Valtické Cyklobraní

Moje sbírka zelených triček z Kola pro život 2011 se rozrostla o další příspěvek. Do naší zásoby vína přibylo pár zajímavých kousků. Burčáku jsem si užil na další rok dopředu. Mimoto znamenal prodloužený víkend ve Hlohovci u Valtic také hodnotný sportovní zážitek.

Po čtvrteční ochutnávce vzorků ve Vinařském domě a grilování s burčákem v penzionu jsme si s Janou v pátek projeli trasu fitness jízdy, tedy první polovinu hlavního závodu. První dva kilometry byly označeny, ale dál už ne. Na Orlíku nebo v Jevišovce byla trasa označena už den předem. Tady se asi báli záškodníků, kteří změnili značení třeba v Karlových Varech. Museli jsme tedy sledovat trasu podle mapy a až do předposledního kilometru jsme ji trefili. Jen dojezd ve valtickém zámeckém parku se z mapy nedal vyčíst. Po střídmém obědě v zámecké restauraci Na terase jsme ve výletu pokračovali úspěšnou projížďkou do ochutnávkového stánku vinařství ZD Sedlec.

V sobotu jsme na místo startu dojeli z Hlohovce na kolech. Bez zbytečného prodlení jsem se s Alltrainingem rozcvičil a rozjel. Na startu už začínalo lehce pršet a za mírného deště se odehrálo také prvních pár kilometrů závodu. Brzy se však vyjasnilo a po zbytek dne už bylo perfektní léto.
Trať byla atraktivnější než vloni v Jevišovce, v hezčím prostředí Lednicko-valtického areálu a v příjemnějším zázemí zámeckého parku. Doufám, že nás tam pustí i za rok. Tráva, která byla v pátek zelená, zůstala v sobotu dosucha zdusaná.

Startovalo se ve dvou vlnách. Číslo 316 mi zajistilo start z posledního bloku první vlny. Nevím, jestli to byla výhoda, protože po nájezdu do terénu se dlouho jelo ve dvojstupu a okolo rybníků po singletreku a ti pomalejší se nedali předjet, dokud se trať zase nerozšířila. A čekalo mě ještě hodně předjíždění, než jsem se vzhledem ke svému číslu dostal o více jak sto míst dopředu v cíli. To tedy ti, kteří startovali na čele druhé vlny, měli cestu volnou a mohli jet pořád naplno. Na druhou stranu jsem se tak vyhnul tlačenici a jel jsem bezpečněji. Taktika pro příští ročník velí dostat se do terénu co nejrychleji a bez ohledu na únavu být co nejvíc vpředu. V nenáročném terénu, který je zpočátku spíš z kopce se pak dá odpočinout před dalšími náročnými úseky.

Trať byla suchá, tvrdá a rychlá. První oblaka prachu se zvířila při sjezdu od Tří grácií k rybníku. Pravé prachové orgie pak vypukly po přejezdu železnice a hlavní silnice u Valtic odkud se pak objížděly Valtice po rychlých prašných cestách mezi poli a vinicemi. Sjezd mezi vinicemi do Valtic jsem už jel naslepo popaměti, naštěstí jsem to tam znal z páteční projížďky. Na brýlích s dioptrickými vložkami měl prach dvojnásobnou šanci se usazovat. Pak jsem si na mlhavé vidění zvykl.

Ve druhé polovině trasy se rozjelo zběsilé tempo ve skupině, nejdřív kus po silnici a pak po širokých lesních cestách. Až na posledních deseti kilometrech přišlo pár kopců, pak rychlé svezení po rakouských polích nahoru a dolů a už jsme byli zpátky na okraji zámeckého parku. To už se skupina roztáhla. Ti nadupanější dokázali ještě přidat. Jiní zase zaostali za mnou. Po slalomu na parkových cestách jsme spurtovali do cíle. Po 53 kilometrech (51 podle pořadatelů) jsem dojel „mrtvý“ závod se soupeřem ze stejné kategorie v čase na desetinu vteřiny stejném. O pořadí nejspíš rozhodla cílová fotografie :-)

Byl to fofr… Průměrnou rychlost jsem měl přes 28 km/h. Poprvé se mi na Kole pro život podařilo dostat do první dvoustovky celkově, to při letošní nejvyšší účasti startujících. Z 356. místa na jaře v Mladé Boleslavi jsem postoupil na 193. místo ve Valticích.

Letní počasí vydrželo až do večera. Zpátky do Hlohovce jsem si v batohu na zádech odvezl další dávku burčáku a vína. Večer jsme při grilování a burčáku oslavili úspěšný den. Proti loňsku jsem celkové umístění vylepšil o 124 míst a v kategorii o 46 míst.

Výsledek:

délka km

převýšení m

čas

průměr km/h

umístění celkem

umístění v kategorii

dokončilo celkem

dokončilo v kategorii

437

1:53:43

28,03

193