KPŽ Šumavský MTB maraton 2023

Na Šumavu jsme vyrazili společně s Janou už ve čtvrtek. Dva dny jsme si zajezdili na kolech společně po našich oblíbených místech. Projeli jsme také trasu závodu. Počasí bylo jakž takž dobré. Chvíli mrholilo, chvíli svítilo slunce.

Závod startoval v Zadově pod sjezdovkou. Stejně jako předchozí dva závody jsem léčil zánět víčka pravého oka. Nemohl jsem používat kontaktní čočky na obě oči. Takže jsem měl zhoršené prostorové vidění, ale zase tak velký hendikep to nebyl a jet se za normálních podmínek dalo.

Jenže současně s odstartováním závodu začalo pršet a déšť sílil až do pořádného lijáku. Po silnici na Churáňov jsem vyjel docela dobře. Ale pak, když se sjíždělo dolů po šotolinové cestě, to už stékala voda v potůčcích a voda stříkala až do obličeje, tak mě začalo pravé oko pálit, až to řezalo tak, se to nedalo vydržet a musel jsme zastavit, protože jsem prakticky přestal vidět. Až potom na dovolené na pláži u moře, když mi vítr nafoukal jemný písek do očí, jsem zjistil, čím to bylo. Nejspíš se stalo, že mi do očí stékala dešťová voda smývající špínu z obličeje, částečky prachu se nalepily do oční masti na ošetření zánětu, a mrkáním se to ještě zhoršovalo.

Počkal jsem až to trochu poleví a pak jsem pokračoval jen volnou jízdou. Předjelo mě nejmíň sto lidí, měl jsem pocit, že dvě stě. Zvažoval jsem, jestli to vzdám. Byl jsem zklamaný, že se mi jede špatně a dobrý výsledek je fuč.

Liják ustával do normálního deště. Bolest mizela a vidění se mi zlepšilo. Tak jsem pokračoval dál, a asi po devíti kilometrech jsem začal soupeře předjíždět zpátky. Vrátila se mi chuť do závodění. Přeci to nevzdám! Měl jsme před sebou ještě dvě třetiny závodu. Snažil jsem se alespoň zachránit, co se dá. Soupeře, co jezdí na mé úrovni, jsem už dojet nemohl, to je logické, když máme přibližně stejnou výkonnost. Mohl jsem na ně alespoň krátkodobě něco stáhnout, ale jet na doraz celý zbytek zvodu se nedá. Zato ty, kteří obvykle jezdí za mnou, jsem předjížděl, a to bylo povzbudivé.

Musel jsem jich předjet nejméně sto. Jen od mezičasu 6 km před cílem jsem předjel 16 soupeřů, a to už byli ti z těch lepších, víc vepředu. Střední část jsem jel opravdu s hodně vysokým nasazením. Ke konci jsem už takovou intenzitu nemohl udržet, ale i tak jsem zabojoval až na cílovou čáru. Jedině holka, kterou jsem předjel před vrcholem posledního kopce těsně před cílem, mi dokázala předjetí vrátit. Udržela se za mnou a do technického úseku v lese u lyžařského stadiónu šla riskantně přede mě, až to s ní nebezpečně házelo, ale udržela se na kole a projela to přede mnou. Tam byla jen jediná optimální stopa a předjíždět se nedalo. Za mnou se hnala skupinka tří až čtyř mladších soupeřů. Ale v následujícím sjezdíku se zatáčkami přes kořeny a v krátké cílové rovince jsem se řítil jako rozzuřený divočák a měl jsem dost sil, abych je nechal za sebou.

Takže druhá půlka závodu bylo hodně dobrá. Škoda toho začátku. Dojel jsem na 6. místě v kategorii, letos v Kole pro život nejhůř, ale lépe než na Tour de Ralsko. V absolutním pořadí to bohužel nestačilo ani na první stovku. Podle startovního čísla 2089 jsem měl být teoreticky 89.

Špatné počasí pokračovalo i po dojezdu. Spustil se opět déšť. Byla mi zima, protože jsem byl promoklý. Takže jsme z areálu raději jeli co nejdřív do penzionu, převléknout, vysprchovat a ohřát se. Na večerní mlsání do Kvildy na kávu zákusky a pivo jsme raději jeli autem. Řídila Jana.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze	zpoždění za vítězem
29	917	1:38:39	17,86	106	6	313	23	1:14:00	0:24:39