ČT Author Cup

Na poslední závod sezóny jsem se těšil. Je to spíš společenská událost než závod horských kol. Trasa se terénu z 95% vyhýbá a jezdí se po zpevněných cestách. Specialitou jsou četné úseky na panelech. Přesto to není lehký závod. Je dlouhý, má dost velké převýšení a jede se pořád naplno. Počasí bývá nejisté.

V týdnu před závod pršelo, den předním vytrvale a vydatně. Předpověď věštila „okno“ bez deště právě jen na dobu závodu a těsně před ním a po něm. Tak to také vyšlo. Nebyla zima ani nefoukalo. Takže počasí bylo skoro ideální. Nakonec všechno perfektně vyšlo.

Konec sezóny mě však zastihl v poklesu výkonnosti. Tělo se zřejmě po celoroční zátěži už automaticky vypnulo. Pochopil jsem, proč Kreuziger a König vzdali start na mistrovství světa. I kdyby jeli na 100%, stejně by to k ničemu nevedlo, jen k dalšímu vyčerpání.

Po rozjetí jsem se zařadil do prvního startovního bloku, který mi právem patří a patřit bude i příště, protože tak špatné to zase nebylo.

Bylo poměrně teplo. Sundal jsem si bundu a jel jsem nalehko v dresu a rukávkách. Očekával jsem, že mi bude horko - a bylo. Na startovní výstřel jsem vyčkal společně s Romanem z Alltrainingu. Pak se vyrazilo pod kopec. Jelo se mi dobře, protože jsem byl vpředu a nebyla tam tlačenice. V dlouhém úvodním stoupání na mě ale padla únava a neopustila mě až do cíle. Už od pátého kilometru jsem měl pocit, že mám v nohách kilometrů padesát. Drtil jsem to naplno, snažil jsem se využít výhod jízdy ve skupině, ale po pětadvaceti kilometrech jsem viděl, že se vpředu na místech, které se mi líbí, neudržím. V každém kopečku jsem ztrácel a na rovinkách a sjezdech jsem to sjížděl, ale to nešlo vydržet napořád. Nohy nejely, moje ztráta narůstala a chytal jsem se dalších skupin, které mě dojížděly. Až ke konci jsem se usadil mezi jezdci, kteří měli stejnou aktuální výkonnost jako já.

Líbilo se mi, že na mnoha místech stály skupiny lidí a hlasitě fandily. To bylo fajn. Na občerstvovačce v Bedřichově bylo živo. V Karlově vyhrávala dechová kapela. Na dvou místech za Bedřichovem stály řady lidí s dětmi. Připadalo mi to jako škola v přírodě. Někteří jezdci přede mnou zajeli k nim a plácali si s nimi. Pomyslel jsem si, že ještě mají sílu se předvádět… Zajel jsem tam také. Když už jedu blbě, tak se alespoň pobavím… Fungovalo to. Placáky s dětmi mi vracely sílu. Dáš radost, dostaneš energii…

Kontroloval jsem si čas. Ztráta proti loňsku nebyla zas tak strašná – šest minut. Konečně se objevila cílová louka. Po dojezdu jsem se pozdravil s Romanem a dalšími známými z Alltrainingu, kteří dorazili krátce přede mnou. Přesto i těch pár minut znamenalo v nabité konkurenci ohromné množství míst. Čas horší o pouhých 6 minut proti loňsku znamenal 176 míst v pořadí. Druhou stovku v pořadí v kategorii jsem od roku 2009 nezažil. Dojem z celého dne mi vylepšilo to, že to byl hezký závod a že jsem tam byl s Janou, která mě podpořila.

S Romanem jsme se vyjeli jen krátce. Měli jsme toho oba dost. Dav na louce rychle rostl, jak dojíždělo dalších dva a půl tisíce lidí… Očerstvil jsem se v dobře zásobeném stanu s jídlem pro závodníky. Jemné párky, vánočka, banán, Birell… Do toho tlachala dvojice moderátorů ve stylu blbý a blbější. Fakt u mě nebodovali. Lepší by bylo, kdyby se někdo komentářem věnoval dojíždějícím borcům, případně dali nějaký rozhovor nebo pustili pořádnou muziku.

A nakonec moje, trochu nefér, porovnání s olympioniky. Ondřej Synek mi dal přes 25 minut, hrůza. Zuzana Kocumová byla rychlejší o 15 minut. Vavřince Hradílka jsem porazil o 24 minut, asi není vytrvalec. :-)

Takže v letošní sezóně konec závodů…

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
64	1377	2:36:13	24,51	376	106	2795	734	0:41:31