daleko před námi.

Hned po startu na Širokých schodech se udělal nepřehledný špunt. Po jejich sjezdu se vyrazilo po dlouhém silničním výjezdu z města. Chytil jsem se za Hanou, která nasadila hodně rychlé tempo. Ne že bych se chtěl zbaběle vozit za holkou, ale sotva jsem ji uvisel. Ještě před nájezdem do terénu jsem ji vystřídal, ale ztratil jsem ji. Podařilo se mi dodržet strategii po celý závod. V úvodu jsem si vybudoval dobrou pozici před úsekem s úzkou cestou. Tam se dalo odpočinout. Peloton se natáhl a kdo nebyl vpředu, hodně ztratil. Snažil jsem se nebláznit, šetřit síly, neplýtvat silami, zůstávat ve skupinkách a pořád za někým jezdit.

Podmínky byly ideální. Bylo sucho, ale neprášilo se. Blátivých míst bylo jen trochu. Četné pasáže přes kořeny včetně výjezdů mi spíš svědčily. Kilometry ubývaly, ale do cíle bylo pořád daleko. Závod byl opravdu dlouhý, 68 km podle propozic, s velkým převýšením. Vždycky když se mi zdálo, že jedu až moc v klidu, jsem se ohlédl, jestli mě nedojíždí Hana, Petr nebo trasér, že bych se jich chytl. Jenže nikdo z nich nebyl ani na dohled. Že bych jel tak dobře? Docela poklidný závod mi zpestřilo dvakrát bodnutí od vosy (zase jsem jel s rozepnutým dresem, už to neudělám) a jedna koupel ve Chrudimce, kdy jsem se skácel při pokusu vyjet z brodu na břeh mimo obsazenou ideální stopu (byl jsem příliš netrpělivý).

Pokračoval jsem dál s čerstvě vypraným dresem. V lese jsem projel okolo roje sršní. Jestlipak byly tak trpělivé a nechaly projet bez povšimnutí pět set jezdců? V závěru už nebylo nač šetřit síly. Tak však uvažovali všichni a posledních asi deset kilometrů se tempo stupňovalo. Chytrý trasér mě už do cíle nedojel, a to znamenalo, že jsem musel jet v lepším čase, než jsem čekal.

V cíli jsem zjistil, že od mezičasu za třetinou závodu jsem poskočil vpřed o 45 míst, takže fakt dobré rozložení sil. Měřítkem úspěchu v KPŽ je pro mě umístění do 200 absolutně a do 15 v kategorii. A to se podařilo. Loňské celkové umístění jsem vylepšil o rovných 50 míst na 194. místo, v kategorii jsem byl 14. To vůbec není špatné…

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
70	1286	3:33:11	19,68	194	14	455	36	1:04:34