Luděk Jambor - Blog: Vrchlabí

Z prvních dvou ročníků jsem si tento závod pamatoval jako technicky snadný a rychlý s velkým převýšením - prakticky dva dlouhé kopce a sjezdy. Vloni jsem ho nejel a zjistil jsem, že se změnil. Nějak se stalo, že trasa vedla, ač v národním parku, také lesními cestami a výjezdů a sjezdů přibylo. Nebylo to tak snadné, jak jsem čekal. Chtěl jsem navázat na velmi dobré výsledky z posledních tří závodů, a to se tedy podařilo.

Když jsme s Janou přijeli na letiště u Lánova, občas drobně pršelo a na slunečný den to nevypadalo. Během závodu se vyjasnilo a dojíždělo se přeci jen za pěkného počasí.

V předchozím závodě na Orlíku jsem si vyjel dobré body, které mi zvýšily koeficient, a ve Vrchlabí jsem měl zajištěn blok dvoustovek. Moc teplo nebylo. Doplňování tekutin jsem vyřešil tak, že s sebou jsem si vezl jen malý bidon KPŽ a spoléhal jsem, že na třech (!) občerstvovačkách budou bidony na výměnu. Na rám se mi totiž vejde jen jeden bidon. Byla to dobrá volba, všude byl bidonů a dostatek a na druhé občerstvovačce jsem ho vyměnil. Víc nebylo třeba.

Spíkrování bylo poněkud odfláknuté. Hauptvogel byl nějaký nepřipravený. Před startem ani nečetl startovní listinu první padesátky a během dojezdu odjel, nejspíš do televize.

Po startu jsem najel na stezku stoupající na Žalý v docela dobré pozici. Dole se to trochu zacpalo, ale pak to šlo. První kopec byl vražedný. Nahoře se to pak pořádně rychle rozjelo. Balík se natahoval do čím dál delšího hada. Pořád bylo s kým jet. Občas se objevila pasáž, kterou jsem z dřívějška neznal. Na úkor asfaltových cest se obtížnost zvýšila.

Nejtěžší byl strmý sjezd přes kořeny a kameny od Hanapetrovy paseky dolů. Pamatoval jsem si, že pod ní se minule najelo na asfaltku a nechal jsem si zamčený tlumič. Jenže změna: jelo se kolmo dolů lesem a za trest za svou předvídavost jsem ten sjezd jel se zamčeným tlumičem. Zajímalo by mě, kolik lidí to tam zapíchlo předním kolem do hlubokých struh. Následovaly pasáže, které jsem neznal a pak dlouhý prudký výjezd nerovnou lesní cestou. Hlavně v závěru stoupání mi to šlo dobře a hodně jsem získal. Pak následovalo ještě jedno mučení do posledního rychlého kopce na asfaltce a pak už jen dlouhý sjezd k cíli, kam to bylo ještě skoro 10 km.

Ten jsem jel raději zadrženě. Byly na něm dva brody a kamenitým dnem. V půlce sjezdu mě předjeli dva jezdci a před brody další dva. Na druhém brodu jsem se jim sotva vyhnul. Jeden z nich měl pád, ležel ve vodě a vypadal, že se v něm utopí. Zastavil jsem a pomohl jsem odklidit raněnému kolo. Další jezdec mu pomohl na nohy. Zraněný byl odřený, ale omytý horskou bystřinou, z pusy mu tekla krev a naříkal, že má vyražené zuby. Když to vypadalo, že žádnou další záchranu nepotřebuje, pokračoval jsem dál. Mezitím projela čtveřice a pak dvojice. Ještě jsem se snažil zabojovat. Poslední dvojici jsem předjel u lomu a po nájezdu na louky za Lánovem jsem dojel čtveřici. Dva z nich jsem ještě před cílem předjel. Víc už to, jen o pár vteřin, nešlo. Nakonec jsem zastávkou u úrazu ztratil dvě místa a šanci ještě někoho dojet. Na pořadí v kategorii to nemělo žádný vliv.

Jelo se mi dobře, jako snad pokaždé na suchu, ale v cíli jsem byl pořádně unavený. Udělal jsem druhý nejlepší absolutní výsledek v Kole pro život (177.) a nejlepší umístění v kategorii (14.). Dařilo se mi během závodu vylepšovat pořadí. Na mezičase jsem byl 194. a v cíli o 17 míst výš.

K pozdnímu obědu byly dobré borůvkové knedlíky, Jana fotila a po dlouhé cestě zpátky jsme doplnili energii v pizzerii. Tím pro mě první polovina sezóny úspěšně skončila.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
50	1537	2:37:47	18,91	177	14	472	50	0:48:58