Trans Brdy

Přijel jsem do Letů a zaparkoval jsem v mokré trávě na louce s loužemi. Byla mlha, mokro a bláto, a to i v zázemí závodu. Prý tam byla večer před závodem pořádná průtrž mračen. Nevypadalo to dobře.
Po převlečení jsem se zajel podívat na dětské závody, jak se daří Albertovi. Už jsem ho nestihl. Právě dojel. Jel dobře, ale v poslední zatáčce měl pád, a přišel tak o výborný výsledek. Škoda, držel jsem mu palce.
Tradičně jsem se rozjel s Alltrainingem, tentokrát pod vedením Ivana a Petry. Sešla se silná konkurence, včetně kolegů z Alltrainingu. Startovní číslo mě zařadilo do chlívku třístovek. Jako v Českém ráji jsme se tam sešli s Jakubem. A jak jsme odstartovali, tak jsme v podstatě i dojeli. Umístění přibližně odpovídalo startovnímu číslu. S Jakubem jsme absolvovali závod chvílemi společně a jinak víceméně na dohled. V cíli nás dělilo pět míst. Poslední kilometry rozhodly, že dojel přede mnou.
Ukázalo se, že páteční liják byl jen místní a protilehlá část okruhu byla přijatelně suchá. I tak bylo bahnitých úseků dost. Jelo se mi docela dobře. V roztažené skupině jezdců jsme si měnili pořadí, podle toho, jak který úsek komu vyhovoval. Můj výsledek by byl podstatně lepší nebýt novinky - závěrečného kopce.
Ten přidali pořadatelé k tradiční trase úplně nesmyslně těsně před dojezd k cíli, kdy už bývá rozhodnuto. Všichni, s kým jsem mluvil, nebo lidi, jejichž rozhovory jsem zaslechl, to kritizovali. Bylo to 600 m dlouhé stoupání, tvořené blátivou strouhou, které se nedalo vyjet, a to ani pro eliťáky. To bylo něco pro moje plotýnky a artritické kyčle! Jízdu na kole zvládám, ale běh v blátě s břemenem už je problém. Před nasednutím na kolo jsem musel počkat, až to odezní a pak jsem to opatrně plužil dolů. Až do večera jsem pak byl jako rozlámaný.
V cíli jsme zase byli pokrytí blátem a kola ještě víc. To už svítilo slunce naplno a cílová louka byla jako zázrakem suchá. Hlad po usilovném výkonu s průměrným výsledkem jsem zahnal borůvkovými knedlíky. Vyhřál jsem se u stánku na sluníčku a pak jsem nedočkavě vyrazil zpátky domů, protože jsem se těšil na posezení v Di Gusto u italských specialit.
Podle svého koeficientu jsem měl být alespoň o 30 míst lepší. V kategorii jsem si však svůj cíl splnil.
A borec na konec: Ve výsledcích jsem objevil zázračného jezdce, který s číslem 487 skončil v kategorii o místo přede mnou. Ještě na mezičase ve 2/3 závodu byl 501. Jenže úsek, který borcům mé úrovně trval skoro hodinu a vítěz kategorie ho ujel za 47:05 min, dokázal překonat za 46:16. Jakoby měl křídla, za posledních cca 15 km předjel 171 závodníků a vítězi kategorie nadělil ztrátu skoro minutu. Zřejmě znalec místních lesů…

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
57	1240	3:09:41	17,93	334	24	852	87	1:08:44