Do brdských lesů jsem se dostal díky prvnímu letošnímu závodu Kola pro život Trans Brdy. Složení naší výpravy se oproti loňskému Cyklobraní rozšířilo o dalšího člena. Obsadili jsme tedy již čtyři kategorie (M5, M17, M40 a M60+) a na konci dne jsme se těšili ze svých výkonů, přiměřených našemu věku a stupni trénovanosti.Jako první v Letech u Prahy odstartoval Albert s prestižním startovním číslem 1 a s nadšením si došlapal pro 31. místo. Hezké bylo, že i ti nejmenší projížděli stejnou cílovou rovinkou a cílovou branou jako elitní jezdci.
Vyfotil jsem Alberta při závodě a odebral jsem se ke stánku firmy Specialized. Tam jsem si vypůjčil testovací kolo celoodpružený Stumpjumper FSR Expert. Už před závodem jsem uvažoval o tom, že si ho vyzkouším, protože jsem si dobře pamatoval, jaké jsem měl problémy se svým Tractionem vloni v blátě a na kořenech (měl jsem tam pád) a v rozježděných kamenitých prudkých sjezdech (ty nejhorší pasáže jsem raději scházel pěšky). Došel jsem k závěru, že Trans Brdy budou ideální pro to vyzkoušet si takové kolo.
Nikdy jsem na fullu nejezdil, takže jsem si nechal vysvětlit od mechaniků u Specialized, jak to funguje, jak se tím zachází a oni mi kolo nastavili, seřídili a už jsem se na něm mohl povozit. Rozjetí na seznámení nestačilo, seznamoval jsem se při závodě a určitě by bývalo bylo potřeba nastavit jinak posez. Kolo neuvěřitelně dobře překonávalo překážky a nerovnosti a také v blátě jelo dobře. Zato na rovině se mi nedařilo roztočit ho k vyšší rychlosti. Ovšem na kořenech a v kamenitých sjezdech to byla pohodová jízda. Cítil jsem se naprosto jistý a bezpečný a časem jsem si troufal na stále rychlejší jízdu a dokonce jsem ve sjezdech předjížděl, čehož jsem se dosud neodvažoval. Tam, kde můj Traction poskakoval, ztrácel kontakt s povrchem a stával se neovladatelný, Spešl seděl a vůbec jsem nemusel vyhledávat optimální stopu, kolo si s tím poradilo. Jeho průchodnost terénem byla ohromná, až mě napadlo přirovnat ho k tanku. Takže celkový dojem: sjezdy a technické pasáže super, kopce dobré, rovinky slabá stránka. Ještě jednu výhodu to mělo. Nemusel jsem si doma po příjezdu čistit svoje kolo.
A co závod? Jirka, Kryštof i já jsme odstartovali každý svým tempem z druhé vlny. Suchý povrch, bláta pomálu, kořenů hodně. Můj tank mě nezadržitelně vezl do cíle, jen občas se lehce zakolébal. V druhé polovině trati jsme se s Kryštofem několikrát vzájemně předjeli a poslední kopec jsme vyšlapali společně. Na rovině podél rovného břehu Berounky před cílem jsem se marně snažil svůj tank přimět k hbitějšímu pohybu a nakonec mi Kryštof ujel o 27 vteřin.
Takže naše umístění v kategoriích: Jirka 9. (M60), Kryštof 12. (M17) a já 99. (M40). Kryštof během čekání na náš dojezd trénoval přejíždění terénní vlny. Naše výprava byla spokojená a povzbuzená k dalšímu společnému výletu, nejspíš na Orlík. Přispěla k tomu i dobrá atmosféra daná velkým počtem lidí a slunečným, téměř letním počasím.
Svůj výkon jsem si vyhodnotil jako pronikavé zlepšení proti loňskému roku, ale na první polovinu pořadí, což beru jako měřítko úspěchu, jsem nedosáhl. Celkové jsem byl 465. z 939. startujících (vloni 539.) a v kategorii 99. ze 190 startujících (vloni 125.), takže jsem se umístil za polovinou pořadí. Dosáhl jsem času 3:14:44, což je o 40:06 min. rychlejší než vloni a ztrátu na vítěze jsem stáhl na 1:16:34, tedy o 34:16 min. Jasné zlepšení.
Trans Brdy, Kolo pro život
24.4.2010
Žádné komentáře:
Okomentovat