pondělí 5. července 2010

O stupeň těžší Malevil

Lužické hory nejsou daleko a do Heřmanic v Podještědí to mám blíž než na většinu ostatních závodů. Tak proč nejet na Malevil Cup? Propozice slibovaly zajímavou trasu v krásném horském prostředí (to platí na 100%), velké převýšení (nebylo to slibovaných 2000 m, ale jen necelých 1800, ale i tak dost) a rozumnou délku 65 km (naměřil jsem 69). Na stovkový maratón nemám a těch 69 km byl můj zatím nejdelší závod, takže dostatečná výzva.

Vývoj počasí byl stejný jako letos skoro vždycky. Den i noc před závodem pršelo, alespoň tedy u nás doma, ale štěstí mi v tomhle ohledu zase přálo a na závod a celý den vyšlo slunce. Přijel jsem bez doprovodu a šel jsem se přihlásit na prezenci. Potkával jsem samé namakané žilnáče a říkal jsem si, že s těmi soupeřit nemohu. Teprve cestou zpátky k parkovišti jsem potkával podle vzhledu normální lidi. Žilnáči většinou odjeli na start stovky a já se uklidnil, protože ti normální jeli se mnou šedesátku.

Úvod závodu byl poměrně nenáročný, ale postupně přituhovalo. Vzhledem k předchozímu deštivému počasí jsem očekával více bahna. Nakonec těch opravdu blátivých míst bylo jen několik. Ale i na ten náročný terén došlo. Některé sjezdy byly příkré a kamenité a pro jejich úspěšné zdolání bylo zapotřebí jak odvahy tak opatrnosti ve správně namíchaném poměru. U mě převládlo to druhé, a tak jsem pár míst zdolával spíš jako na koloběžce. Nicméně na prvním mezičase jsem byl s početnou skupinou v poměrně svižném tempu a v dobré náladě.

To jsem ještě měl dost sil ztráty ze sjezdů dohánět. Postupně jsem se na osychající trati osměloval k rychlejšímu sjíždění, až jsem na to doplatil. Pojednou jsem měl pocit, že jedu na fullu, jak se mi zlehka pohupoval zadek. Byla to proražená zadní duše. Zatímco jsem vyměňoval duši, dvakrát mi nabídli projíždějící borci pomoc, za což jim děkuji, co kdybych ji opravdu potřeboval…

Stalo se to asi na 35 kilometru. Síly ještě nedocházely a s elánem jsem vyrazil dál. Trochu mi na sebevědomí pomáhalo, že jsem byl rychlejší než borci, mezi kterými jsem se ocitl a předjížděl jsem je. Bohužel to všude nešlo a byly úseky, dokonce i sjezdy, kde jsem trpělivě musel čekat, až se naskytne prostor k předjetí. Poznal jsem tak, jaké je to pro ty, které zdržuju já, když jedu vpředu.

Ve druhé polovině trasy to bylo horší. Stoupání přibývala a byla stále prudší. Tlačení se stávalo pravidlem a čas na trati se hrozivě prodlužoval. Začal jsem si přát, aby na Německém úseku trati bylo víc asfaltu. Nebylo. Když už jsme konečně přijeli do Oybinu, tak tam byla dlažba. Pak už zbýval jen jeden kopec. Neznal jsem ho, a tak jsem si myslel, že se bude šlapat a zpočátku to i tak vypadalo. Pak přišel hodně dlouhý úsek, kdy všichni tlačili, nebo spíš vláčeli kolo přes kameny. Ne že by mě nějaký kopec zlomil, ale přeci jen takhle si ježdění na biku nepředstavuji, abych absolvoval trasu za každou cenu jen pro to, abych mohl říct, že jsem ji absolvoval. Člověk by měl být také hrdý na to, JAK ji absolvoval. Pokud většinu takových úseků nedokážu vyjet, tak tu nemám co dělat.

Do cíle jsem dorazil po 5 hodinách a 21 minutách na 370. místě z 560 startujících, v kategorii 81 ze 135 startujících. Trochu se na tom podílel defekt a neznalost tratě, ale ten čas byl nečekaně dlouhý. A také jsem byl unavený víc než jindy. Za odměnu jsem si v cíli dal těstoviny a vynikající štrúdl. Chválím pořadatele za rozumně rozmístěné tři občestvovačky, které stačily na doplnění tekutin a energie. Nechválím je za dlouhou frontu u wapek. Tentokrát jsem raději dal kolo do auta neumyté.

Atmosféra na Malevilu byla sice bezvadná, ale program měl i své mouchy. Spíkr se očividně snažil natáhnout dění na pódiu, aby bez pauzy přešel do večerního mejdanu v jízdárně. Bohužel se dlouhatánského vyhlášení vítězů všech kategorií na třech tratích nezúčastnili medailisté z OH ve Vancouveru Lukáš Bauer, ač vítěz kategorie, ani Martin Koukal. Trochu trapné. Chápu však, že čekat čtyři hodiny po dojezdu na vyhlášení a pak ještě pár hodin cestovat domů není zrovna efektivně strávený čas. Nebýt módní přehlídky s perfektně vystajlovanými supermodelkami tak bych to tam také sotva vydržel. Vloni byly v Benicích na Okolo Prahy. Budou tam také letos? Já ano.

Nelituji hezky stráveného dne, ale pokud se na Malevil ještě někdy vrátím, tak jedině když budu mít lepší výkonnost. Přeci jen raději na kole jezdím, než ho tlačím.

Česká televize vysílala na ČT4 záznam 23.6., který vynechal náročnější části trati a vypadá to na něm lehčí, než to skutečně bylo. (Podle komentáře se jelo přes Kateřinu!?) K vidění je na http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/21047129635-cyklistika/.

Malevil Cup
19.6.2010

Žádné komentáře:

Okomentovat