Orlík Tour si mě získal. Náročnost a terén jsou přiměřené mým schopnostem. Místo konání je v prostorném areálu odděleném od okolí. Dvoukolový závod je pro diváky atraktivní a nenudí se čekáním na dojezd. Všechno umocnilo letní počasí. Jelo se 12. června a celý týden bylo teplé a slunečné počasí, které mělo v sobotu skončit. Třicetistupňové vedro vydrželo po celý závod až do pozdního odpoledne. Deště přišly až večer.Hodně dobrý nápad byl přespat na Vystrkově už den před závodem. Už jenom návštěva bizarního hotelu, bývalého rekreačního střediska komunistické vládní elity, stojí za to: zvenku panelák, uvnitř zařízení jak na zámku – křišťálové lustry, čalouněné židle, čínské vázy atd. Přijeli jsme v pátek po poledni, dostali jsme poměrně luxusní ubytování v hotelovém areálu, v klidu jsme si připravili kola a mohli jsme sledovat, jak se celé zázemí závodu staví a připravuje. S Janou a Jirkou jsme si udělali na kolech lehkou vyjížďku za poznáním okolí, a když se od nás Jirka oddělil, aby se mohl věnovat péči o malého Alberta, tak jsme se napojili na trasu závodu a půlku okruhu jsme si projeli. Jana nezávodí, a tak si mohla vyzkoušet závodní trať jen tak pro zábavu. Trať byla perfektně značená už v pátek. Dosud nikdy jsem si trať neprojížděl předem a bylo to užitečné. Určitě je lepší seznámit se s ní předem. Člověk si na základě její znalosti může lépe rozvrhnout síly, zjistí, kdy má včas řadit a seznámí se s nebezpečnými úseky a může si nacvičit jejich průjezd. Večer jsem si vyřídil prezenci a pro sobotu jsem byl bez starostí.
Naše výprava čítala tři jezdce a dvoučlenný doprovod. Prvním jezdcem, který absolvoval svůj závod, byl Albert (M5). Už si počínal zkušeně, věděl, co ho čeká a vytrvale šlapal celé dva okruhy až do cíle. Ostatní dětské závody jsme sledovali z balkónu našeho pokoje a přitom jsem se v pohodlí převlékal a připravoval vyrazit ke startu.
Startovalo se ve dvou vlnách. Celá trať byla suchá a prašná. Dokonce i úsek pokrytý smrdutým bahnem do soboty téměř vyschl. Žádné krkolomné sjezdy, žádná extrémní stoupání. První kolo bylo docela rychlé. V nájezdu do druhého kola byla občerstvovačka. Tam jsem si doplnil ionťák do bidonu. Bohužel, od té chvíle se mi ventilek na lahvi po prvním loku vždycky něčím ucpal a až do cíle jsem se z láhve pořádně nenapil. Z nepochopitelných důvodů byla občerstvovačka jenom jedna, a to ještě v necelé polovině, protože druhý okruh byl o pár kopců a kilometrů delší. Při jiných padesátikilometrových závodech bývají občerstvovačky dvě. Tady mi nezbývalo než vydržet v tom vedru s pár loky až do cíle.
Průjezd do druhého kola zpestřily dvě technické kratochvilné pasáže: sjezd po schodišti a přeskoky dvou klád. U klád bylo veselo a přihlížející se bavili a děsili tím, jak borci zdolávali klády. K tomu byl navíc vtipný komentář spíkra. Vyzkoušel jsem si to už před závodem. A také naostro jsem překážky překonal bez zaváhání a s pocitem jistoty. Těžko říct, zda díky šikovnosti nebo štěstí. Nikdy předtím jsem to netrénoval.
Ve druhém kole přišla žízeň, spadl mi řetěz, ale pozici jsem neztratil a ještě ji trochu vylepšil. V posledním kilometru jsem si zazávodil a zaspurtoval jsem s jednou jezdkyní ze Šumavy a borcem z mé kategorie.
Konečně jsem se pořádně napil Rajcovky a mohl jsem zahánět žízeň. Znovu jsem si vychutnal pohodlí našeho ubytování, osprchoval jsem se, převlékl a začal doplňovat tekutiny a kalorie. Show Pepy Dresslera bylo tentokrát zaměřené na překonávání klád…
Naše výsledky: Albert v kategorii 11., Jirka v kategorii 4. Já jsem byl v cíli celkově 328. z 688 startujících a v kategorii 72. ze 145 startujících, takže jsem se umístil někde okolo 49 % pořadí, v čase 3:06:38 hodiny.
Z Orlíku a Olomouce pořídila ČT4 sestřihy a vysílala je 24.6., vidět se dá tady http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/210471290440001-cyklistika/.
Orlík Tour, Kolo pro život
12.6.2010
Žádné komentáře:
Okomentovat