Nakonec došlo i na oplatky

Týden do dlouhé dovolené na Hvaru, která byla zaměřená na intenzivní relaxaci, přišel termín dalšího závodu Kola pro život v Karlových Varech. Přijeli jsme k místu dění podle plánku z internetu. Auta parkovala chaoticky, kde se dalo a žádné speciální parkoviště pro KPŽ jsme nenašli. Nějak jsme se šťastně dostali mezi chatky do kempu v Březové, kde byl cíl a kde bylo dost místa pro přípravu na závod, víc než u silnice.

Naše výprava přijela dvěma vozy a skládala se ze tří jezdců a dvou členek doprovodu. Jirka jel kategorii M60, Kryštof M17 a já M40. Před závodem jsme se posilnili širokým spektrem potravin od banánu po klobásu, každý podle své chuti. Zatímco Jirka se držel zásady, že na startu se maraton nevyhrává a šetřil síly na závěr, my s Kryštofem jsme se drželi tempa hlavního pole a tak trochu jsme si mezi sebou změřili síly, ale jen trochu. Při prvním výjezdu na Doupskou horu jsem měl Kryštofa před sebou. Při sjezdu mi ujel. Na dalším stoupání jsem se k němu zase dostal na dohled a ve středním zvlněném úseku jsem ho dojel a chvíli jsme jeli spolu. Na druhé občerstvovačce jsem se moc nezdržel a odjel jsem mu. Jenže ve dlouhém sjezdu, Když jsem balancoval na úzkých stezkách na stráních nad Vary mě zase předjel a ujel mi. Při druhém výjezdu na Doupskou horu jsem ho už nedojel. Pak už jsem ho viděl až v cíli. Zanedlouho dorazil také Jirka ve svém nejlepším čase sezóny.

Dojel jsem 280. v čase 2:57:02. Udržel jsem teoretické pořadí dané svým startovním číslem 330, které je přidělované podle výkonnosti mínus padesát volných čísel. Takže potvrzení výkonnosti. Takže dařilo se nebo nedařilo? Z jízdy jsme měl dobrý pocit, ale výsledek nevybočil z letošního průměru.

Překvapila mě nízká účast na tak atraktivní místo, jakým jsou Karlovy Vary. Asi je to pro jezdce z východu příliš daleko. Trasa tvořila cik cak propletenec nad údolím říčky Teplé. Převýšení bylo mnohem menší, než uváděly propozice. Namísto slibovaných 1250 m stoupání, to bylo jen 969 m, naštěstí. A zase jsme měli štěstí na počasí! Slunce svítilo celý den. Překvapivě sucho po předcházejících deštích bylo i na většině trati, ale pár blátivých míst stačilo oplácat mě i kolo blátem, tak, že ani brod očistě nepomohl.

Členky našeho doprovodu využily času do našeho příjezdu do cíle k výletu do města a v autě už na mě čekaly krabice čerstvých karlovarských oplatek. Tedy, nebyly určeny jenom mě, ale stejně jsem jich snědl nejvíc.

Karlovarský AM bikemaraton, Kolo pro život
21.8.2010