Jel jsem dlouhou trasu 84 km. Můj computer naměřil dokonce 86,9 km. Nebylo to málo. Ve střední části nás čekaly také nějaké kopce. Převýšení jsem naměřil 830 m.
Konkurence byla silná a peleton byl početný. Závod má tradici.
Hned po startu zavalil balík celou silnici. Projeli jsme Litoměřicemi a směřovali na Polepy. Jízda ve velkém balíku za silničního provozu byla o nervy. Z jízdy uprostřed balíku jsem měl tísnivý pocit. Pokaždé, když jsme potkali auto, tak se musel peloton vejít na jednu půlku silnice. Tak se to zahustilo a brzdilo se a to trvalo až za Polepy.
Držel jsem se v hlavním balíku a už se to slibně natahovalo. Za Polepy jsme zastavili na železniční přejezdu u spuštěných závor a po pár minutách čekání na vlak se startovalo prakticky znovu. Zanedlouho přišel první kopec a tam se to roztrhalo. Ztratil jsem kontakt a zaostal jsem. Asi jsem se tam měl držet zuby nehty až do vyčerpání, protože se to zpátky sjet nedalo. Těm co zaostali se mnou jsem odjel, protože byli příliš pomalí, a pokračoval jsem dál sám. Foukal vítr a působil jako brzda. Bojoval jsem. Tak vzadu jsem zůstat nemohl. Kolem 40. km jsem předjel Zdeňka, který sváděl marný boj na svém bajku devětadvacítce se silničními ráfky. Pokračoval jsem jsem dál a sjel jsem dalšího borce na bajku Spešl devětadvacítce. Jeli jsme ve dvou a střídali jsme si. To mi moc pomohlo.
Časem jsme dojeli další dvojici a začala se vytvářet skupinka. Dojížděli jsme další a skupina rostla. Spolupracovali jsme a tempo bylo svižnější a lépe se bojovalo s větrem. Bajker na Spešlu už na silničky nestačil. To už jsme měli za sebou dvě horské prémie, Liběšice, Úštěk a přes Ostré a Skalku jsme směřovali do roviny u Roudnice.
Ve Vetlé jsme dojeli Sašu zažili infarktovou situaci. Nepozorná řidička zastavila auto u pravého kraje a vypadalo to, že nás pouští. Když jsme ji míjeli, bez zablikání zatočila doprava do vjezdu ke vratům domu. Nikoho nesrazila, ale vylekali jsme se, protože jsme museli prudce brzdit a vyhýbat se a dávat pozor, abychom nesrazili jeden druhého.
Projeli jsme přes roudnické dlážděné náměstí a přes Rohatce jsme v poklidu směřovali do Hrobců. Ještě tam se to někdo pokusil utrhnout, ale ve větru neměl šanci. Po silnici do Bohušovic se vyčkávalo, kdo to potáhne a pak z Bohušovic se už rozjelo tempo. Ve skupině jsme byli čtyři z mojí kategorie. Hlídal jsme si je. Ve spurtu byl přede mnou jenom Saša, o jednu desetinu vteřiny.
Přál jsem si dojet celkově do 80. místa, aby to nebyla ostuda. To se podařilo. Dojel jsem 76., ale výsledek to byl průměrný. V kategorii 14 místo. I tak ale bylo lepší než můj první silniční závod vloni. Obdivuji, jako výkonnost mají veteráni přes 50 let. Z MTB závodů jsem zvyklý jezdit mezi těmi lepšími, ale tady to byl jen podprůměr. Přesto - zlepšení tu bylo.
Následoval Budvar v cíli. Gratulace Tomášovi, který vyhrál krátkou trať na 35 km. Slunce svítilo, lidí plná ulice... A byl to hezký závod.
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | dokončilo celkem | dokončilo v kategorii | zpoždění za vítězem |
| 87 | 834 | 2:41:37 | 32,32 | 68 | 14 | 107 | 22 | 0:19:56 |
Foto: moc jsem toho nenafotil - stupně vítězů krátké trati 35 km
Za pěnivou důvou, Král Středohoří, Terezín
13.7.2013
Žádné komentáře:
Okomentovat