Orlík Tour

Přijeli jsme s Janou už v pátek do Yachtklubu v Kožlí. Bylo příjemně teplo.
Večer jsme věnovali projíždění trasy závodu. Vyzkoušel jsem novou technickou pasáž složenou hlavně ze singltreku mezi stromy a sjezdu přes balvany zakončeného přejezdem potůčku. Trať ještě nebyla ujetá a nebyla v ní najetá stopa jako při závodě. Napoprvé jsem tam přijel rychle, kameny zarostlé v trávě jsem neviděl a pořádně to tam házelo. Dal jsem tomu místu přezdívku rock’n’roll. Je dobré znát trať předem. Zbytek okruhu byl bez záludností snadno a rychle sjízdný bez těžkých výjezdů a sjezdů. Přesto jsem při závodě najezdil převýšení přes 1300 m, protože se jezdilo pořád nahoru a dolů bez rovných úseků. Ještě jednu výhodu měl tento okruh. Jezdilo se většinou v lese, což bylo příjemné a zmírnilo to působení vedra, které bylo při závodě. Na Vystrkově jsem si v poklidu vyzvedl číslo a se západem slunce jsme se vrátili do Yachtklubu. Měli tam vynikající Prazdroj.
V sobotu jsem se pořádně vyspal. Nemusel jsem brzy vstávat a cestovat k závodu. Všechno vypadalo dokonale. Posnídali jsme na terase s vyhlídkou na marínu v zátoce. Konečně nás čekal závod na suchu, letos první. Na Vystrkově jsme byli včas a bez stresu.
Během rozjetí jsem zjistil, že přijíždějící auta už nemají kde zaparkovat, a tak stojí podél silničky, po které se pojede zaváděcí úsek před nájezdem do terénu. To vypadalo nebezpečně. Můj plán vyrazit co nejrychleji od startu a získat přednější pozici při nájezdu do terénu dostal trhlinu. Po společném rozjetí jsem se včas zařadil do svého bloku až ve čtvrté stovce.
Překvapilo mě, že po startu se jelo rozumně a závodit se začalo, až jsme minuli zaparkovaná auta. To mi stačilo, abych získal dobrou pozici při nájezdu do terénu. Pak už to frčelo. Na suchu, občas v prachu, hlavně pořád v jezdivém terénu se peloton natáhl a mně se na devětadvacítce jelo moc dobře. Při bezpečném projetí rock’n’rollu se ukázala výhoda mého celopéra.
Při průjezdu cílem prvního kola mi Jana podala novou zásobu pití. Umí to jako profík. To bylo důležité, protože se muselo hodně pít. Vedro bylo velké a mnozí jezdci ho těžko snášeli a někteří na dehydrataci dojeli. V mezikole jsem ještě postoupil hodně dopředu v nerovném výjezdu roklinkou. Tam jsem také předjel mladého Jakuba, se kterým se letos hodně potkáváme. Se šťastným číslem 299 měl startovní blok o stovku přede mnou. To mě povzbudilo a napovědělo mi to, že tentokrát bude moje umístění dobré. Ještě před druhým mezičasem se držel za mnou, ale v dalších stoupáních jsem mu odjel. Ve druhém kole jsem dokonce zajel o 12 míst lepší čas, než bylo moje pořadí v cíli. Houpavý úsek plný zatáček po zpevněné cestě vedoucí k pláži jsem absolvoval v malé skupince. To bylo příjemné, ale po průjezdu pláží se ukázalo, že naše síly jsou rozdílné, a poslední stoupání jel každý sám. Před cílem mě už chytaly křeče. Posledního půlkilometru jsme si až do cílového spurtu zazávodili s borcem ze Spořitelny.
Jana pořídila cílové fotografie a pochválila mě, že jsem se dobře umístil. Celkové 188. místo je můj druhý nejlepší výsledek v KPŽ vůbec a 20. místo v kategorii je také dobré. Věřím, že bodový zisk mi zajistí pro příště start z bloku dvoustovek a lepší výchozí pozici. Chválím se. Jen tak dál…
A blaho pokračovalo také po dojezdu. Slunce příjemně hřálo a vyvolávalo letní náladu. Vyzvedl jsem si buchtičky s krémem, Jana mi donesla Birell. Pak jsme si ve stínu stánku Alltrainingu dali kávu a sluncem vysušené domácí sušenky od Morávků. Pohoda se Zdeňkem, Romanem a spol. Na mytí kol fronta nebyla. Na louce jsme vydrželi až do vyhlášení vítězů a tomboly. Bez výhry.
Večer, opět na terase Yachtklubu, jsem doplnil tekutiny a energii nápojem Prazdroj, vepřovým řízkem a nakládaným hermelínem. Jana vyladila atmosféru bombardinem. Byli jsme připraveni na nedělní vyjížďku rozsáhlým parkem zámku Orlík.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
56	1328	2:48:14	19,92	188	20	489	58	0:50:02