První závod po dovolené jiný než Kolo pro život, 45 minut
od domova, bez deště, poměrné krátká trasa. Vypadalo to na pohodový závod a to
se potvrdilo.
Konečně jsem si zajezdil. Kolo bylo po nákladném servisu
vyvolaném valtickým bahenním masakrem čisté a naleštěné. Pořadatelské zajištění
na trati bylo perfektní. Zabloudit se nedalo. Ani žádné tlačení a nošení kol se
nekonalo. Žádné upachtěné postavy, které se před týdnem plahočily bahnem
v polích do kopce jako zlatokopové na Chilkootský průsmyk ve Zlaté horečce. Tentokrát to byla
cyklistika. Po deštivém týdnu bylo sice mokro a bláto bylo také skoro všude
mimo zpevněné cesty, ale dalo se to jet rychle skoro všude. Taškařicí pro
zpestření byl brod přes rozvodněný potok. Bylo rozumnější překonat ho po lávce
a zbytek toku překonat s kolem na rameni. Kolo si už vytrpělo dost a bylo
na čase být na něj hodný. Vyplatí se to.
Zázemí v ulicích u menzy v Dejvicích bylo
poněkud nezvyklé, ale nevadilo mi to. Startovalo se už v 10 hod. Bylo
docela chladno. Při rozjetí jsem se zahřál a na start jsem se řadil poměrně
pozdě, abych neprochladl. Jel jsem v krátkých a během to závodu mi to
vyhovovalo. Přede mnou byl první blok nejlepších dvou set z minulých
ročníků a také nejméně stovka dalších borců v bloku těch ostatních. Po
odstartování jsem se zasekl za pádem, který způsobili jezdci týmu Luigi
Cocotti, příhodné jméno. V následujícím stoupání jsem se snažil před
nájezdem dostat dopředu. Za prvním lesíkem mě předjel Míra. Jeli jsme pak
nějaký čas v jedné skupině a vypadalo to na svižnou společnou jízdu. Na
úzké pěšince nás oddělil jeden borec, kterému spadl řetěz a zdržel všechny za
sebou. Míru jsem měl stále na dohled, dokud se mu nepřihodil nějaký problém
s kolem a nemusel zastavit. Pokračoval jsem tedy dál bez morální opory.
Měl jsem dobrý pocit z toho, že jsem spíš předjížděl a mě skoro nikdo. Ve
druhé polovině se už nejelo ve skupině, ale pořád jsem byl s někým
v kontaktu. Jelo se v tempu, a protože profil nebyl těžký, tak se mezi
jezdci neudělaly velké mezery. V posledním kopci se fandilo a jel se mi
nezvykle lehce, až jsem zalitoval, že už se blíží konec. Ve sjezdu
v ulicích jsem už pořadí udržel. Jen v poslední zatáčce mě přespurtoval
jeden kus z mladší kategorie. Brzy za mnou dorazil také Míra, kterého
technický problém příliš nezdržel.
Získal jsem pěkné umístění v absolutním pořadí a
také v kategorii to nebylo špatné vzhledem k tomu, že jsem byl
v kategorii nejstarší, protože tentokrát byly kategorie o rok posunuté,
tedy 41 – 50 let (obvykle bývám v 50 – 59).
V cíli se setkalo pražské jádro Alltrainingu. Kladně
jsme zhodnotili závod. Převlékl jsem se, sedl do auta a v pohodě jsem
ještě stihl pozdní oběd. Ovšemže pak bylo na řadě opět mytí kola od nánosu
bláta. Tentokrát ho stačilo jen umýt a namazat řetěz.
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | dokončilo celkem | dokončilo v kategorii | zpoždění za vítězem |
| 49 | 815 | 2:12:59 | 22,39 | 164 | 28 | 741 | 165 | 0:34:33 |
Foto: já, Tomáš Mastík
Pražská 50, Author Maraton Tour, Praha
21.9.2013
Žádné komentáře:
Okomentovat