Na nový závod KPŽ do Plzně jsem jel s očekáváním úspěchu
a ježdění v ideálním počasí. Bylo krásně slunečno a sucho. Jak se později
ukázalo, trať byla pevná a rychlá a její povaha mi vyhovovala. Cítil jsem se
dobře připraven a těšil jsem se, že si v dobrých podmínkách dobře zajezdím
a získám další body do celkového hodnocení seriálu Kolo pro život a překonám
loňský rok.
Účast byla početně slabší. Zřejmě závody každou sobotu
jsou až moc často a navíc si možná Moraváci raději počkali na příští dva
závody, které se pojedou na Moravě. Přesto jsem tam potkal mnoho známých tváří
z kempů.
Startovalo se na náměstí a pak se jelo rychle městem,
podél zoo a dál ještě kus po silnici. Jelo dost ostré tempo, a to i
v terénu. Až první stoupání na Krkavec a následující sjezd nás roztrhalo. Dál jsem pokračoval ve skupince
s kolegou z Alltrainingu Mírou. Docela jsme spolupracovali a sliboval
jsem si od toho, že se ve skupině po svižném úvodu povozím, zkonsoliduji síly a
pak ve spolupráci s Mírou se budeme střídat a docvakneme skupinu před námi
a půjdeme dopředu. Pěkný plán…
Jenže skupina před námi nám časem zmizela z očí a
najednou jsme byli na Krkavci. Tam
jsme zjistili, že jsme před zaváděcí motorkou a že jsme na 40. kilometru, měřič
ale ukazoval 26. Závod byl prdeli. Vracet se 9 km zpátky nemělo smysl.
Na trase bylo hodně nevhodně zvolených míst. Některé
úseky se jely v obou směrech tam i zpátky a dokonce se trasy křížily, a to
právě na Krkavci. Ti pomalejší z trasy
C křížení teprve projížděli poprvé, ale ti rychlejší z hlavního závodu přijížděli
z jiného směru už podruhé. Pořadatelé a diváci přitom chaoticky
zastavovali ty první, aby mohli projet ti druzí. Mnozí jezdci to však
nepochopili a vydávali se špatným směrem opět tam, kam už jeli jednou. Naštěstí
na ně volali, že jedou špatně. Tedy pobavil jsem se, když jsem tomu přihlížel
a vzpamatovával se z šoku. Alespoň jsem viděl Boudného a spol. přímo na
trati, když přijeli čtvrt hodiny po nás.
Nechápal jsem, jak jsme mohli sjet z trasy. Nebyl
jsem sám, byli jsme celá skupina. Podle pořadatele na Krakorci před námi přijela ještě jedna skupina. Prostě na větvení
tras, kde se odděloval náš hlavní závod B a trasa krátkého závodu C, jsme se
vydali po trase krátkého závodu. Na rozcestí jsem si nevšiml žádného značení.
Měli tam stát pořadatelé a ukazovat. Snad se na to vykašlali, ani na nás nikdo
nevolal, že jedeme špatně. Nepoznali jsme, že jsme zabloudili, protože trasa
byly značená mlíkem. Nepoznali jsme rozdíl. Pořadatelé na křižovatkách nás
nechali projet a bylo jich několik a ani jeden nás neupozornil, že jedeme
špatně. Měli přeci poznat, že podle barvy čísel a písmene B patříme na jinou
trasu. Zřejmě byli nezkušení. Pořádalo se to tam poprvé…
Tak jsem vinou pořadatelů, a bylo nás víc, přišel o závod.
Kvůli diletantským pořadatelům jsem zbytečně zaplatil startovné, ujel autem 300
km, připravil se atd. To tedy byla smůla! Dojel jsem tedy po trase alespoň do
cíle, sice s plným nasazením, ale bez nadšení.
Na stánku jsme pak poseděli a snědli vynikající dort krásně
zdobený marcipánem a fondánem od Míry. Alespoň jeden pěkný zážitek… Na rozdíl
od toho dortu mi ten závod ještě dlouho ležel v žaludku.
Výsledek:
Nedokončeno.
Plzeňská padesátka, Kolo pro život, Plzeň
7.9.2013
Žádné komentáře:
Okomentovat