Houštecký cyklomaraton 2021

Letos jsem na Houšteckém cyklomaratonu zvolil nejdelší trasu 82 km, kterou jsem už jezdíval, ale naposledy to bylo před 5 lety. Od operace endoprotézy jsem tak dlouhý závod nejel. Takže jsem prověřil, co vydrží. Šlo to bez problému. Závod jsem dokázal zajet podle svých představ. Síly jsem rozvrhl tak, že s kondicí jsem vydržel tak akorát do konce. Závodil jsem chytře a silami jsem zbytečně neplýtval.

Start a cíl byl ve sportovním areálu v Houštce, zázemí v letním kině, pořadatelské zajištění kvalitní, značení trati dobré. Trať byla rychlá a technicky nenáročná, až na četné úseky v písku a několik lesních stezek.

Podmínky tentokrát ztížilo velké vedro. Bylo bezvětří a jasno. Průměrná teplota v záznamu Garmina byla „pouhých“ 31°C, a to jen díky tomu, že se startovalo už dopoledne v 10 hodin. Na trati mi cyklocomputer naměřil až 36°C. V tom jsem jel v závodním nasazení 3 hodiny. To byla výheň!

Trasa byla převážně rovinatá, zvlněná hlavně v části, která byla navíc proti 60km trase, kde se vyskytly dva delší kopce.

Od startu jsem vyrazil se snahou udržet se co nejdéle v prvním balíku. To jsem stačil maximálně deset minut. Pak jsem musel zvolnit a jet své přijatelné tempo. Alespoň jsem si tak vybudoval dobrou pozici do úvodu.

Vytvořila se skupina asi 12 jezdců. Dojel mě Luděk z Vratislavic a říkal, že je rád, že pojedeme zase spolu. Jeli jsme totiž spolu velkou část předchozího závodu ve Hradci Králové. A jeho slova se vyplnila.

Jel jsem tedy trpělivě ve skupině. Netahal jsem špici na rovině a hlídal jsem si, abych byl mezi prvními, avšak pořád v háku. Na špici jsem prostřídal vždy v terénu a před nájezdem na úzké pěšiny. Tam jsem se cítil silnější a snažil jsem se ze skupiny utrhnout co nejvíc lidí. Po 26 kilometrech jsme začali dojíždět ty, kteří vyrazili od startu rychleji, ale docházely jim síly.

Na první kopec nás vyjelo už jen šest, na druhý čtyři a za druhou občerstvovačkou po 60 km jsme jeli už jen ve dvou s borcem v zeleném dresu a střídali jsme se. Na širokých rovinatých cestách nás zbývající dva zase dojeli. Jenže to jsem už jel své tempo, které mi vyhovovalo, zelený se neudržel, a vydržel se mnou jet už jen Luděk z Vratislavic. Bohužel, už nechtěl střídat, že už nemá sílu. Jen krátce jsem si za ním vždy odpočinul a dotáhl naši dvojku až do cíle.

Na posledním kilometru nás přeci jen dojel jeden z naší bývalé skupiny v červeném dresu, protože jsme zvolnili v okolí autokempu, kde se pletly rodinky, cykloturisté a vyjíždějící auta, která blokovala cestu a nechtěla nás pustit rychle dál. V cílové rovince nás předjel. Ale byl z mladší kategorie, takže to tedy tolik nevadilo.

V cíli jsem byl úplně zničený, ugrilovaný a pokrytý prachem. Posledních deset kilometrů jsem jel za své a staral jsem se o udržení tempa, aby nás nikdo nedojel. Výsledek ale stál za to. Absolutně jsem dojel na 34. místě a v kategorii na 7. místě. Nikdo starší přede mnou nebyl. Byl to můj historicky nejlepší výsledek na tomto závodě. Také s výkonem jsem byl spokojen. Ztráta za vítězem byla ze všech účastí nejmenší. Tělo bylo po závodě také v pořádku. Nic mě nebolelo, až na to vyčerpání z vysokého nasazení a vedra…

Po dojetí jsem se snažil, co nejrychleji zregenerovat. Vyjel jsem se a doplnil tekutiny, co se do mě vešlo. Domů jsem se vracel spokojený, že se mi také jednou závod vydařil, jak měl.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze	zpoždění za vítězem
83	579	3:06:51	26,59	34	7	86	24	2:42:00	0:24:51