Vysočina Aréna Tour 2018

Po zdařilém závodě na Šumavě jsem dostal chuť do závodění a chtěl jsem poznat prý krásný areál Vysočina Aréna v Novém Městě na Moravě. Udělal jsem moc dobře. Cesta tam sice byla dlouhá 230 km, ale stálo to za to únavné řízení. Chvála na areál byla oprávněná.
Parkování bylo perfektně organizované v blízkosti areálu. Zázemí závodu bylo přímo v aréně, start a cíl byl na stejném místě jako světové poháry a mistrovství světa horských kol a v biatlonu. Všude bylo dost prostoru, a také velká účast závodníků a diváků.
Část trati u stadiónu byla přehledná. Trasa samotného závodu byla vedená téměř výhradně v terénu. Protože se jelo na Vysočině, tak byl profil hodně členitý, samé výjezdy a sjezdy. Ale až na úvodní stoupání a krásné závěrečné klesání to byly kopce krátké, pěkně jezdivé. Hodně úseků bylo v lesích na kořenech, a často fakt pořádných! Tam mi to jezdí dobře, takže s tratí jsem spokojen, taková mi vyhovuje.
Před startem mi udělalo radost setkání se spolužákem z ČVUT Zdendou a jeho synem a zetěm. Všichni jeli závod. To je hezké. Byl jsem v hodně velké pohodě. Počasí bylo opět slunečné, ale nebylo vedro. V noci zapršelo, ale protože byla půda vyprahlá, tak se ani neudělalo bláto, alespoň se neprášilo. K mé velké pohodě přispělo také to, že jsemzávod nebral prestižně. Ani mi moc na výsledku nezáleželo. Byl to můj poslední závod KPŽ před operací kyčle a chtěl jsem si ho užít a zajezdit si podle chuti.
Jel jsem trasu C na 33 km. Moje číslo 61 mi zajistilo 2. startovní blok. Jelo se zase strašně rychle. První stoupání jsem jel opět raději svým tempem bez ohledu na soupeře, abych nepřepálil začátek. Ve střední části jsem chytil dobré tempo a měl jsem pocit, že mám sil hodně. Co jsem ztratil na začátku, to jsem předjížděl, a jelo se mi moc dobře. V úsecích v lese na kořenech jsem proti soupeřům získával a sebevědomí mi rostlo. Jenže v posledních stoupáních mi to už nejelo a zase jsem ztrácel. Drncání na kořenech se podepsalo na stavu mé kyčle a také optimisticky vysoké nasazení mi na konci sebralo síly. Vlastně jsem měl pocit, že sílu mám, ale noha jakoby měla brzdu. Kyčel říkala, že už nechce. Svaly se s ní praly dál, ale bralo jim to sílu. Poslední hodně rychlý sjezd jsem si užil, přetrpěl jsem poslední kopeček a vykroužil jsem zatáčky na stadiónu už v pohodě. Tam už bylo o pořadí rozhodnuto. Ale hezky se na ten stadión přijíždělo!
V cíli jsem byl s časem 1:35:43 hod. absolutně 121. a v kategorii 12. Můj letos obvyklý výsledek, o něco lepší než před týdnem na Šumavě a ve větší konkurenci. Takže po dovolené ještě přichází zlepšení výkonnosti. Čekají mě ještě dva domácí závody u nás na Severu.

Výsledek: