Houštecký cyklomaraton

Po třech týdnech pauzy zaviněné chirurgickým zákrokem v oblasti kontaktu těla se sedlem jsem se konečně postavil na start závodu. Předtím jsem odjezdil jen tři tréninky, které mě do zpátky formy tak rychle nemohly dostat.

Poprvé v životě jsem se přihlásil na dlouhý maratón. Když jsem se přihlašoval, tak šla moje výkonnost nahoru, a cítil jsem se na dobrý výsledek. Zvládnutí dlouhé trasy v tu chvíli bylo pro mě samozřejmostí. Jako naschvál jsem ale měl tréninkový výpadek a na těžký výkon jsem se nemohl připravit. Nakonec jsem to odjel dobře, ale silami jsem zrovna nehýřil.

Střední trasu Houšteckého cyklomaratonu jsem už jel předloni. měřila 60 km a byla rovinatá a hodně rychlá. Dlouhá trasa měří jen 82, tedy žádný extrém, a v části, která je navíc, jsou na ní i mírné kopce. O co jsou kopce mírnější, o to se jezdí rychleji. Takže žádná úleva.

V týdnu před závodem pršelo, jako letos skoro pořád, a Tonda, který si trať projížděl předem, hlásil, že je část dlouhé trasy blátivá, s hlubokými brázdami od traktorů a jsou na i popadané stromy. Duševně jsem se na to připravil.

Start byl v 10 hodin. Neměl jsem z loňska vyjeté umístění, které by mě opravňovalo ke startu z prvního bloku pro první stovku. Ale vzhledem k délce závodu to tak velký hendikep nebyl a na jeho smazání před nájezdem do terénu byla dostatečná vzdálenost. Zpočátku se mi jelo v pohodě. Pole jezdců se postupně trhalo.

Asi tak do 35. kilometru jsem jel v dobré malé skupině, která jela rozumné tempo, spolupracovala a pravidelně se střídalo. Bohužel v kopcích jsem jim nestačil. Po polovině závodu se projevilo moje tréninkové manko a nebyl jsem schopen přizpůsobit se rychlejším jezdcům. V kopcích jsem nestačil a ani na rovině jsem nedokázal točit těžší převody, což ještě na Orlíku před třemi týdny byla moje silná stránka. Nezbývalo mi než jet svoje tempo. Naštěstí problematická místa na cestách během posledních dvou slunečných dní většinou vyschla a dalo se to v pohodě jezdit. Spadané stromy někdo rozřezal a odklidil. Zato v té prodloužené části se vyskytovaly dlouhé úseky zarostlé metr a půl vysokou trávou a kopřivami, kde cesta skoro nebyla vidět a valili jsme to tam při jízdě v háku plnou rychlostí skoro naslepo.

Až po spojení s kratší trasou jsem se zase dobře rozjel. Brzy nato jsem ale sjel z trasy a několik stovek metrů jsme si s několika dalšími zajeli. Nějaká ta minutka uplynula, než jsem byl zase zpátky. Předjížděl jsem jezdce ze šedesátikilometrové trati a blížil jsem se k cíli. To už se jelo zase po rovině. Tam mi to jelo líp a předjel jsem ještě několik soupeřů z osmdesátky a získal zpátky místa, která jsem ztratil při svém výletu do polí. Už to ale nebyla žádná sranda: při každém dosednutí mě bolela jizva a pár kilometrů před cílem se mi do nohou zakously křeče. Poslední kilometry už každý jel, co to dá. Už jsem nejel ve skupině. Ti slabší odpadli a dvojice borců, které jsem správně odhadl na svoji kategorii, byla na dohled. Snažil jsem se je dojet, ale na posledním písčitém pahorku se mezera mezi námi zvětšila a dotáhli to přede mnou až do cíle.

Na cílové čáře čekala Jana a můj průjezd cílem zdokumentovala pěknou dynamickou fotkou. V celkovém pořadí jsem jen mírně zaostal za očekáváním a byl jsem 66. V kategorii to bylo dobré 12. místo.

Pro příští ročník mám místo v prvním startovním bloku.

Výsledek

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
82	587	3:09:20	26,06	66	12	154	37	0:34:34