Jako první z našeho týmu se na start postavil čtyřletý Albert v kategorii M6 Junior Trophy. Splnilo se mu tak přání závodit, které v něm vzklíčilo, když se v červnu zúčastnil Vinařské padesátky jako divák. V krátkém, ale rychlém závodě na travnatém povrchu obsadil ve své kategorii 19. místo, což, jak se později ukázalo, byl nejlepší výsledek z našeho týmu.
Ráno bylo chladné, avšak během dne se oteplilo a hlavní závod se odehrál za letního počasí, na to, že se jelo 19. září až neobvykle teplého, prostě pravé babí léto. Jirka to rozbalil v kategorii nad 60 let a já se pokusil letos naposledy podat slušný výkon v M40. Trať byla suchá a vedla převážně mezi vinicemi, poli s dýněmi a také po protipovodňových hrázích. Přibližně polovina trati byla na území Rakouska. Jelo se na dvě kola po 28 km, celkem 56 km. Díky malému převýšení s prakticky jediným krátkým prudkým kopcem, na kterém vytrvale fandili Rakušané, se jelo hodně rychle. První kolo jsem měl za 1:11 hodiny a líbilo se mi, že jedu rychle. Nevýhodou bylo, že díky vysokému tempu si člověk neměl, kde vydechnout. Stačilo zvolnit, ohlédnout se a už se přese mě hnali další borci. Kdesi na internetu se o tomhle závodě někdo vyjádřil jako o sprintu na 56 km a měl pravdu.
Dlouho jsem byl v pohodě a držel tempo, než mi došlo pití a přepadla mě žízeň. Občerstvovačka byla poměrně pozdě, asi proto, aby byla na českém území. Na rozdíl od prvního kola, kdy jsem jen projel a sebral podávaný kelímek s pitím, tentokrát jsem u ní zastavil z obavy, abych nepřecenil své síly a napil se ionťáku. V záchvatu hašení žízně jsem do sebe obrátil tři kelímky studeného nápoje, i když by stačil jeden. Když jsem se zase rozjel, zjistil jsem, že se mi nechtějí točit nohy a pití mi šplouchá v břiše. Trvalo mi asi dva kilometry, než jsem krizi překonal. Za tu dobu mě předjela pěkná řádka jezdců, kterých jsem se nechytal. Až teprve na asi poslední 4 kilometry před cílem jsem se vzpamatoval a rozjel jsem se. Předjížděl jsem zpátky borce, kteří se přede mě dostali při mé krizi, a postupně jsem získával ztracenou pozici. Ale nakonec jsem tu ztrátu stejně úplně nedohnal. Alespoň jsem ji zmírnil. Je strašně demotivující, když mě lidi předjíždějí a já jim nestačím. Naopak jako doping působí, když se před mnou objeví záda a já se k nim blížím, předjedu, a další záda mě přitahují jako hadr býka a já je zase předjíždím. Tak se mi povedlo nastartovat se a po protipovodňové hrázi zarostlé trávou a plné děr, kde jsem v prvním kole trpěl drncáním, až mě brněly ruce, jsem teď ostatní plynule předjížděl. Ještě v uličkách Jevišovky jsem se snažil zrychlit na posledních stovkách metrů, co to šlo a s nadšením jsem si zazávodil o celkové 370. místo a se zadostiučiněním jsem přespurtoval dva jezdce z mé kategorie ještě těsně před kobercem. A moc mě potěšilo, že právě u cílové čáry stály naše ženské s Albertem a povzbudily mě. To se to pak jezdí!
Čas jsem měl 2:27:39 a celkově jsem byl 370. z 696 borců (53%) a ve své věkové kategorii 96. ze 177 (54%), kteří závod dokončili. Povzbudivé do další sezóny…
Večer jsme doplnili síly v penzionu u Lednice při grilování a burčáku – super kombinace! V neděli následovala kompenzace chůzí v zámeckém parku v Lednici. A to byl můj poslední loňský závod.
19.9.2009
Na obrázcích je Albert v Junior Trophy, naše depo a šatna na parkovišti v poli a zámecký park v Lednici
Žádné komentáře:
Okomentovat