Kemp Mallorca 2013

Přestože trénuji s Alltrainingem pravidelně, na Mallorce jsem byl poprvé. Už z předchozích kempů v ČR jsem věděl, jak kempy probíhají a že jsou dobře zorganizované. Od toho na Mallorce jsem očekával, že si kvalitně zatrénuji s bezvadným zajištěním a zázemím. A tak to také bylo. Trénoval jsem s první skupinou, která měla nejnáročnější program. Měl jsem kvalitní zimní přípravu, a tak jsem zátěž zvládal bez problému a spíš jsem si musel hlídat, abych to nepřehnal. Teprve v předposlední den jsem pocítil únavu a raději jsem část trasy absolvoval s dvojkou, což ostatně byli „dezertéři“ z jedničky, jejíž počet se snížil na čtyři. Dobře jsem si zajezdil, hodně jsem si pomohl v objemu najetých kilometrů a mimoto jsem pochytil i něco z techniky jízdy na silničce, hlavně ve skupině, a posílil jsem své závodní ambice.
Celý kemp předčil moje očekávání, protože všechno ladilo dokonale: prvotřídní zázemí v hotelu, cesty na trénink po promenádě podél nábřeží s palmami, kávičky v kavárnách při zastávkách, rozmanitá příroda, nádherné vyhlídky z hor a útesů, cesta na mys Formentor v divokých skalách…
Nezanedbával jsem ani regeneraci. Hodně mi pomohlo, že jsem skoro obden mohl využít dobrodiní masáží a Compexu. Mám zkušenost, že to mým nohám skutečně prospívá. Také fyzioterapie mi pomohla.
Ohromným bonusem bylo, že po celou dobu bylo více méně slunečné počasí, jen občas nás trápil vítr. V posledních dnech jsme zažívali to, čemu u nás říkáme léto. Návrat domů do teplot kolem nuly byl tak trochu šok.
Mnohé z průběhu kempu jsem natáčel na outdoorovou kameru, takže bude i video.
První den jsem cestoval letadly Lufthansy s přestupem ve Frankfurtu, večer jsem se ubytoval v hotelu Iberostar Royal Cristina a přebral jsem karbonové silniční kolo Specialized Tarmac SL2 Comp.
Druhý den začal rozcvičkou, jako každý den, a pak proběhl zátěžový test a rozřazení do skupiny podle výkonnosti. Moje byla skupina číslo jedna. Dále jsme trénovali většinou ve skupinách, někdy společně. Účastníků bylo celkem okolo 30. Následovala první vyjížďka po rovinách a podél jižního pobřeží přes Sa Rapita do Porreres. V cílových místech na nás vždy čekala týmová dodávka s technickou podporou, potravinovými doplňky, pitím a našimi batohy se svačinami a náhradním oblečením. Mimoto se na těchto místech vždy odehrála pauza s posezením v kavárně. Ujeto 119 km.
Třetí den se jela zase rovina do Petry na kávu s pomeranči – 146 km. Naše skupina jedna se ztenčila už jen na 6 lidí. Večer byla beseda s paralympijským medailistou Ježkem a s cyklistickými profi hvězdami bratry Velitsovými. Peter je mistr světa do 23 let. Také trénovali a bydleli ve stejném hotelu.
Čtvrtý den se jezdily zase roviny v okolí Algaidy a LLucmajoru. Také se trénovaly spurty na uzavřené silnici. Najeto 105 km.
Pátý den jsme si přivstali. Naším cílem byl nejsevernější bod ostrova mys Formentor. Celou dvěstěkilometrovou trasu jela jen jednička a nejzdatnější z dvojky. Ostatní se část cesty vezli v dodávce. To byl zážitek! Je tam divoká skalnatá příroda a foukal silný vichr. V silném protivětru jsme ostatně absolvovali celou cestu zpátky. Večer jsme to oslavili u Toniho.
Následoval den volna. Využil jsem ho k výletu do Palmy, brouzdání v moři a odpoledne k relaxaci na lehátku u hotelového bazénu.
Sedmý den jsme se vydali na západní stranu ostrova do hor. Kopce plné serpentin s pozvolným stoupáním okolo 6° jsme jezdili švihově. Po druhém kopci už jezdila naše skupina samostatně, protože dvojka nám nestačila. Přes kopce s krásnými výhledy do údolí jsme dojeli do města Valldemossa, pěkně umístěného pod horami. Přes Santa Mariu, Algaidu a LLucmajor jsme se pak jízdou ve větru po 141 km vrátili do S’Arenalu.
Osmý den byl vyloženě letní a nás čekal silový trénink v horách. Kopce jsme dávali na těžké převody. Jeli jsme přes Santa Marii do Esporles a dál po vyhlídkové silnici nad západním pobřežím přes Andratx do Calvie. Odtud pak po rovině jsme to hnali 60 km rychlým tempem zase přes Santa Marii zpátky do S’Arenalu. Naše první skupina čítala už jen čtyři lidi. Ujeto 150 km. Konečně jsem se unavil. Večer jsme šli do hospody skoro všichni.
Devátý den bylo super letní počasí a královská etapa s nejvyššími kopci. Dostali jsme se až přes 900 m vysoko. Jeli jsme silnicemi plnými serpentin přes Incu a Selvu do skalnatých hor přes průsmyky a tunely k jezerům. Projeli jsme město Soller a pak jsme sjeli do Bunyolly. Únava už byla znát na všech. Třetí skupina vysoké hory vynechala. Ale kdo do nich vyjel, nelitoval. Ujeli jsme 131 km. Po návratu jsme se dozvěděli, že hotel byl během dne evakuován kvůli požáru v sauně. O toto drama jsme přišli a vše už bylo v pořádku. Večer byl u Toniho večírek na rozloučenou.
Poslední den byla na programu pohodová vyjížďka k zátoce Cala Pi dlouhá 57 km. Odpoledne jsme vrátili kola, sbalili si věci a večer jsme odletěli opět přes Frankfurt domů do zimy okolo nuly.

Bilance:
Najeto 1058 km
Nastoupané převýšení 8741 m