Kolmo kolem komína jsem nemohl vynechat, i když před závodem vydatně pršelo. Do Třebenic jsem jel autem s náhradním oblečením na převlečení do suchého, připravený na mokrý závod. Před startem nepršelo a dokonce bylo chvíli slunečno. Při rozjetí jsem však poznal, že trať je blátivá.
Po pohodovém úvodu po startu a prvním stoupání k Jenčicím jsem jel dobře a byl jsem docela vepředu. Prudký Brutál se samozřejmě musel tlačit. Za sedlem pod Košťálem v prvním sjezdu už před mnou byly pády. Hodně to klouzalo. Sjížděl jsem opatrně. Brzy začalo pršet. Až do cíle se střídal déšť s lijákem a trať se stávala místy prakticky nesjízdná. Kvůli endoprotéze jsem upřednostnil bezpečnost a sjížděl jsem hodně opatrně.
V úvodu druhého kola jsem opět postupoval dopředu. Když jsem se po závodě podíval do výsledků, tak jsem jezdil na úrovni předchozích let. V kategorii bych dojel čtvrtý, nebýt defektu zadního kola. Po sjezdu z Košťálu na asfalt, jsem cítil, že mám měkké zadní kolo. Zkusil jsem pokračovat. Dvakrát jsem zastavil a kontroloval ho. Stále ucházelo. Když už jsem jel skoro po ráfku, musel jsem to vzdát, a pěšky jsem došel zkratkou do cíle.
Letos tedy první nedokončený závod. Nebylo ani, co oslavovat, ani co hodnotit.
Foto: já, Robin, Barbora Bolechová
Žádné komentáře:
Okomentovat