V Chrudimi jsem byl poprvé a nebylo to tam špatné.
Zázemí na bývalém plochodrážním stadiónu bylo docela pěkné. Trať měla přiměřeně
náročný profil a obtížnost – žádný extrém, ale nálož to byla. Počasí se také
mimořádně vydařilo.
Z posledních pěti závozů Kola pro život jsem měl tři
pokažené kvůli pádům, defektům nebo bloudění. Předsevzal jsem si tedy, že si na
to všechno dám pozor a pojedu spíš na jistotu, abych zbytečnou chybou neztratil
zase čtvrt hodiny.
Trasa závodu byla delší než v minulosti a na konec se
kvůli objížďce lesních polomů prodloužila na 69 km. To už byla pořádná délka a
závod prověřil síly a vytrvalost všem účastníkům. V posledních kilometrech
jsem předstihl ty, kteří mi dříve na trati ujeli, a viditelně už neměli síly na
závěrečné zrychlení.
V polovině závodů se vždycky proklínám, že jsem se
do nich pustil, všechno bolí, ostatní ujíždějí, cíl je daleko, že mi to mučení
za to nestojí, atd. Ale nakonec se vždycky ukáže, že to všechno zvládnu, že
jsem dobře připraven a že delší závody jsou spíše mojí výhodou.
Tentokrát byla po startu divácká atrakce – sjezd dvou
schodišť. Při rozjetí jsem je v pohodě dal. Při závodě samotném, protože
jsem startoval z bloku dvoustovek, byl už vrchol schodišť ucpaný, v pohodě
projeli jen ti první, a čekalo se, až je ten dav postupně sjede, a to s rizikem
kolize. Mnozí, a já také, nečekali a schodiště po straně seběhli. Nic jsem tím
neztratil. Nic jsem si nemusel dokazovat.
Zanedlouho po startu se ukázalo, že znalost trati je
výhodou, protože se ze silnice sjelo na polní cestu a hned na lesní singltrek.
Měl jsem to napálit, abych tam byl co nejdřív. Na pěšinu se vešel jen jeden
cyklista a dlouhé kilometry se jedlo jeden za druhým. Ti vepředu jeli rychleji
a ti vzadu pomaleji a rozdíly mezi námi se zvětšovaly. Taková trasa je sice
hezká na svezení, ale pro závod, kde jede víc než půl tisíce lidí najednou, je
to nevhodné, alespoň ne na jeho začátek. Závodit se tam nedá, pokud se nechci
chovat jako dobytek, co ostatní vytlačí z trati.
Zase jsem měl pomalejší začátek a kvůli němu jsem ztratil
čas i místa na úzkých cestách. Vlastně asi nemám pomalejší začátek. To spíš
mnozí to napálí naplno a jedou tak dlouho, než jim dojdou síly. Já nasadím
tempo a to jedu od startu do cíle, a když se cíl přiblíží, tak ožiju a ještě
tempo vystupňuju. Na mezičase jsem byl na 258. místě a do cíle jsem to zlepšil o 33 míst.
Trasa vedla pěkným prostředím, bylo tam hodně brodů,
pěkný rychlý závěr. Byl jsem rád, že když už jsem byl před koncem dost
vyčerpaný, tak tam nebyla žádná záludnost. Kolo mi jelo dobře. Na velkou
devětadvacítku jsem si zvykl.
Zajel jsem dobrý závod. Výsledek byl takový, jak si
představuji, že bych měl standardně jezdit. K představě o úspěchu mi ještě
tři místa chyběla. Po 3:40: 49 hod a 69 km jsem dojel na 18. místě
v kategorii 50 – 59 let ze 60 startujících, celkově 225. v absolutním
pořadí z 571. Tak teď to ještě vylepšit… Třeba příště na Ještědu. Ale tam to
bude hodně těžké.
Výsledek
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | dokončilo celkem | dokončilo v kategorii | zpoždění za vítězem |
| 69 | 1448 | 3:40:49 | 18,76 | 225 | 18 | 535 | 59 | 1:09:58 |
Foto: Nefotil jsem, tak jen Koli Media a odkaz na galeriiAlltrainingu
Manitou železné hory, Kolo pro život, Chrudim
24.8.2013
Žádné komentáře:
Okomentovat