Buchtičky s krémem a Birellem v Příbrami

Když jsem si četl na webu KPŽ reportáž z Příbramského Permoníka, našel jsem tam zajímavě barevně komponovanou fotku, kde pojídám buchtičky s krémem na lavičce za stanem Birell. Ocitl jsem se tam tak, že jsem si vyzvedl oběd na poukázku a našel jsem si klidné místo na telefonování, abych mohl domů oznámit, že jsem šťastně dojel do cíle, a zároveň jsem si vychutnal tu sladkou dobrotu a zapít ji Birellem.

Do Příbrami jsem jel 1. května sám. Byl to partnerský závod KPŽ a týden po hojně obsazených Trans Brdech byla účast výrazně méně početná. Poprvé jsem nestartoval z posledního bloku, ale zařadil jsem se do bloku dvoustovek a bylo příjemnější startovat víc vpředu. Během týdne občas zapršelo a ještě v sobotu dopoledne oblohu pokrývaly černé mraky a vypadalo to všelijak. Naštěstí se přes poledne vyčasilo a odpoledne už bylo slunečné. Jen v lesních úsecích, hlavně na některých sjezdech, byla rozměklá půda, občas i bláto. Moje nové pneumatiky se špunty fungovaly dobře a při troše opatrnosti kolo drželo požadovaný směr. Ne všem se dařilo tak dobře. Dvakrát jsem potkal sanitku na cestě k zásahu a počet těch, co nedojeli, byl vysoký. Na 44. kilometru jsem s úlevou minul místo, kde jsem vloni píchl a s účastí jsem si všiml, že tam zase někdo spravoval defekt.

S přibývajícími kilometry jsem začal proklínat svůj nápad jít v úterý posilovat nohy. Do konce týdne se to v nohách pěkně rozleželo a deset kilometrů před cílem si začal v duchu opakovat: Máš sílu, máš to v sobě, to se ti jen zdá, že jsi unavený. Těšil jsem se, až se trať v poslední vesnici před Příbramí narovná, protože od Orlické přehrady stoupala. Nikdo mě už nepředjížděl a sám jsem dojížděl jednotlivce před sebou. Chytili se mě a sjeli jsme se do pětičlenné skupinky a to už se jelo líp. Společně jsme drželi tempo a za zády ostatních se dalo nabrat trochu sil. Před cílem jsme si zazávodili o pořadí a tentokrát jsem dojel na konci skupiny.
Celkové jsem byl 203. z 350 startujících (vloni 457.) a v kategorii 48. ze 77 startujících (vloni 116.), takže jsem se umístil někde okolo dvou třetin pořadí. Dosáhl jsem času 3:49:55, což je o 38:19 min rychlejší než vloni a ztrátu na vítěze jsem stáhl na 1:25:01, tedy o 43:25 min.

Bylo dobře, že se na KPŽ zvětšil počet wapek a kapacita mycích boxů. Ani na Permoníku ani v Brdech jsem nemusel čekat na mytí kola. Horší to mělo být příště na Bezdězu…

Příbramský permoník, partnerský závod Kola pro život
1.5.2010